Od společné kolektivní smlouvy až k podrobnému katalogu prací

Tento příspěvek popisuje, jakým způsobem je otázka mezd řešena na holandských vysokých školách. Holandsko je velikostí podobné České republice a většina jeho vysokého školství je hrazena z veřejných zdrojů, stejně jako je tomu v České republice, text se tedy týká např. veřejných škol v Amsterdamu, Leidenu, Groningenu či Utrechtu. Tamní vysoké školství je na vysoké úrovni a je motorem inovace. Holandsko investuje do tzv.  znalostní ekonomiky, která stojí na expertní práci jejích obyvatel a zejména na službách. Holandské vysoké školství je charakterizováno vysokým stupněm otevřenosti, jak v míře internacionalizace zaměstnanců, tak v množství studujících ze zahraničí. V oblasti vědy a inovace jsou na špičce v rámcí Evropského výzkumého prostoru (European Research Area – ERA). Není proto překvapivé, že všechny holandské univerzity jsou ve světových žebříčcích hodnoceny vysoko (všechny jsou výše než 250 místo). Celkem na nich studuje více než 340 000 studentů, zhruba 38% Holanďanů v produktivním věku má vysokoškolské vzdělání. Studenti doktorských programů jsou považováni za zaměstnance a jejich mzda je také zahrnuta v kolektivní smlouvě.

Z výše uvedených důvodů se zaměříme na základní organizační parametry, v nichž holandské vysoké školství funguje, abychom si dokázali představit, kam by se mohlo ubírat v systematizaci mezd i naše vysoké školství. Hlavním rysem holandského systému je pečlivost, podrobnost, transparentnost a definování jednotlivých typů pracovních pozic příslušnými kompetencemi.

V poslední části tohoto příspěvku uvádíme také slabiny současného uspořádání, o kterých se v Holandsku velmi otevřeně debatuje, a které v mnohém připomínají náš vlastní systém.

Hlavní rozdíly mezi českým a holandským systémem jsou následující:

• Holandské vysoké školy mají jednu společnou kolektivní smlouvu. 
• Holandské vysoké školy sdílí stejný vnitřní mzdový předpis, takže mzdy na stejné pozici na jakékoliv univerzitě (regionální nebo metropolitní) jsou stejné.
• Holandský vnitřní mzdový předpis je definován tak podrobně, že nepracuje s konceptem osobních příplatků, neboť umožňuje spravedlivé ohodnocení na dané pozici v závislosti na náplni práce.
• Na tuto smlouvu je vázán jeden společný katalog prací, který je velmi podrobný a bude popsán níže.
• Pozice v katalogu jsou definovány skrze náplň práce a kompetence, což dohromady určuje směry kariérního růstu. Velký důraz je kladen také na zástupnost a výběr nástupců, tedy na flexibilitu a kontinuitu. 
• Holandští studenti platí v akademickém roce 2023-2024 školné ve výši € 2 314.
• Holandští studenti zároveň dostávají nevratné měsíční stipendium ve výši € 274,90 měsíčně, pokud bydlí samostatně a € 110,30 pokud bydlí u rodičů. Oproti ČR přispívá Nizozemí mnohem významněji rodinám i studentům na vzdělání (1).

Společná kolektivní smlouva pro všechny holandské vysoké školy

Holandské univerzitní odborové svazy (FNV, AOb, CNV, a FBZ) uzavírají s univerzitami společnou kolektivní smlouvu s platností na jeden nebo dva roky (nikdy na dobu delší než 5 let) (2). Současná smlouva byla uzavřena 1. dubna 2023 a platí do 30. června 2024 (3). Kvůli vysoké inflaci zahrnovala tato smlouva také mimořádný bonus pro všechny zaměstnance: € 1200 pro nejnižší tarifní třídy, € 1000 pro střední, a € 800 pro nejvyšší. 

Vyjednávání každé nové kolektivní smlouvy předchází průzkum mínění členů a členek odborových organizací, který shromažďuje podněty k řešení (4). Termíny vyjednávání jsou stanoveny dopředu, na rok 2024 je stanoveno pět kol jednání v březnu až květnu (5). V lednu probíhají setkání odborových organizací na jednotlivých univerzitách. V září se každoročně koná nábor do odborů a přednášky, které vysvětlují kolektivní smlouvu a s ní spojené záležitosti.

Jednotný vnitřní mzdový předpis

Holandské univerzity sdílí jednotný vnitřní mzdový předpis, který je velice podrobný a nepracuje nijak s osobním ohodnocením, které je běžné u nás. Zaměstnanci jsou zařazeni do 18 tarifních tříd, které jsou dále rozděleny do většinou osmi (ale někdy i patnácti) stupňů. Například třída 8 má 10 stupňů, které následují v malých odstupech (uvádíme prvních osm):

Kurz převodu: 25,22 k 12. 2. 2024

Jako příklad zaměstnanců zařazených do této třídy uvádíme čtyři funkční oblasti, ke kterým se později vrátíme:

Podpora výuky a výzkumu:

• Specialista/ka na vědecké informace 4
• Audiovizuální technik/čka (režie) 4
• Technik/čka (VaV)  04
• Zaměstnanec/kyně muzea vědy 3
• Odborný pracovník/ce VaV 3
• Zdravotnický asistent/ka 2
• Technik/čka (VaV) V2

Administrativní podpora

• Správce/kyně administrativních systému a procesů 4
• Pracovník/ce spisové služby 4
• Správce/kyně 3
• Administrativní informační pracovník/ce 3
• Asistent/ka 1

Podpora vedení

• Projektový manažer/ka 3
• Sekretář/ka 3
• Vedoucí týmu 2

Personál a organizace

• Koordinátor/ka systému vzdělávání a rozvoje pracovníků 4
• Koordinátor/ka zaměstnaneckých benefitů 3
• Asistent/ka personálního oddělení 1

Všechny tyto funkce tedy mají stejnou mzdu, která se pouze liší podle délky působení na pracovišti a výsledků evaluace. Zařazení do patřičné tarifní třídy je tedy určeno pozicí, kterou zaměstnanec na univerzitě vykonává. Stupeň se posunuje každý rok automaticky, ale na základě evaluace zaměstnance je možné zaměstnance posunovat rychleji nebo naopak jeho postup zastavit. Pokud zaměstnanec s evaluací nesouhlasí nebo nesouhlasí se zařazením do určité třídy, může se odvolat ke speciální komisi.

Situace vědeckých pracovníků a pracovnic

Nyní se podíváme pouze na Funkční oblast Vzdělávání a výzkum, kam spadají vědečtí a akademičtí pracovníci. Tato oblast je rozdělena do devíti tarifních tříd (třídy 10-18).

Kompletní holandský vnitřní mzdový předpis můžete vidět zde.

Katalog prací

Katalog prací eviduje tzv. funkční oblasti a popisuje odbornost, dovednosti a schopnosti, které daná pozice vyžaduje. Katalog prací je rozdělen do deseti funkčních oblastí, které jsou vyjmenovány zde: 

• Vzdělávání a výzkum
• Podpora výuky a výzkumu
• Administrativní podpora
• Zdraví a životní prostředí
• Správa a provoz
• ICT
• Podpora vedení
• Personál a organizace (Human resources)
• PR, informace a komunikace
• Podpora studentů

Překlad celého katalogu můžete vidět zde. Na českých univerzitách se míra systematizace v tomto ohledu velice liší a mnoho funkcí vzniká či zaniká podle potřeby, aniž by byly tyto úpravy vztaženy k principům dobrého řízení organizace.

Holandský univerzitní Katalog prací je založen na analýze organizace podle tzv. Hayovi metody (Hay Guide Chart), kterou používají velké organizace pro mapování organizační struktury (6). Hayova metoda vyžaduje, aby každá funkce byla podrobně definovaná (ekvivalent popisu pracovní činnosti, ale širší). Definice zahrnuje:

• Funkční oblast
• Titul funkce
• Cíl funkce (z něj vychází požadavky na nutné kompetence)
• Kontext funkce (nadřízení a podřízení)
• Oblasti výsledků (aktivity, výstupy, atd.)

Protože každá funkce má přesně daný cíl, k jeho dosažení jsou nutné určité kompetence, které jsou definovány zvlášť. Tyto kompetence jsou rozděleny do několika skupin, a celý dokument můžete vidět zde (automatický překlad DeepL). Jsou to: 

• Analytické schopnosti
• Osobní efektivita
• Komunikace 
• Řízení
• Realizace a evaluace

Jako příklad kombinace nyní uvedeme opět akademické pracovníky (Oblast vzdělávání a výzkumu), jejichž nutné kompetence jsou charakterizovány následovně: 

Holandské univerzity mají interní systém, který tyto informace eviduje a pomáhá zaměstnancům dobře pochopit jejich vlastní roli a případně hledat další vhodné funkce, kde by mohli uplatnit svoje schopnosti. Dále univerzity mají interní systémy vzdělávání, které umožňují kariérní růst nebo zlepšení kvalifikace a uplatnění mimo univerzitu. 

Evaluace zaměstnanců a zaměstnankyň

Při evaluaci zaměstnanců je Katalog prací a s ním propojené kompetence a možný další kariérní postup základním východiskem. Změna funkce je možná, ale musí být splněny požadavky definované v katalogu prací. Na uvolněné funkce jsou vypisována nejprve interní a poté otevřená výběrová řízení. Pracovníci ve vedoucích pozicích se většinou obměňují po jednom termínu, povinně pak po dvou. Výběrová komise, ve které mají zastoupení také odbory, rozhoduje, zda kandidát splňuje požadavky, které jsou na funkci kladené.

Současné problémy holandského vysokého školství

I v Holandsku svůj systém reflektují, přistupují k němu kriticky, a proto v této části představíme některé známé slabiny systému, kterými se zabývají holandské vysokoškolské odbory a se kterými se musí vypořádávat holandští kolegové a kolegyně. Vycházíme zde s několika rozhovorů s holandskými akademiky, akademičkami a odboráři. Hlavními tématy jsou následující:

• Příliš vysoká pracovní zátěž (7)
• Nárůst studujících není kompenzován ve státním rozpočtu
• Velký objem neplacené práce nad rámec úvazku (až 30% času)
• Vysoké riziko vyhoření a dalších fyzických a psychických potíží v důsledků pracovní zátěže

Podle studie z roku 2017 si dvě třetiny ze zhruba 2500 pracovníků stěžují na příliš vysokou pracovní zátěž, která je způsobena nízkým počtem zaměstnanců, vysokým počtem studentů, vysokým tlakem na publikační výkon, velkým objemem času věnovaným přípravě grantových žádostí, nedostatečným státním financováním, a dalšími faktory. Téměř polovina zaměstnanců pravidelně přemýšlí o změně kariéry. Zhruba polovina pracuje také nejméně o 6 hodin týdně více než určuje jejich smlouva. Zhruba polovina uvádí, že nemá dostatek času na přípravu a dvě třetiny nestíhají dokončit práci podle plánu. Polovina uvádí, že nečerpá přestávky a pracuje se stálým pocitem neklidu. Taktéž zhruba polovina pracuje i při nemoci nebo nečerpá nemocenskou dovolenou kvůli množství práce (91%). Většina zaměstnanců (59%) v minulosti uvádí také stresem způsobené fyzické nebo psychické potíže. Stejný počet zaměstnanců uvádí, že pracuje ve volném čase, po večerech a víkendech. Polovina pracuje o dovolené a uvádí, že ani o dovolené nejsou schopni odpočívat. Zhruba třetina uvádí nejistotu ohledně toho, kde bude příští rok pracovat (8).

Holandská média se také věnují různým skandálům a neřešeným problémům (sexuální obtěžování, šikana, atd.) nebo popisují rostoucí tlak na vysoké školy, které čelí stále rostoucímu počtu studentů bez odpovídajícího růstu rozpočtu, čímž roste riziko vyhoření (9). Mezi lety 2002 a 2018 vzrostl počet studujících ze zhruba 180 tisíc na více než 290 tisíc, aniž by růst byl rozpočtově zohledněn. 

Hlavní příčinou finančních problémů je stav, kdy o mzdách vyjednávají odbory s Radou vysokých škol (Universiteiten van Nederland), ale ministerstvo v těchto vyjednáváních není zahrnuto a není proto pod tlakem udržovat adekvátní rozpočet školství. Tento stav je v současnosti největším zdrojem napětí mezi sektorem školství a většinou pravicovými vládami. V dubnu 2021 na protest proti nedostatečnému financování VŠ představitelé vysokých škol a odborových svazů skočili do tzv. Dvorského jezírka (hol. Hofvijver), který je mezi vládními budovami v Haagu. Ukázali tak symbolicky, že už mají vodu až pod bradu a brzy se utopí (pro Holanďany obklopené vodou a žijící pod úrovní hladiny moře je tato symbolika více než jasná) (10).

Problémy, se kterými se potýkají na holandských vysokých školách však známe i u nás – vysoké nároky, přesčasy, práce ve stresu, dopady na zdraví. Naše situace je však alarmující tím, že výchozí podmínky velké části českých pracovníků a pracovnic vysokých škol nejsou ani takové, aby umožňovaly zajistit sobě a svým rodinám život ve městech, kde působí.

Zdroje:

(1) https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Educational_expenditure_statistics

(2) https://www.fnv.nl/werk-inkomen/contract/wat-is-een-cao#/

(3) https://www.universiteitenvannederland.nl/cao-universiteiten (zde je automaticky přeložená česká verze – DeepL)

(4) https://www.fnv.nl/nieuwsbericht/sectornieuws/fnv-overheid/2022/03/uitslag-cao-enquete

(5) https://www.fnv.nl/cao-sector/overheid/onderwijs-onderzoek/universiteiten/goede-cao-universiteiten/activiteiten-en-planning

(6) https://en.wikipedia.org/wiki/Hay_Guide_Chart

(7) https://www.fnv.nl/cao-sector/overheid/onderwijs-onderzoek/universiteiten/blijf-op-de-hoogte/werkdruk-universiteiten

(8) https://www.fnv.nl/getmedia/cc9bf1c8-319e-4312-b6a9-6280b29f5659/Onderzoekwerkdrukuniversiteiten.pdf

(9) https://www.groene.nl/artikel/de-leerfabriek

(10) https://nos.nl/artikel/2375687-academici-over-geldgebrek-ik-ben-er-klaar-mee-ik-ga-iets-anders-doen

https://advalvas.vu.nl/wetenschap-onderwijs/veel-uitval-en-slechte-taalvaardigheid-op-nederlandse-universiteiten/

https://www.fnv.nl/cao-sector/overheid/onderwijs-onderzoek/universiteiten

https://en.wikipedia.org/wiki/Universiteiten_van_Nederland

https://en.wikipedia.org/wiki/Hay_Guide_Chart

Nejsilnějším momentem celého dne pro mě bylo, když jsem pozorovala blížící se skandující dav. To jsou okamžiky, kdy se necítím jako zpráskaná vysokoškolská pedagožka, ale jako hrdá součást akademické obce,”

Monika Brenišínová

Necelá miliarda nestačí

Slíbené prostředky bohužel nebudou stačit, zejména pokud vláda hodlá naplnit svou ambici patřit ke špičce Evropy mj. v kvalitě univerzit. Abychom se dostali na úroveň průměru OECD (nemluvě o nápravě dlouhodobého institucionálního podfinancování, v současnosti záplatovaného operačními programi EU), bylo by třeba navýšit prostředky na vysoké školy o 11 miliard Kč. Tato částka odpovídá právě oněm 0,2% HDP, o které české veřejné výdaje na VŠ za průměrem vyspělých zemí zaostávají. Přesto oceňujeme, že ministr školství vnímá problém a slíbené prostředky bereme jako první vlaštovku pro jeho řešení, jakkoli víme, že jedna vlaštovka jaro nedělá. 

Je vcelku srozumitelné, že pokud ministr čelí stávce na vysokých školách a kritice své vlády, snaží se ji odrazit všemi argumenty, které má po ruce, včetně účelových a manipulativních. Přesto by ministr školství, natož pak bývalý rektor a akademik, neměl svízelnou situaci vysokých škol popírat  či bagatelizovat. Jeho úkolem je naopak řešit problémy, na něž svého času sám poukazoval. Na nepravdy nebo zavádějící tvrzení je každopádně třeba reagovat, aby se opakovaný nesmysl nestal veřejně přijímanou pravdou.

Manipulativní výroky ministra

Je nepřípustné, aby ministr vědomě manipulativním způsobem diskreditoval požadavky stávkujících báchorkami o mzdách, „které by akademikům mohli závidět i poslanci či ministři.“ Několik málo případů mimořádně ohodnocených profesorů s nadstandardně honorovanými mezinárodními granty nemá vůbec žádnou relevanci, jestliže mediány na podfinancovaných fakultách jasně ukazují, že drtivá většina vyučujících ani zdaleka nedosáhne na obvyklé mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v ČR. Za iniciativu Hodina pravdy se proto na ministra školství obrací Nina Wanča z odborů FF UK s následujícím apelem: „Vyzýváme pane ministra, aby se méně oháněl čísly týkajících se jednotlivců, jejichž vypovídající hodnota se téměř rovná nule, a začal se více zajímat o žalostné finanční podmínky tisíců zaměstnanců ve VŠ, kteří si nepřejí nic jiného než konečně a s rozumem začít vyjednávat o jejich zlepšení.“

Dosavadní způsob komunikace ministerstva a ministra

Již na setkání s reprezentacemi vysokých škol dne 12. září na UMPRUM si ministr neodpustil mnoho zavádějících i znevažujících výroků na adresu publika složeného z akademické veřejnosti. V samotný den stávky sice nejprve projevil ochotu k setkání s reprezentanty iniciativy Hodina pravdy, avšak v průběhu samotného jednání, které zahájil téměř půlhodinovým nepřerušovaným monologem, jim neumožnil ani přednést požadavky stávkujících, ani odpovědět na námitky. Nelze jednat, když mluví jen jedna strana.

Předseda Akademického senátu FF UP a anglista Ondřej Molnár shrnuje svůj dojem z celého setkání slovy, která by podepsala nemalá část zaměstnanců vysokých škol: „Z našeho setkání s ministrem Bekem na mě padla frustrace, zda má moje práce na univerzitě ještě smysl. Na rozvíjení anglistiky v Olomouci jsem vynaložil obrovské množství energie, která v důsledku nedostatku financí přichází vniveč. Přitom vidím všude okolo sebe tolik příležitostí, v nichž by se mi dostalo mnohem vyššího ohodnocení. A já se místo toho musím obhajovat před vlastním ministrem, znevažujícím mou práci!“

Ministr popírá svou část zodpovědnosti

Ministr převádí veškerou zodpovědnost na samotné univerzity a jejich vnitřní rozdělování. Je snad ochoten předstoupit před vyučující z lékařských, přírodovědeckých či matematicko-fyzikálních fakult s vážně míněným návrhem, aby si snížili své mzdy ve prospěch kolegyň a kolegů z fakult právnických, pedagogických, humanitních či společenskovědních? Jak upozornil proděkan 3. LF UK Jan Trnka během tiskové konference v den stávky 17. 10., “finanční a mzdová situace není příznivá na žádné z fakult, takže například z těch lékařských odcházejí vyučující medicínských oborů do nemocnic za výdělky řádově vyššími.” 

Nelze se tedy domnívat, že nedůstojné mzdy na nejpodfinancovanějších fakultách je možné snadno dorovnat ponížením mezd zaměstnanců fakult označovaných za bohatší. Ministr Bek má pravdu v tom, že dnešní systém mezifakultního rozdělování financí přicházejících z MŠMT je nespravedlivý, zejména pokud se opírá o nadále neobhajitelnou praxi uplatňování tzv. koeficientů ekonomické náročnosti. Namísto řešení této nespravedlnosti, za níž je spoluzodpovědný, ji ale ministr využívá metodou “rozděl a panuj”.

Navýšení rozpočtu o 1 mld. a rozpočtová metodika

Iniciativa Hodina pravdy vítá první krůček ze strany ministerstva, kterým je zvýšení rozpočtu pro VŠ o jednu miliardu korun za účelem nápravy stávajících nespravedlností. Ocenit lze zejména důležitou podmínku pro přidělení této částky, podle níž by mělo být 800 milionů využito na snížení dramatických nerovností v mzdových tarifech v rámci jednotlivých univerzit. Otevírá se tím cesta k postupnému zlepšování situace zejména na těch nejvíce podfinancovaných fakultách. Stejně tak Hodina pravdy oceňuje ministrův návrh na zavedení nové „rozpočtové metodiky, která bude motivovat vysoké školy k tomu, aby snižovaly obrovské rozdíly v platech mezi jednotlivými fakultami.“

Střednědobé a dlouhodobé řešení a naše požadavky

Nadále však hodláme rozporovat, že výše uvedené prostředky postačí k vyřešení stávající finanční krize na vysokých školách. Částka 800 milionů znamená nanejvýš symbolické zvýšení, které tíživou finanční situaci velké části zaměstnanců VŠ nevyřeší. “Naším požadavkem nadále je, aby všichni zaměstnanci na všech fakultách dostávali za svou práci alespoň minimální důstojnou mzdu a ohodnocení akademiků a akademiček dosahovalo přinejmenším stejných mezd, jaké jsou zákonem garantovány vyučujícím na středních a základních školách, tj. 130% průměrné mzdy,” deklaruje požadavky Hodiny pravdy František Kratochvíl z odborů FF UP v Olomouci.  K tomu je bezprostředně nutné, aby po 15 letech poklesu dosáhly přímé výdaje na vysokoškolské vzdělávání alespoň úrovně z r. 2009, kdy tvořily celých 0,66% HDP. Konkrétně by to znamenalo zvýšení institucionálního financování veřejných univerzit o nejméně 10 miliard korun, jimiž by vláda konečně dosvědčila, že svá slova o prioritě vysokého školství jako základu budoucí priority naší země myslí vážně. 

V následujících měsících budeme pečlivě sledovat, jak ministerstvo problém, jehož váhu implicitně uznalo, nadále řeší. Na rozpory mezi vládními deklaracemi o ČR jako “centru vzdělanosti” a naší zkušeností z podhodnocených akademických pracovišť znovu upozorníme 17. listopadu ve spolupráci s iniciativou Sametové posvícení a v dalších akcích, jimiž chceme MŠMT a vládě připomínat, že míč nyní leží na jejich straně hřiště. Pokud MŠMT nepřijde do ledna s uspokojivým řešením, budou protestní akce pokračovat a nelze vyloučit jejich eskalaci. “Z členské základny naší organizace se ozývá silná kritika toho, že stávka byla pouze varovná a symbolická. Stále více zaměstnanců volá po tom, aby stávka byla časově neomezená a aby např. vůbec nezačal příští semestr,” uvádí k tomu koordinátor Hodiny pravdy Jakub Izdný z odborů FF UK.

Ondřej Švec, Ondřej Slačálek (FF UK)

Zdroj Wikimedia

Konference se konala v Poslanecké sněmovně. Vystoupili na ní například předsedkyně Akademie věd prof. Eva Zažímalová, ministryně Langšádlová, předsedové grantových agentur nebo prorektor UK pro vědu prof. Ladislav Krištoufek.

Filozofická fakulta UK je nejlépe vědecky hodnocená fakulta na UK, což se ukazuje v mezinárodních žebříčcích a srovnáních. I přes špatné finanční a pracovní podmínky tak naši vědci a vědkyně excelují. „Potřebujeme víc financí, protože ani se dvěma granty můj plat nikdy nedosáhl minimální důstojné mzdy. Jsem proto ráda, že jsme dostaly s kolegyní možnost vyjádřit se a vznést témata, která nás zajímají. Je podstatné, abychom se mohli jako iniciativa Hodiny pravdy k problematice vysokého školství vyjadřovat na oficiální půdě,“ dodává k akci Monika Brenišínová.

Všichni řečníci zmínili, že jednou ze zásadních potřeb české vědy je předvídatelnost a stabilita, a to v oblasti financí i legislativy. Diskuse se týkala také vhodné míry institucionálního financování, což je téma, které je třeba zvedat se stále větší intenzitou.

Dlouhodobé podfinancování vysokých škol, kdy reálná hodnota institucionálního příspěvku na vzdělání klesla za posledních 15 let o 17 %, s sebou nese tíživé dopady. Mzdy ve vysokém školství jsou nekonkurenceschopné a neodpovídají kvalifikaci, jazykové vybavenosti a mezinárodním zkušenostem akademiků. Zatímco průměrná mzda zaměstnanců s VŠ vzděláním dosáhla na konci loňského roku 69.000,- Kč, na mnohých fakultách zejména humanitního a společenskovědního zaměření pracuje nemálo odborných asistentů a asistentek za částku těsně přesahující 30.000,- hrubého. Jak dokládá analýza předsedy Rady vysokých škol prof. Milana Pospíšila, svou konkurenceschopnost na trhu práce však ztratily rovněž mzdy na fakultách přírodovědných, lékařských, ekonomických, chemicko-technologických, pedagogických či právnických. Předsedkyně České konference rektorů prof. Milena Králíčková pak ve svém prohlášení poukazuje na neblahé důsledky této situace: „Odlivy se dějí ze všech našich fakult, odcházejí do zahraničí, ale i na střední školy, neboť naše mzdy přestávají být v některých oblastech konkurenceschopné.“

Údaje o průměrných mzdách navíc neodhalují v plné míře tíživou existenční situaci mnoha vyučujících, jejichž výplata dnes sotva pokryje nájem v univerzitních městech. Několik příkladů dobře ilustruje drastický nepoměr mezi požadavky, které univerzita klade na své zaměstnance, a jejich mzdou. „Po čtyřech letech praxe na Filozofické fakultě ZČU, kde vyučuji 14 hodin týdně, publikuji pravidelně v mezinárodních odborných časopisech a vedu nespočet závěrečných prací, dostávám mzdu ve výši ve výši 29.959 Kč hrubého,“ odhaluje germanistka Markéta Balcarová z FF ZČU v Plzni svízelnou pozici zaměstnanců fakult, které jsou podfinancováním VŠ zasaženy nejbolestivěji. Podobně je na tom také specialistka na francouzskou a italskou literaturu z pražského Ústavu románských studií Chiara Mengozzi: „Na účet mi právě přišlo 27.643,- Kč jako výplata za září. I když jsem své práci zcela oddaná, opět jsem musela zvažovat, zda mám za těchto podmínek zůstat na univerzitě, pro kterou pracuji od rána do noci bez oddychu, abych zlepšila její renomé ve světě i úroveň a aktuálnost nabízených kurzů.“ MŠMT na tyto stížnosti často odpovídá, že se akademici musí snažit získat více zahraničních grantů, zřizovat cizojazyčné studijní programy pro samoplátce nebo si dorovnávat nízkou mzdu intenzivnějším zapojením do velkých mezinárodních projektů. „Základní plat akademika,“ odpovídá na tato tvrzení doc. Václav Štěpánek, předseda akademického senátu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, „musí být takový, aby stačil k důstojnému životu jeho a jeho rodiny, jak je tomu leckde u našich sousedů. Finance z grantů by pak měly být nadstavbou a odměnou za náročnou práci navíc. Granty přitom netrvají věčně, akademik je získá na omezenou dobu, a po skončení grantu se opět vrací k základnímu platu. Navíc je iluzorní se domnívat, že všichni akademici na fakultách mohou být stále v grantech zapojeni.“ František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci jeho slova doplňuje: „Dovedete si představit jiné zaměstnání ve veřejném sektoru, kde si sami zaměstnanci musejí shánět finanční prostředky na pokrytí svých výplat?” K úspěšnému získání grantu je však nutná i adekvátní podpora technicko-hospodářských pracovníků, jejichž platy také neodpovídají náročnosti jejich práce ani potřebné kvalifikaci. Děkan FF UP doc. Jan Stejskal k tomu dodává: „Je s podivem, že si české vzdělání při tak nízkém objemu investovaných financí udržuje nadále vysokou úroveň a mezinárodní prestiž. Tato kvalita byla až dosud dotována ochotou jednotlivců rozvíjet své obory za nedostatečné mzdové ohodnocení, které se však v současnosti stalo nedůstojným. Ukázala se tak neudržitelnost celého systému založeného na zneužívání oddanosti vyučujících a vědců ke své práci.“ Doc. Jan Trnka, proděkan pro rozvoj na 3. Lékařské fakultě UK, toto stanovisko doplňuje postřehem, že „bez zásadního navýšení financí pro VŠ nejenže není realistické stát se ‘centrem vzdělanosti’, jak si vysnil premiér Fiala, ale naopak lze čekat omezování kapacit a snižování kvality vzdělání i výzkumu.“

Všechny tyto frustrace stejně jako dosavadní neochota vlády zvýšit částku na VŠ vzdělávání vysvětlují obrovský ohlas na vyhlášení výstražné stávky na 17. října Vysokoškolským odborovým svazem napříč Českou republikou i vědními obory. K zapojení do stávky vybízejí akademické senáty fakult i univerzit (souhrn zde), pochopení a podporu vyjadřují děkani a rektoři a také Rada vysokých škol, která ve svém prohlášení kritizuje dlouhodobou podfinancovanost českého vysokého školství i ohrožení budoucího rozvoje vysokých škol. Rovněž studující chystanou stávku široce podporují, neboť dobře chápou, že mzdové podmínky jejich pedagogů zároveň rozhodují o kvalitě a podmínkách jejich studia. Doktorandky a doktorandi se pak v přípravě stávky masivně angažují mj. proto, že je žalostně nízká stipendia nutí hledat si další zdroje příjmu a zabraňuje jim v soustavném bádání a dokončení studia. „České doktorandky a doktorandi dostávají běžně měsíční stipendium 11 250 Kč, jak může někdo očekávat, že se budeme naplno věnovat vědě? Na sousedním Slovensku je dvojnásobné,“ uvádí doktorandka a historička Jindra Lavrenčíková z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. „Těžko se divit heslu z nedávného protestu ‘Docentka neuživí rodinu, doktorand ani kočku’ i úpadku zájmu o doktorské studium. Věda ztrácí svou nejmladší generaci a tím i budoucnost,“ dodává k tomu Aneta Kubánková, doktorandka Přírodovědecké fakulty UK.

Očekáváme, že nespokojenost se stavem vysokého školství a nenaplněné vládní sliby se plně projeví na demonstraci na Náměstí Jana Palacha v Praze. Ta je naplánována na úterý 17. října na 14:00. Z demonstrace následně vyrazí průvod směrem k sídlu MŠMT v Karmelitské ulici. Zde bude probíhat jednání tripartity mezi zástupci ministerstva, zaměstnavateli ve školství a zástupci odborových organizací. „Nyní již nejde pouze o podporu humanitních a společenských věd, kde je nedostatek financí nejpalčivější, ale o budoucnost českého vysokého školství jako celku. Vláda se vymlouvá, že v současné složité situaci nelze zvyšovat výdaje na VŠ, avšak my odpovídáme, že právě nedostatek investic do vzdělávání a vědeckého výzkumu je příčinou dlouhodobého rozpočtového deficitu ČR. Za této situace hrozí odliv klíčových pracovníků, který může ohrozit stabilitu a fungování celého systému terciárního vzdělání,“ říká předseda Vysokoškolského odborového svazu Petr Baierl. Jeho prohlášení doplňuje Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství, který své členstvo vyzval k účasti na protestech pod heslem: „Vzdělávání a věda nemohou být zdrojem škrtů a šetření.“

Iniciátoři současných protestů se proto obracejí na vládu s následujícím prohlášením:

Vyzýváme vládu ke zvýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání ještě pro rok 2024, aby mohly univerzity okamžitě napravit stávající podhodnocení podstatné části svých zaměstnanců. Zároveň požadujeme, aby se MŠMT jednáním s reprezentacemi těchto institucí zasloužilo o zvýšení těch nejnižších mezd alespoň na úroveň garantovanou zákonem pro vyučující základních a středních škol.

Pro následující období požadujeme zvýšení dorovnání výdajů na vysoké školství ve vztahu k HDP minimálně na průměr zemí OECD, jak je uvedeno ve vládním programovém prohlášení. Tyto investice chápeme jako nedílnou součást budoucí prosperity ČR i kultivace české společnosti prostřednictvím jejích tradičních pilířů, k nimž vzdělání a věda bezesporu patří.

Konečně žádáme o co nejrychlejší dokončení reformy doktorského studia tak, aby se razantně zlepšila nedůstojná finanční situace doktorandek a doktorandů, na nichž závisí budoucnost českého vysokého školství.

Varujeme před scénářem krize, která letos dopadla na mnohé z uchazečů o středoškolské studium. Na vysoké školy se již brzy chystají mimořádně silné populační ročníky. Namísto posílení vysokoškolského sektoru ale zní nepravdivá slova o jeho stabilitě, možnostech vnitřních rezerv a případných optimalizací. Důsledky tohoto přehlížení zasáhnou obrovské množství nynějších středoškoláků, mezinárodní renomé České republiky i její budoucí prosperitu!

Kontakt pro média:

Monika Brenišínová: 724103007, monika.brenisinova@ff.cuni.cz

Vít Zdrálek: 774956095, vit.zdralek@ff.cuni.cz

„Na den učitelů 28. března jsme jasně poukázali na žalostné podmínky, za nichž na našich fakultách pracujeme. Jelikož se rozpočet vysokých škol pro rok 2024 nezvýšil a jeho reálná hodnota naopak v důsledku inflace razantně klesla, dalším logickým krokem je stávka. Stávkou symbolicky demonstrujeme, že v současných podmínkách prostě nadále pracovat nemůžeme,“ uvedla Nina Wančová z FF UK. 

Stávkujícím zaměstnancům podfinancovaných univerzit přitom zdaleka nejde pouze o mzdy, které u odborných asistentů činí často pouhých 31.400,- hrubého a pro zaměstnance administrativy či knihoven začínají ještě níže. „Jde o zachování oborů v pestrosti jejich nabídky, přípravu nových badatelských generací a prosperitu celé země, která se bez přidané hodnoty vzdělání a expertízy stane provinčním dodavatelem levné práce pro zbytek Evropy,“ varuje František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci. “Očekává se od nás úspěch v celosvětových žebříčcích kvality univerzit, pracujeme ale v nesrovnatelně horších podmínkách oproti univerzitám, které se v nich umisťují na předních příčkách,” dodává.

Rozhořčení akademiků i dalších zaměstnanců vyvolává především neochota vlády naplňovat své vlastní priority. V návaznosti na nedávná prohlášení premiéra na konferenci „Česko na křižovatce“, podle nichž musí mít „vysoké školy ambici proniknout mezi světovou univerzitní špičku a být atraktivní nejen pro české, ale i zahraniční studenty,“ se rozhodli stávkující vyjít do ulic pod heslem „Vysoké školy na křižovatce“. „Stojí-li Česká republika na rozcestí mezi montovnou a mozkovnou, pak je osud českého vysokého školství klíčovým faktorem, který rozhodne o dalším směřování naší země,“ vysvětluje Markéta Balcarová z FF ZČU, proč investice do dlouhodobě podfinancovaných VŠ ve svém důsledku neprohlubují státní deficit, ale naopak představují tu nejefektivnější cestu k trvalému zvýšení státních příjmů.

Vít Zdrálek z odborové organizace FF UK k tomu dodává: „Frustrace z trvale kritické finanční situace našich fakult je pouze násobená vládními deklaracemi o České republice jako ‘centru vzdělanosti a nových myšlenek.’ Naše vzdělávací instituce nesou tíhu těchto planých slibů a doposud mohly fungovat jen díky oddanosti mnoha vyučujících, ochotných rozvíjet svůj obor i za cenu hluboce podprůměrné mzdy. Jenže systém založený na zneužívání oddanosti akademiků k vlastním oborům je z dlouhodobého hlediska neudržitelný, vede k vyhoření, prekarizaci a nejistotě, jež v současnosti dusí velkou část práce na univerzitách.“

Krátkozrakost vládních úspor v oblasti vysokého školství pak nejpalčivěji vyniká v kontextu, kdy se o univerzitní vzdělání budou již zanedlouho ucházet silné populační ročníky 2007 a 2008.  „Reálně hrozí, že budeme před branami vysokého školství muset nechat velké množství uchazečů navzdory jejich schopnostem a aspiracím. Finančně oslabené fakulty totiž na tento nápor, navzdory všem svým snahám o vnitřní racionalizaci a hledání externích zdrojů, nebudou připraveny v žádoucí kondici,“ dodává předseda senátu FF UK Ondřej Švec. Pro český stát toto riziko znamená další mrhání talenty, pro odmítnuté žadatele zmařenou příležitost k rozvoji vlastních schopností i omezené možnosti pracovního uplatnění.

Stávkující proto požadují po vládě adekvátní financování vysokého školství ve státním rozpočtu na rok 2024, tak aby mohly univerzity zajistit důstojné mzdové a pracovní podmínky pro všechny své zaměstnance a zaměstnankyně. Dále vyzývají vládní představitele k přijetí závazného střednědobého výhledu růstu poměrných výdajů na VŠ vůči HDP na úroveň průměru zemí OECD, v souladu se závazky plynoucími z vládního prohlášení. Česká republika totiž po patnácti letech poklesu vynakládá na vysoké školství ze státního rozpočtu o 0,2% HDP méně, než je průměr vyspělých zemí. Podle posledních dostupných dat EUROSTATu pak veškeré veřejné výdaje na terciární vzdělávání včetně projektových peněz, vědy a výzkumu odpovídají v ČR 0,86% HDP, zatímco průměr zemí EU je 1,27 % HDP.

Stávkující také vyzývají MŠMT, aby urychlilo přípravu stále odkládané novely VŠ zákona, která zásadně zlepší ekonomické, pracovně právní a sociální podmínky studujících doktorského studia. „Stejně jako existuje zjevný rozpor mezi vládními deklaracemi o školství jako prioritě a trvalým přehlížením zoufalého finančního stavu českých vysokých škol, stejně tak si ministerstvo protiřečí, když na jedné straně kritizuje znepokojující procento tzv. „drop-outu“ současných doktorandek a doktorandů, na druhé straně však nechává tuto nejtalentovanější skupinu juniorských badatelek a badatelů živořit, když na  stipendium pro jednoho doktoranda přispívá pouze 11 250 korun. Může se pak někdo Ph.D. studujícím divit, že z doktorátu odcházejí za lepší perspektivou do zahraničí či mimo akademický svět?“ táže se doktorandka arabistiky Adéla Provazníková z FF UK.

17. říjen, přesně jeden měsíc před Mezinárodním dnem studentstva, se proto ponese ve znamení protestu proti prekarizované a přehlížené práci, jejíž hodnotu by měl konečně český stát stvrdit nejen planými deklaracemi a sliby. Stávkující očekávají konkrétní plán, jak české vysoké školství financovat v souladu s úlohou, kterou mají univerzity hrát jak v rozvoji vzdělanosti, tak pro zajištění budoucí prosperity nás všech.

Iniciativa Hodina pravdy odmítá argument, že by zvýšení finančních prostředků pro vysoké školy ohrozilo dotování cen energií, jako zavádějící a demagogický. Sestavení státního rozpočtu je vždy výsledkem politických rozhodnutí, činěných na základě priorit vládní politiky.

Vláda ve svém programovém prohlášení konstatovala, že vzdělávací systém včetně vysokého školství mezi její priority patří. Postoje ministra Beka, tak jak je prezentoval na uvedeném setkání, však svědčily spíše o opaku. V době ekonomické stagnace či krize každá vláda jistě musí zvážit, které výdaje jsou pro chod státu nezbytné a které lze odsunout na příznivější dobu. Všechny dostupné analýzy, včetně té, které si nechalo na jaře zpracovat samotné MŠMT, však ukazují, že vysoké školství je natolik dlouhodobě podfinancované, že mu hrozí v některých jeho segmentech, zejména pak v humanitní a sociálně vědní oblasti, rozvrat.

Je pravděpodobné, že nedojde-li v příštím roce ke zvýšení příspěvku na VŠ vzdělávání, řada oborů nepřežije a stávající studijní programy nebude možné déle zajišťovat. Další šetření na vysokém školství je neúnosné a ohrožuje samotný systém vysokoškolského vzdělávání. Pokud se některé jeho oblasti zhroutí, bude cena za jeho obnovení mnohem vyšší, než kolik dnes vysoké školy požadují. V kontextu, kdy se o univerzitní vzdělání budou již zanedlouho ucházet silné populační ročníky 2007 a 2008, navíc reálně hrozí, že necháme před branami vysokého školství velké množství uchazečů navzdory jejich schopnostem a motivaci. Finančně oslabené fakulty si totiž již dnes na uvolněná místa po zaměstnancích odcházejících do důchodu či do soukromého sektoru nemohou dovolit najmout nové síly. Tato neprozíravost vlády je o to skandálnější, že v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 25-34 let se dnes Česká republika nachází na chvostu 38 nejsilnějších ekonomik světa.

Hodina pravdy proto důrazně vyzývá ministra Beka i ostatní členy vlády, aby dostáli svému slibu a reálně zařadili vysoké školství mezi priority. Vzdělanostní ekonomika s přidanou hodnotou, o kterou Česká republika usiluje, se bez skutečné prioritizace vysokoškolského vzdělání neobejde.

Jakkoliv lze pozitivně hodnotit fakt, že rozpočet pro vědu a výzkum nebude pro rok 2024 snížen o 10 %, jak bylo ještě v létě navrhováno ministerstvem financí, pro sektor vysokého školství jeho zachování ve stávající výši představuje pokračování dlouhodobého podfinancování a v mnoha případech i existenčního ohrožení.

„Celý návrh na seškrtání rozpočtu pro vědu a výzkum jsme od počátku považovali za absurdní. Bylo zřejmé, že na něm nebude politická shoda, neboť šel proti samotnému programovému prohlášení vlády. Hrozba snížením prostředků a následné zachování původního stavu vnímáme jako zastírací manévr a snahu vyhnout se účelnému řešení stávajícího a dlouhodobého podfinancování,“ uvádí odborná asistentka a specialistka na nová média Nina Wančová z FF UK.

„Je nutné si uvědomit, že proti programovému prohlášení vlády směřuje i stávající návrh. Ve vládním programu se totiž uvádí, že výdaje na vzdělávání se mají dorovnat na průměr zemí OECD. Místo toho nyní v oblasti vysokého školství opět reálně poklesnou. Česká republika tak pokračuje ve své cestě k zaostávání a udržování pozice periferie ve vztahu k vyspělým evropským zemím. Vláda, která slibovala, že naši zemi vymaní ze situace montovny a levné práce, svojí politikou chystá pravý opak. Peníze, které nyní ušetříme na vysokoškolském vzdělávání a výzkumu, ohrozí budoucí hospodářský růst, jak vládě dlouhodobě připomíná i NERV,” dodává k tomu František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci.

Hodina pravdy dále upozorňuje na pokračující katastrofální finanční situaci humanitních a společenskovědních fakult. Ta se propisuje v žalostně nízkých mzdách vyučujících, jež neodpovídají ani nárokům na jejich kvalifikaci a výuku navázanou na výzkum, ani požadavkům na mezinárodně uznávané výsledky, které jsou od nich právem očekávány. Stejně tak ostudné jsou mzdy administrativních pracovníků těchto fakult, kteří by za obdobnou práci v komerční sféře byli odměňováni mnohanásobně vyšším platem.

„Na humanitních fakultách pokračuje neudržitelná situace, kdy vysokoškolští učitelé i administrativní pracovníci pracují za podprůměrné, a z hlediska nákladů na život zcela nedostatečně mzdy. Ministr Bek sice vyhlašuje, že přidá učitelům, což je chvályhodné, ale zároveň nevysvětluje, jak si představuje další fungování humanitních oborů na vysokých školách, jejichž učitelé, jichž se toto navýšení nijak netýká, budou jen těžko ochotni nadále pracovat za stávající platy, znehodnocené za poslední dva roky inflací,” komentuje vystoupení ministra koordinátor Hodiny pravdy Vít Zdrálek z FF UK.

Za žalostně nízkou považují akademici i výši doktorandských stipendií, která v současnosti činí 11250 korun. „Je ostudné, že budoucí badatelé a učitelé dostávají stipendium odpovídající pouze 65 % minimální mzdy, která je letos stanovena na 17300,“ uvedla Anna Schubertová, doktorandka komparatistiky z Filozofické fakulty UK. „Se stále větší netrpělivostí čekáme na slibovanou reformu doktorského studia a jeho financování, která by měla podle prohlášení vlády vytvořit ‘maximálně vstřícné podmínky pro kvalitní rozvoj nastupující vědecké generace.’Další odklad reformy znamená, že se jí stávající doktorandky a doktorandi nejspíš nedočkají a že doktorát bude nadále pouze pro vyvolené a rodinou dobře zajištěné jedince,“ doplňuje doktorandka aplikované lingvistiky Petra Slížková.

Hodina pravdy proto na podzim uskuteční další a intenzivnější protesty. „Náš protest na jaře byl pouze symbolický a jeho cílem bylo na špatnou situaci upozornit. Vzhledem k tomu, že MŠMT ani vláda jako celek neprojevuje žádnou vůli vložit do vysokého školství více prostředků, ze kterých by bylo možné platy humanitních a společenskovědních akademiků dorovnat alespoň na základní důstojnou úroveň, a nevede s námi seriózní jednání, nezbývá nám, než ministerstvo k zájmu o tuto problematiku přinutit,” vysvětluje Michal Hořejší z JČU v Českých Budějovicích.

Na jednotlivých pracovištích českých filozofických fakult již byly zřízeny stávkové výbory, které v tuto chvíli plánují plnohodnotnou a prozatím jednodenní stávku na říjen. Zástupci iniciativy Hodina pravdy ale nevyloučili ani dlouhodobější stávku, která by zasáhla do zkouškového období, a narušila tak průběh státnic. „Uvědomujeme si, že jde o extrémní krok, který by mohl zkomplikovat studentům dokončení studia a získání diplomů. Vzhledem k tomu, že se naše ostatní možnosti pomalu vyčerpávají, nelze jej vyloučit. Je to jeden z legitimních způsobů, jak dát jasně najevo, že za těchto ponižujících podmínek odmítáme dále pracovat a vzdělávat budoucí generace. I když to některé studující možná znepokojí, věříme, že nás podpoří s vědomím, že touto formou protestu usilujeme mimo jiné o zlepšení poskytovaného vzdělávání, které dlouhodobým podfinancováním stále více trpí,” uvádí k tomu předseda Akademického senátu FF UK Ondřej Švec.

Zástupci Hodiny pravdy nakonec ozřejmují, proč nepožadují přidělení dodatečných prostředků od vlastních rektorátů. „Víme, že ministerstvo opakovaně argumentuje tím, že finanční krize našich fakult je vnitřní věcí univerzit, které prostředky na mzdy přerozdělují, a že s tím nemůže nic dělat. Situace na univerzitách je ale výsledkem historicky nespravedlivě nastaveného rozdělování prostředků, ke kterému došlo právě ze strany ministerstva. Jeho revizi lze obtížně prosadit ve chvíli, kdy celkové prostředky pro vysoké školství stagnují. Chápeme, že pro ministerstvo by bylo ideální, kdybychom žádali, aby se peníze na naše mzdy seškrtaly z mezd kolegů lékařů a přírodovědců. Něco takového ale požadovat nechceme a těžko by to vedlo k úspěchu. Jediným řešením proto je navýšení prostředků ze strany ministerstva, jak jej ostatně vláda slíbila ve svém programu,” vysvětluje anglistka a překladatelka Petra Johana Poncarová z FF UK, proč se iniciativa Hodina pravdy obrací se svými požadavky v prvé řadě na MŠMT a na ministra Mikuláše Beka.