Požadujeme:

1. Transparentnost ve financování i komunikaci 
2. Strategie pro urychlené snižování nerovností  
3. Kontrolu a důslednost při provádění změn  
4. Aktivní přístup akademické obce

Jednotlivé požadavky jsou rozvedeny na další stránce.

Iniciativa Hodina pravdy věří, že společným úsilím můžeme dosáhnout udržitelné a transparentní budoucnosti pro české vysoké školství. Obracejme pozornost k dlouhodobé vizi, efektivnímu rozdělování zdrojů a rozvoji mladých talentů. Jen tak si české univerzity mohou zachovat důstojné místo na akademické mapě světa.

Za Hodinu pravdy Nina Wanča a Jakub Izdný (info@hodinapravdy.cz)

Podrobné požadavky iniciativy HP

1. Požadujeme transparentnost ve financování i komunikaci  

Vysoké školství (VŠ) je financováno z veřejných prostředků a je proto nezbytné zajistit, aby tyto zdroje byly spravovány odpovědně a transparentně, a to již od plánovaného rozpočtu na rok 2025. Univerzity a fakulty by měly pravidelně zveřejňovat své rozpočty včetně nastavení parametrů a limitů v odměňování managementu jak univerzit, tak i jednotlivých fakult. Apelujeme proto na odpovědnost akademických samospráv, aby se tuto transparentnost snažily aktivně zajistit pomocí vnitřních mzdových předpisů a dohledu ekonomických komisí akademických senátů a odborových organizací.

2. Požadujeme strategie pro urychlené snižování nerovností  

Řada systémových opatření vedla a stále vede k nerovnostem ve financování VŠ, na což opakovaně upozorňujeme (překonané KENy – Koeficinty ekonomické náročnosti, odlišné grantové možnosti, počty studujících). Požadujeme, aby univerzity odstranily rozdíly ve financování mezi fakultami i ve mzdách zaměstnanců na shodných pracovních pozicích v souladu s paragrafem 110 Zákoníku práce a směrnicí EU o rovném odměňování 970/2023. 

Naše protesty zásadním způsobem přispěly k tomu, že se v letošním roce zvýšil objem prostředků na VŠ o 4 miliardy. Tyto prostředky musí být v rámci univerzit distribuovány takovým způsobem, aby se uvedené nerovnosti měřitelným způsobem snižovaly. MŠMT zároveň musí vykonávat důslednou kontrolu využití prostředků na kohezi akademickými samosprávami. Opačný přístup ohrožuje nejen akademickou integritu, ale i rovné příležitosti pro všechny studující a pracující.

Příklad nesystematického přístupu vlád lze vidět na reformě doktorského studia, kdy sice došlo k navýšení měsíčního doktorandského stipendia, ale protože reforma byla tzv. „rozpočtově neutrální”, není z čeho stipendia hradit. Hrozí masivní a trvalé snížení počtu studujících doktorských programů, což přímo ohrožuje rozvoj vědy.

Financování českého vysokého školství stále zůstává v příkrém rozporu se sliby končící vlády dlouhodobě pod průměrem OECD a je opakovaně kritizováno různými mezinárodními institucemi jako velká slabina konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Celkový nedostatek prostředků je jednou z největších překážek k narovnání nepřijatelných rozdílů ve vysokoškolských mzdách.

3. Požadujeme kontrolu a důslednost při provádění změn  

Pokud MŠMT stanoví podmínky pro navyšování rozpočtů vysokých škol, je třeba důsledně vyžadovat jejich splnění. Zákoník práce, rovné odměňování či využívání kohezních fondů musí být podrobeny systematické kontrole. Transparentnost a důsledná kontrola jsou klíčové pro obnovu důvěry akademické i širší veřejnosti v celý systém.

4. Aktivní přístup akademické obce Nedávné protesty a stávky ukázaly, že změny v českém vysokém školství jsou nevyhnutelné a podněty by měly vzejít nejen od MŠMT, ale i akademických samospráv. Funkční samosprávné orgány vysokých škol hrají zásadní roli v jejich zdravém fungování. Vyzýváme proto všechny členy a členky akademické obce, aby se aktivně zajímali o dění na svých univerzitách, účastnili se fungování univerzitních samospráv, vytvářeli prostor pro dialog a přispívali k budování vzájemného porozumění mezi fakultami a obory.

Podpora protestu napříč vysokým školstvím

Iniciativa ocenila snahu ministra školství po zvýšení rozpočtového podílu určeného na vzdělávání, které je jedinou zárukou budoucí prosperity, a apeluje na urychlené řešení problému na vládní úrovni. „Za největší úspěch považuji to, že na akci vystoupili nejen kolegové a kolegyně z humanitních a sociálních fakult, jako to bylo u první akce, ale i z přírodních a technických oborů, lékařských nebo uměleckých fakult. Ukázali jsme, že problém je daleko širší,” shrnuje akci Jakub Izdný, jeden z organizátorů Hodiny pravdy. „Zároveň jsme jasně formulovali požadavky na jednotlivé instituce, tedy vládu, ministerstvo financí i školství, a vyzvali je k řešení,” dodává.

„Protesty v ulicích jsou vidět nejvíce, ale důležité jsou i naše další aktivity. Píšeme a šíříme texty, které vysvětlují zoufalou situaci českého vysokého školství. Komunikujeme s médii nebo navazujeme důležité kontakty napříč univerzitami. Jednali jsme s různými zástupci a zástupkyněmi politických stran napříč politickým spektrem, kteří naše požadavky po obeznámení s rozsahem problémů podporují,” doplňuje František Kratochvíl z Univerzity Palacekého v Olomouci. Součástí akce Kolaps systému bylo rozeslání dopisu voleným zástupcům obou komor Parlamentu ČR, kteří byli vyzváni apelovat na vládu, aby tuto urgentní situaci okamžitě řešila. Na tuto výzvu nejvstřícněji reagovali Piráti a STAN.

Přijdou další protesty?

Včerejší akce byla již třetím velkým protestem Hodiny pravdy a největší akcí od jednodenní stávky v říjnu 2023. „Po stávce nám byly přislíbeny finanční prostředky určené na kohezi platů ve výši 800 milionů. Tyto peníze ale zatím nedorazily a jednání o způsobu jejich rozdělení nejsou ukončená. Jasně se ukázalo, jak složité je rozdělování prostředků a odhalila se celá řada nerovností a procesů, které za nimi stojí, jakož i fakt, že pokud je celkový objem prostředků malý, nelze přiměřených platů dosáhnout,” shrnuje situaci Jan Stejskal, děkan Univerzity Palackého.

Vysoké školy stojí před dalšími důležitými jednáními, do kterých vstupují i odborové organizace a akademické senáty. „Doufáme, že včerejší akce jasně ukázala, že je situaci třeba neodkladně řešit. Pravděpodobně to bude ještě dlouhá cesta. My jako Hodina pravdy hodláme dál pokračovat ve svých akcích, dokud důslednější institucionální financování nepřinese VŠ vzdělávání tolik potřebnou stabilitu a předvídatelnost” říká Jakub Izdný.

Na akci vystoupili

PhDr. Jakub Izdný Ph.D. za Hodinu pravdy
Prof. Milena Králíčková, rektorka UK
Doc. Jan Stejskal, děkan FF UPOL a předseda asociace děkanů FF
Mgr. František Dobšík, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství
Ing. Kateřina Pazderů Ph.D., členka výboru VOS a pedagog ČZU
Doc. Jan Trnka, proděkan 3. lékařské fakulty UK
Ing. Patrik Čermák Ph.D., Fakulta chemicko-technologická UPCE
Matěj Metelec, neakademický pracovník vydavatelství FF UK
Monika Horáková, neakademická pracovnice knihovny PedF UK
Doc. Josef Stráský, akademický senátor MFF UK
Doc. Petr Gallus, proděkan ETF UK
Mgr. Anežka Matěnová -, doktorand FF UK, vyslaná ČAD
PhDr. Miroslav Joukl Ph.D., vedoucí katedry sociologie FF UHK
Mgr. Karolina Plicková Ph.D., předsedkyně senátu DAMU
Ing. Petr Pavlík Ph.D., předseda Koordinační odborové rady UK

Kompletní seznam podpor

Aktualizovaný seznam všech, kteří se k akci a jejím požadavkům přidali, je k dispozici na stránkách Hodiny pravdy: https://hodinapravdy.cz/#podporuji-nas

Vystoupí i rektorka UK

„Je faktem, že pokud chceme nyní i v budoucnu prosperující Českou republiku, je třeba transformovat ekonomiku ČR na ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou, na ekonomiku znalostní. A to se neobejde bez investic do školství, vědy, výzkumu a inovací,” říká Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy, která vystoupí odpoledne na akci. „Celý systém školství na sebe musí efektivně navazovat a vysoké školy stály doposud mimo hlavní zájem ministerstva. To se snažíme změnit,“ říká Monika Brenišínová z FF UK, která proslovy moderuje.

Akce je naplánována před jednáním vlády o rozpočtu na příští rok a vedle řady akademiků z různých oborů a zástupců technicko-hospodářských profesí vystoupí i František Dobšík, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. „Považujeme za nešťastné, že se stále dokola musíme připomínat a odvolávat se na prohlášení nejen této vlády, že vzdělávání považuje za prioritu. Požadujeme zvýšení prostředků na VŠ pro rok 2025 o 11 miliard ze stávajících 30 na 41 miliard. To by srovnalo příspěvek z rozpočtu státu na VŠ s průměrem zemí OECD a nám umožnilo zvýšit platy, které dnes nedosahují ani minimální důstojné mzdy, natož průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných lidí,” shrnuje požadavky protestu Petr Bilík z Palackého univerzity v Olomouci. „Vítáme návrh ministra školství Beka o navýšení o 6 miliard, měl by však mít ambicióznější požadavky,” uzavírá Bilík.

Podpora akci Kolaps systému

„Během uplynulých měsíců se jednoznačně potvrdilo, že problém se dotýká celého sektoru vysokého školství. Existují samozřejmě oborová specifika a ohroženější obory, ale odliv talentů, odchody, nutnost mít více prací, vyhoření, neschopnost finančně motivovat stávající i budoucí kolegy a kolegyně, se objevuje všude,” říká koordinátorka iniciativy Nina Wanča. Na chronicky podfinancovaný systém VŠ upozorňují trvale ve svých prohlášeních obě reprezentace vysokého školství – Rada vysokých škol i Česká konference rektorů. Požadavky protestujících podpořila většina asociací děkanů fakult různých oborových zaměření, četné univerzitní a fakultní akademické senáty a vysokoškolské odborové organizace. Stále přicházejí další podpory, které shromažďujeme a uveřejňujeme na webu. Úplný seznam dodáme v poslední tiskové zprávě po akci.

Lékaři se přidávají k Hodině pravdy

V prohlášeních současné i předchozích vlád se můžeme dočíst, že vzdělávání je priorita, ale na vysoké školství se zapomíná s argumentem o jejich samostatnosti. Cílem současné vlády je transformovat ekonomiku z průmyslové na znalostní, k čemuž je prospívající systém vysokého školství zásadní. „Nelze předpokládat, že bez silné podpory státu budeme mít kvalitní vysokoškolské vzdělání. V žádné z prosperujících zemí OECD není podíl HDP na vysoké školy tak malý jako u nás,” upřesňuje Nina Wanča z Hodiny pravdy.

„Situace není stejně špatná na všech vysokých školách, protože každý obor má svá specifika, různý historický kontext a možnosti, jak situaci řešit,” říká k situaci Petr Bilík. Lékařské fakulty, které jsou v lepší situaci než jiné, také nejsou bez problémů jak by se mohlo zdát. „Čelíme specifickým výzvám, jako je potřeba přilákat k výuce kvalifikované klinické odborníky. Lékaři z praxe ale často upřednostňují lépe placené pozice v nemocnicích nebo soukromých zařízeních,” popisuje Karel Ježek z Plzeňské lékařské fakulty. V dlouhodobém horizontu, kdy je potřeba mít dostatek lékařů pro stárnoucí populaci, bude ohrožena kvalita vzdělávání budoucích lékařů a v důsledku horší zdravotní péče pro všechny.

Výzvu podporují jak celé instituce, tak jednotlivci

Během červnové akce vzneseme konkrétní požadavky směrem k vládě, ministerstvu financí a školství. „Mezi čtyři základní body, na které upozorníme, patří to, že systém kolabuje již dnes, že vzdělávání potřebuje komplexní řešení, je třeba navýšit institucionálního financování a zajistit stabilní financování i po politických změnách,” říká Nina Wanča. K výzvě se kromě plzeňských lékařů doposud připojil Vysokoskoškolský odborový svaz, Asociace děkanů teologických fakult, DAMU, Akademický senát Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a desítky jednotlivců, jak z technických, přírodovědných, lékařských, tak filozofických a uměleckých vysokých škol. Během protestu budou diskutovány další kroky vysokých škol týkající se následujícího semestru.

Za iniciativu Hodina pravdy Nina Wanča (nina.wanca@ff.cuni.cz) a Petr Bilík (petr.bilik@upol.cz)

Iniciativa Hodina pravdy již rok upozorňuje na tristní situaci zejména na humanitních a společenskovědních fakultách vysokých škol (VŠ). Protest na loňský Den učitelů poukazoval na žalostnou situaci tuzemských VŠ, na změnu však nestačil. Tlak akceleroval jednodenní stávkou Vysokoškolského odborového svazu 17. října 2023. Díky této stávce ministr školství M. Bek přislíbil VŠ 800 milionů, které měly být použity na dorovnání skandálních nerovností ve mzdách. Vyjednávání o rozdělení těchto financí stále probíhá. Již teď však víme, že dané prostředky naprosto nestačí. Jen UK chybí 2 miliardy na zajištění koheze mezd. Hodina pravdy tedy vyzývá nejen vládu, ale i všechny orgány vysokých škol jako RVŠ, aby problém aktivně řešili a začali jej považovat za jednoznačnou prioritu.

Petr Pavlík, předseda Koordinační odborové rady Univerzity Karlovy

Destabilizace systému pokračuje

„Ačkoli vláda deklaruje, že vzdělání je její priorita, konkrétní politika tomu odporuje,” upozorňuje Petr Pavlík, předseda Koordinační odborové rady Univerzity Karlovy. „Celé české školství se potýká s dlouhodobým nedostatkem financí v porovnání se státy OECD. Nemůžeme se soustředit na to nejdůležitější, vzdělávání a rozvoj vědeckého poznání,” dodává Pavlík. Vzniklo nestabilní prostředí závislé na úmorném shánění dalších financí z grantů, což vede k vyhoření pracovníků/nic a brání vysokým školám strategicky využívat kapacitu svých zaměstnanců/kyň pro rozvoj oborů v kontextu prudkých společenských a technologických změn, válek či nástupu AI. Akademický senát jako samosprávní orgán Univerzity Karlovy (AS UK) konstatuje, že „nízký jednorázový příspěvek na podporu zavedení jednotných tarifů zcela nedostačuje pro jakékoliv relevantní navýšení nízkých mezd akademických pracovníků/nic. Povede k propouštění a další destabilizaci na nejvíce podfinancovaných oborech.”

Systémová změna financování VŠ musí být konečně prioritou

Tuzemské VŠ se snaží poskytovat co nejlepší vzdělání a zároveň obstát v konkurenci světové vědy, ale fungování na hraně finanční udržitelnosti je dále nemožné a stojí ČR ohromné množství lidského kapitálu. „K udržení a navyšování kvality je nezbytné neustále investovat do infrastruktury pro výuku i vědu a zajistit adekvátní finanční ohodnocení lidí,“ čteme v prohlášení akademického senátu Univerzity Pardubice. Na všech VŠ panuje shoda, že situace je dále neúnosná a už nyní dochází k nevratným škodám. Dojde-li k rozpadu některých oborů, které byly budovány desítky let a stály společnost nemalé prostředky, jejich znovuobnovení nebude prakticky možné.

Matěj Metelec, odbory FF UK, promluvil za ne-akademické pracovníky a pracovnice

„Jsme vážně znepokojení tím, že ministr školství, mládeže a tělovýchovy řeší většinu problémů tak, že zpochybňuje jejich existenci,” píše v usnesení AS UK. Hodina pravdy dokázala, že situace je vážná, pracujeme v nejistotě, pociťujeme životní ohrožení a extrémní stres. „Jednotné mzdové tarify je třeba zavádět spolu s dalšími změnami v kontextu celého systému s ohledem na individuální situaci jednotlivých disciplín. Musí se urychleně zahájit systematické vyjednávání v celém sektoru VŠ,” dodává k situaci Monika Brenišínová z FF UK.

Požadavky Hodiny pravdy

„Hodina pravdy vyzývá nejen představitele vlády, zejména ministra školství a ministra financí, ale i samotné orgány vysokých škol, aby využili veškerých svých možností k nápravě situace,“ formuluje za iniciativu její koordinátor Jakub Izdný z FF UK. Na řešení kumulovaného dluhu požadujeme zvýšení institucionálního příspěvku na VŠ vzdělávání minimálně o 10 miliard v rozpočtu na rok 2025. „Zvažujeme radikálnější kroky, stávky ve spojení s regionálním školstvím a další protesty,“ uzavírá Nina Wanča, druhá koordinátorka iniciativy z FF UK. 

Marie Přibylová, místopředsedkyně České asociace doktorandů a doktorandek

Dlouhodobé podfinancování vysokých škol, kdy reálná hodnota institucionálního příspěvku na vzdělání klesla za posledních 15 let o 17 %, s sebou nese tíživé dopady. Mzdy ve vysokém školství jsou nekonkurenceschopné a neodpovídají kvalifikaci, jazykové vybavenosti a mezinárodním zkušenostem akademiků. Zatímco průměrná mzda zaměstnanců s VŠ vzděláním dosáhla na konci loňského roku 69.000,- Kč, na mnohých fakultách zejména humanitního a společenskovědního zaměření pracuje nemálo odborných asistentů a asistentek za částku těsně přesahující 30.000,- hrubého. Jak dokládá analýza předsedy Rady vysokých škol prof. Milana Pospíšila, svou konkurenceschopnost na trhu práce však ztratily rovněž mzdy na fakultách přírodovědných, lékařských, ekonomických, chemicko-technologických, pedagogických či právnických. Předsedkyně České konference rektorů prof. Milena Králíčková pak ve svém prohlášení poukazuje na neblahé důsledky této situace: „Odlivy se dějí ze všech našich fakult, odcházejí do zahraničí, ale i na střední školy, neboť naše mzdy přestávají být v některých oblastech konkurenceschopné.“

Údaje o průměrných mzdách navíc neodhalují v plné míře tíživou existenční situaci mnoha vyučujících, jejichž výplata dnes sotva pokryje nájem v univerzitních městech. Několik příkladů dobře ilustruje drastický nepoměr mezi požadavky, které univerzita klade na své zaměstnance, a jejich mzdou. „Po čtyřech letech praxe na Filozofické fakultě ZČU, kde vyučuji 14 hodin týdně, publikuji pravidelně v mezinárodních odborných časopisech a vedu nespočet závěrečných prací, dostávám mzdu ve výši ve výši 29.959 Kč hrubého,“ odhaluje germanistka Markéta Balcarová z FF ZČU v Plzni svízelnou pozici zaměstnanců fakult, které jsou podfinancováním VŠ zasaženy nejbolestivěji. Podobně je na tom také specialistka na francouzskou a italskou literaturu z pražského Ústavu románských studií Chiara Mengozzi: „Na účet mi právě přišlo 27.643,- Kč jako výplata za září. I když jsem své práci zcela oddaná, opět jsem musela zvažovat, zda mám za těchto podmínek zůstat na univerzitě, pro kterou pracuji od rána do noci bez oddychu, abych zlepšila její renomé ve světě i úroveň a aktuálnost nabízených kurzů.“ MŠMT na tyto stížnosti často odpovídá, že se akademici musí snažit získat více zahraničních grantů, zřizovat cizojazyčné studijní programy pro samoplátce nebo si dorovnávat nízkou mzdu intenzivnějším zapojením do velkých mezinárodních projektů. „Základní plat akademika,“ odpovídá na tato tvrzení doc. Václav Štěpánek, předseda akademického senátu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, „musí být takový, aby stačil k důstojnému životu jeho a jeho rodiny, jak je tomu leckde u našich sousedů. Finance z grantů by pak měly být nadstavbou a odměnou za náročnou práci navíc. Granty přitom netrvají věčně, akademik je získá na omezenou dobu, a po skončení grantu se opět vrací k základnímu platu. Navíc je iluzorní se domnívat, že všichni akademici na fakultách mohou být stále v grantech zapojeni.“ František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci jeho slova doplňuje: „Dovedete si představit jiné zaměstnání ve veřejném sektoru, kde si sami zaměstnanci musejí shánět finanční prostředky na pokrytí svých výplat?” K úspěšnému získání grantu je však nutná i adekvátní podpora technicko-hospodářských pracovníků, jejichž platy také neodpovídají náročnosti jejich práce ani potřebné kvalifikaci. Děkan FF UP doc. Jan Stejskal k tomu dodává: „Je s podivem, že si české vzdělání při tak nízkém objemu investovaných financí udržuje nadále vysokou úroveň a mezinárodní prestiž. Tato kvalita byla až dosud dotována ochotou jednotlivců rozvíjet své obory za nedostatečné mzdové ohodnocení, které se však v současnosti stalo nedůstojným. Ukázala se tak neudržitelnost celého systému založeného na zneužívání oddanosti vyučujících a vědců ke své práci.“ Doc. Jan Trnka, proděkan pro rozvoj na 3. Lékařské fakultě UK, toto stanovisko doplňuje postřehem, že „bez zásadního navýšení financí pro VŠ nejenže není realistické stát se ‘centrem vzdělanosti’, jak si vysnil premiér Fiala, ale naopak lze čekat omezování kapacit a snižování kvality vzdělání i výzkumu.“

Všechny tyto frustrace stejně jako dosavadní neochota vlády zvýšit částku na VŠ vzdělávání vysvětlují obrovský ohlas na vyhlášení výstražné stávky na 17. října Vysokoškolským odborovým svazem napříč Českou republikou i vědními obory. K zapojení do stávky vybízejí akademické senáty fakult i univerzit (souhrn zde), pochopení a podporu vyjadřují děkani a rektoři a také Rada vysokých škol, která ve svém prohlášení kritizuje dlouhodobou podfinancovanost českého vysokého školství i ohrožení budoucího rozvoje vysokých škol. Rovněž studující chystanou stávku široce podporují, neboť dobře chápou, že mzdové podmínky jejich pedagogů zároveň rozhodují o kvalitě a podmínkách jejich studia. Doktorandky a doktorandi se pak v přípravě stávky masivně angažují mj. proto, že je žalostně nízká stipendia nutí hledat si další zdroje příjmu a zabraňuje jim v soustavném bádání a dokončení studia. „České doktorandky a doktorandi dostávají běžně měsíční stipendium 11 250 Kč, jak může někdo očekávat, že se budeme naplno věnovat vědě? Na sousedním Slovensku je dvojnásobné,“ uvádí doktorandka a historička Jindra Lavrenčíková z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. „Těžko se divit heslu z nedávného protestu ‘Docentka neuživí rodinu, doktorand ani kočku’ i úpadku zájmu o doktorské studium. Věda ztrácí svou nejmladší generaci a tím i budoucnost,“ dodává k tomu Aneta Kubánková, doktorandka Přírodovědecké fakulty UK.

Očekáváme, že nespokojenost se stavem vysokého školství a nenaplněné vládní sliby se plně projeví na demonstraci na Náměstí Jana Palacha v Praze. Ta je naplánována na úterý 17. října na 14:00. Z demonstrace následně vyrazí průvod směrem k sídlu MŠMT v Karmelitské ulici. Zde bude probíhat jednání tripartity mezi zástupci ministerstva, zaměstnavateli ve školství a zástupci odborových organizací. „Nyní již nejde pouze o podporu humanitních a společenských věd, kde je nedostatek financí nejpalčivější, ale o budoucnost českého vysokého školství jako celku. Vláda se vymlouvá, že v současné složité situaci nelze zvyšovat výdaje na VŠ, avšak my odpovídáme, že právě nedostatek investic do vzdělávání a vědeckého výzkumu je příčinou dlouhodobého rozpočtového deficitu ČR. Za této situace hrozí odliv klíčových pracovníků, který může ohrozit stabilitu a fungování celého systému terciárního vzdělání,“ říká předseda Vysokoškolského odborového svazu Petr Baierl. Jeho prohlášení doplňuje Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství, který své členstvo vyzval k účasti na protestech pod heslem: „Vzdělávání a věda nemohou být zdrojem škrtů a šetření.“

Iniciátoři současných protestů se proto obracejí na vládu s následujícím prohlášením:

Vyzýváme vládu ke zvýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání ještě pro rok 2024, aby mohly univerzity okamžitě napravit stávající podhodnocení podstatné části svých zaměstnanců. Zároveň požadujeme, aby se MŠMT jednáním s reprezentacemi těchto institucí zasloužilo o zvýšení těch nejnižších mezd alespoň na úroveň garantovanou zákonem pro vyučující základních a středních škol.

Pro následující období požadujeme zvýšení dorovnání výdajů na vysoké školství ve vztahu k HDP minimálně na průměr zemí OECD, jak je uvedeno ve vládním programovém prohlášení. Tyto investice chápeme jako nedílnou součást budoucí prosperity ČR i kultivace české společnosti prostřednictvím jejích tradičních pilířů, k nimž vzdělání a věda bezesporu patří.

Konečně žádáme o co nejrychlejší dokončení reformy doktorského studia tak, aby se razantně zlepšila nedůstojná finanční situace doktorandek a doktorandů, na nichž závisí budoucnost českého vysokého školství.

Varujeme před scénářem krize, která letos dopadla na mnohé z uchazečů o středoškolské studium. Na vysoké školy se již brzy chystají mimořádně silné populační ročníky. Namísto posílení vysokoškolského sektoru ale zní nepravdivá slova o jeho stabilitě, možnostech vnitřních rezerv a případných optimalizací. Důsledky tohoto přehlížení zasáhnou obrovské množství nynějších středoškoláků, mezinárodní renomé České republiky i její budoucí prosperitu!

Kontakt pro média:

Monika Brenišínová: 724103007, monika.brenisinova@ff.cuni.cz

Vít Zdrálek: 774956095, vit.zdralek@ff.cuni.cz

„Na den učitelů 28. března jsme jasně poukázali na žalostné podmínky, za nichž na našich fakultách pracujeme. Jelikož se rozpočet vysokých škol pro rok 2024 nezvýšil a jeho reálná hodnota naopak v důsledku inflace razantně klesla, dalším logickým krokem je stávka. Stávkou symbolicky demonstrujeme, že v současných podmínkách prostě nadále pracovat nemůžeme,“ uvedla Nina Wančová z FF UK. 

Stávkujícím zaměstnancům podfinancovaných univerzit přitom zdaleka nejde pouze o mzdy, které u odborných asistentů činí často pouhých 31.400,- hrubého a pro zaměstnance administrativy či knihoven začínají ještě níže. „Jde o zachování oborů v pestrosti jejich nabídky, přípravu nových badatelských generací a prosperitu celé země, která se bez přidané hodnoty vzdělání a expertízy stane provinčním dodavatelem levné práce pro zbytek Evropy,“ varuje František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci. “Očekává se od nás úspěch v celosvětových žebříčcích kvality univerzit, pracujeme ale v nesrovnatelně horších podmínkách oproti univerzitám, které se v nich umisťují na předních příčkách,” dodává.

Rozhořčení akademiků i dalších zaměstnanců vyvolává především neochota vlády naplňovat své vlastní priority. V návaznosti na nedávná prohlášení premiéra na konferenci „Česko na křižovatce“, podle nichž musí mít „vysoké školy ambici proniknout mezi světovou univerzitní špičku a být atraktivní nejen pro české, ale i zahraniční studenty,“ se rozhodli stávkující vyjít do ulic pod heslem „Vysoké školy na křižovatce“. „Stojí-li Česká republika na rozcestí mezi montovnou a mozkovnou, pak je osud českého vysokého školství klíčovým faktorem, který rozhodne o dalším směřování naší země,“ vysvětluje Markéta Balcarová z FF ZČU, proč investice do dlouhodobě podfinancovaných VŠ ve svém důsledku neprohlubují státní deficit, ale naopak představují tu nejefektivnější cestu k trvalému zvýšení státních příjmů.

Vít Zdrálek z odborové organizace FF UK k tomu dodává: „Frustrace z trvale kritické finanční situace našich fakult je pouze násobená vládními deklaracemi o České republice jako ‘centru vzdělanosti a nových myšlenek.’ Naše vzdělávací instituce nesou tíhu těchto planých slibů a doposud mohly fungovat jen díky oddanosti mnoha vyučujících, ochotných rozvíjet svůj obor i za cenu hluboce podprůměrné mzdy. Jenže systém založený na zneužívání oddanosti akademiků k vlastním oborům je z dlouhodobého hlediska neudržitelný, vede k vyhoření, prekarizaci a nejistotě, jež v současnosti dusí velkou část práce na univerzitách.“

Krátkozrakost vládních úspor v oblasti vysokého školství pak nejpalčivěji vyniká v kontextu, kdy se o univerzitní vzdělání budou již zanedlouho ucházet silné populační ročníky 2007 a 2008.  „Reálně hrozí, že budeme před branami vysokého školství muset nechat velké množství uchazečů navzdory jejich schopnostem a aspiracím. Finančně oslabené fakulty totiž na tento nápor, navzdory všem svým snahám o vnitřní racionalizaci a hledání externích zdrojů, nebudou připraveny v žádoucí kondici,“ dodává předseda senátu FF UK Ondřej Švec. Pro český stát toto riziko znamená další mrhání talenty, pro odmítnuté žadatele zmařenou příležitost k rozvoji vlastních schopností i omezené možnosti pracovního uplatnění.

Stávkující proto požadují po vládě adekvátní financování vysokého školství ve státním rozpočtu na rok 2024, tak aby mohly univerzity zajistit důstojné mzdové a pracovní podmínky pro všechny své zaměstnance a zaměstnankyně. Dále vyzývají vládní představitele k přijetí závazného střednědobého výhledu růstu poměrných výdajů na VŠ vůči HDP na úroveň průměru zemí OECD, v souladu se závazky plynoucími z vládního prohlášení. Česká republika totiž po patnácti letech poklesu vynakládá na vysoké školství ze státního rozpočtu o 0,2% HDP méně, než je průměr vyspělých zemí. Podle posledních dostupných dat EUROSTATu pak veškeré veřejné výdaje na terciární vzdělávání včetně projektových peněz, vědy a výzkumu odpovídají v ČR 0,86% HDP, zatímco průměr zemí EU je 1,27 % HDP.

Stávkující také vyzývají MŠMT, aby urychlilo přípravu stále odkládané novely VŠ zákona, která zásadně zlepší ekonomické, pracovně právní a sociální podmínky studujících doktorského studia. „Stejně jako existuje zjevný rozpor mezi vládními deklaracemi o školství jako prioritě a trvalým přehlížením zoufalého finančního stavu českých vysokých škol, stejně tak si ministerstvo protiřečí, když na jedné straně kritizuje znepokojující procento tzv. „drop-outu“ současných doktorandek a doktorandů, na druhé straně však nechává tuto nejtalentovanější skupinu juniorských badatelek a badatelů živořit, když na  stipendium pro jednoho doktoranda přispívá pouze 11 250 korun. Může se pak někdo Ph.D. studujícím divit, že z doktorátu odcházejí za lepší perspektivou do zahraničí či mimo akademický svět?“ táže se doktorandka arabistiky Adéla Provazníková z FF UK.

17. říjen, přesně jeden měsíc před Mezinárodním dnem studentstva, se proto ponese ve znamení protestu proti prekarizované a přehlížené práci, jejíž hodnotu by měl konečně český stát stvrdit nejen planými deklaracemi a sliby. Stávkující očekávají konkrétní plán, jak české vysoké školství financovat v souladu s úlohou, kterou mají univerzity hrát jak v rozvoji vzdělanosti, tak pro zajištění budoucí prosperity nás všech.

Ze současných jednání představitelů vysokých škol se zástupci MŠMT vyplývá, že vláda hodlá dále prodlužovat situaci, kdy podíl výdajů na VŠ vzdělávání ze státního rozpočtu dosahuje historického minima. Za současného podfinancování přitom odcházejí z vysokých škol nejen zkušení vysokoškolští pedagogové, ale není přijímán ani personál nový, který by zajistil kontinuitu oborů. Dlouhodobě podfinancovaní jsou také administrativní a další techničtí zaměstnanci fakult i studenti doktorského studia, kteří se na chodu fakult zásadním způsobem podílejí.

O tom, že situace vysokého školství obecně a nejchudších fakult zvlášť je dlouhodobě neudržitelná, ví i samotný ministr školství Mikuláš Bek, muzikolog a vysokoškolský pedagog, který se ještě v letech 2017-2018, jako místopředseda České konference rektorů, domáhal zvýšení rozpočtu o tři miliardy korun a k nešťastné situaci ve školství se vyjádřil takto: „Naše úsilí o konsolidaci rozpočtu vysokých škol proto nekončí. I po volbách chceme pokračovat v úsilí o to, aby se téma kvality, dostupnosti a financování vysokého školství stalo vyšší prioritou budoucí vládní koalice.“ Avšak v současnosti akademikům vzkazuje, že „mají vydržet dál“. Zatímco bývalý ministr školství Vladimír Balaš navrhoval mimořádné navýšení rozpočtu o 901 milionů korun, současný ministr školství M. Bek tvrzení, že je rozpočet vysokých škol trvale nízký, odmítá. A za situace, kdy výdaje na VŠ vzdělávání klesly z 0,66 % HDP v roce 2009 na pouhých 0,42 % v r. 2023, zatímco v zemích OECD obvykle činí 1-1,5 %, navrhuje ministr kosmetická řešení, jako je restrukturalizace jednotlivých pracovišť, sdružování oborů a hledání rezerv. Tyto návrhy však neřeší podstatu problému a tíživou finanční situaci akademických pracujících nijak nezlepší. Do několika let přitom výrazně stoupne počet zájemců o studium a podfinancované vysoké školy budou čelit podobnému náporu, jako v současné době školy střední.

Svými dalšími protesty chce akademická obec přimět MŠMT a vládu, aby zásadně přehodnotily současný postoj k vysokoškolskému vzdělávání i vědě a výzkumu a výrazně zvýšily jeho podporu. Že budou tyto protesty ještě masovější než na jaře, lze podle Víta Zdrálka z Filozofické fakulty UK odhadnout už z toho, jak výbušná je současná situace na těch nejvíce podfinancovaných fakultách: „Frustrace vysokoškolských pracovníků narůstá kvůli stále drastičtějšímu nepoměru mezi požadavky, které univerzita klade na své zaměstnance, od nichž očekává mezinárodně excelentní výzkum a časově neomezené pracovní nasazení, a žalostnou almužnou, kterou jim za to poskytuje.“ Také studující chystané protestní akce široce podporují, neboť chápou, že mzdové podmínky jejich pedagogů zároveň rozhodují o kvalitě a podmínkách jejich studia. „Systém, který dlouhodobě zneužívá ochoty akademiků vyučovat a bádat za mizivou mzdu jen z lásky k oboru a ke své práci, je dlouhodobě neudržitelný a ohrožuje jak rozvoj našich oborů, tak i kvalitu naší výuky,“ zmiňuje studentka Karolína Padělková z oboru historie, která se již v březnu zúčastnila spolu se svými spolužáky velkého protestního pochodu.

Významnou měrou se do organizování protestů hodlají zapojit též doktorandi a doktorandky, jejichž situaci hodlalo ministerstvo školství řešit připravovanou reformou. Ta měla vstoupit v platnost již v roce 2021, avšak dle posledních informací se odsouvá na neurčito. Třebaže na ministerstvu panuje shoda na tom, že adekvátní příspěvek na doktoranda by měl dosahovat alespoň 1,2 minimální mzdy, stále jej nechává na skandálně nízké hodnotě 11 250 korun. „Z průzkumu mezi doktorandstvem na FF UK vyplynulo, že se jich třetina ocitla během studia v tíživé existenční situaci. Není třeba zdůrazňovat, že za takových podmínek se není možné výzkumu věnovat kvalitně a naplno, resp. vůbec,“ prohlásila Anna Řičář Libánská, doktorandka Filozofické fakulty UK.

Iniciativa Hodina pravdy již přikročila k zakládání stávkových výborů na jednotlivých katedrách a pracovištích tuzemských univerzit a vyzývá další vědecké instituce, aby se k protestu připojily. Ačkoliv je situace humanitních věd obzvláště tíživá, podfinancování se týká celého sektoru vysokých škol i vědeckých institucí a je proto třeba čelit vládní politice společně. Například Alena Sarkissian a Jan Mervart z odborové organizace Filozofického ústavu AV ČR jsou toho názoru, že „pokud všechny pokusy o komunikaci s MŠMT selhaly a všechna zdůvodnění požadavků Hodiny pravdy zůstala bez odezvy, je stávka jediným řešením.“

Petiční archy s podpisy více než 4000 signatářů hodlá delegace zastupující humanitní fakulty a signatáře odevzdat v pátek 21. dubna v 11h na Ministerstvu školství a tělovýchovy, v kopii pak premiérovi ČR Petru Fialovi. Děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého a předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal vysvětluje volbu nadcházejícího pátku následovně: „Předání petice právě 21. dubna má symbolický význam v tom, že k tomuto dni zasílají rektoři našich univerzit ministru školství podklady, dokládající setrvalou snahu o hospodárné vedení a rozvoj našich institucí. Hlavním problémem tak zůstává mizivá částka na VŠ vzdělávání, která se dostane na naše filozofické fakulty.“

Odevzdání petice na MŠMT bude doprovázeno přečtením původních, i po mnoha měsících stále platných argumentů, a seznamu institucí, které petici podpořily. K požadavkům se připojili jak předsedové všech akademických senátů filozofických fakult zapojených do protestů, tak vysokoškolské odborové organizace. „Krizová finanční situace má jediné řešení, a tím je navýšení prostředků na VŠ vzdělávání spolu s jasným doporučením adresovaným univerzitám, že je nutné tyto dodatečné finance směřovat právě na fakulty, jejichž rozpočty jsou nejvíce napjaté a kde hrozí nejen individuální odchody, ale s ohledem na neúnosnost situace také hromadné výpovědi či dokonce stávky,“ dodává za Koordinační odborovou radu UK Petr Pavlík.

Připomeňme, že zatímco průměrné výdaje zemí OECD na terciární vzdělávání dosahují 1,4 % HDP, z toho 1,0 % HDP z veřejných zdrojů, v ČR bylo v roce 2010 na vysoké školy vydáno 0,59 % HDP a v letošním roce odpovídá zmiňovaný podíl už jen 0,45 % HDP. Dalším znepokojivým faktem je, že podíl financí vynakládaných na vysoké školy z rozpočtu MŠMT klesl za posledních deset let o celou třetinu. „Je nám jasné, že nejsme jedinou špatně placenou skupinou pracujících v ČR. Přesto hodláme nadále apelovat na vládu, že právě na pracujících v akademické sféře již dále šetřit nelze, nemá-li být ohrožena kvalita českého univerzitního vzdělávání a nechceme-li odradit mladou generaci od dalšího rozvíjení našich oborů,“ připomíná předseda AS FF UK Ondřej Švec.

Nastal čas, aby se tváří v tvář uvedeným faktům vláda ČR přestala vymlouvat na to, že jde o interní problém samotných univerzit, a představila konkrétní kroky k řešení krizové situace vysokoškolského vzdělávání v naší zemi.

Iniciativa Hodina pravdy, která koordinovala protest na Den učitelů 28. března v devíti univerzitních městech, uvedla ve svém prohlášení: „Budou-li kroky vlády podobně neuspokojivé jako dosavadní reakce ministra školství a premiéra, nebo dojde-li dokonce k útokům na akademické svobody a ke snaze proměnit veřejné vysoké školy ve firmy s rektory jako jejich manažery, bude třeba pokračovat v protestních akcích.”

Na humanitní fakulty dopadá podfinancovaný stav obzvlášť drtivě. „Je to kvůli dlouhodobým nespravedlnostem v rozdělování prostředků, kdy za stejnou práci na stejných univerzitách dostávají vyučující na filozofických fakultách jinou mzdu než na jiných fakultách stejné univerzity,“ prohlásil Vít Zdrálek z vysokoškolských odborů. Nad touto praxí, která je podle některých právníků nelegální, vyjádřil v úterý údiv i prezident republiky Petr Pavel, který protest podpořil. „Mluvit v tomto kontextu o neefektivitě je urážlivé. Je spíš s podivem, že v této situaci humanitní fakulty normálně fungují a přes nerovné podmínky jsou schopny ve srovnání s ostatními podávat stejný nebo i lepší výkon,“ říká předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal. Např. pražská FF UK patřila v nedávném mezinárodním hodnocení vědeckého výkonu UK mezi pět nejlépe hodnocených fakult univerzity (z celkového počtu sedmnácti). „Nechceme-li být montovnou, potřebujeme silné univerzity a na nich silné humanitní vědy. Postojem k nim se testuje celková vládní vize pro společnost,“ říká předseda Akademického senátu FHS UK Pavel Himl.

Rozpaky vyvolává ministrův požadavek, aby mu rektoři předali do 21. dubna 2023 seznam zefektivňujících opatření. „Ministrův požadavek působí dojmem střelby naslepo. O efektivitu se univerzity snaží dlouhodobě. Narychlo slepená vynucená opatření jistě nejsou systémovými opatřeními, po nichž vláda současně volá. Skutečností je, že vysoké školy šetří už dlouho a příliš: na svých zaměstnancích a v důsledku toho i na svých studentech,“ uvedl historik Ondřej Vojtěchovský z odborové organizace FF UK. Tvrzení o údajně neefektivních „duplicitách“ míří ve skutečnosti na obory, na které se hlásí mnoho uchazečů, které jsou řádně akreditované a o jejichž absolventy je zájem v soukromém i veřejném sektoru. Často jde o „duplicity“ zdánlivé: různá pracoviště pokrývají rozdílné, avšak stejně potřebné části daného oboru. „Podiv ministra nad oborovou pestrostí a nad tím, že Univerzita Karlova má více oborů než Oxford či Cambridge, opomíjí rozdíly mezi českým a britským univerzitním systémem: Oxford a Cambridge doplňuje ve Velké Británii víc než 160 univerzit, které dohromady zajišťují velkou oborovou pestrost. Univerzita Karlova je ve výuce řady oborů v Česku jedinečná. Regionální vysoké školy zase napravují meziregionální nerovnosti, což je dlouhodobá politika českého státu i EU,“ zdůraznila během protestů profesorka Irena Korbelářová, která je děkankou Filozoficko-přírodovědecké fakultě na Slezské univerzitě v Opavě.

Rozpaky vyvolala i avizovaná reforma, která má posílit roli rektorů a dát jim pozici „manažerů“ vysokých škol. „Podobně jako stát není firma, není firmou ani veřejná univerzita, která vykonává mnoho veřejných funkcí. Akademická samospráva chrání řadu důležitých hodnot. Její současná podoba je dědictvím sametové revoluce a neexistují dobré důvody, proč se tohoto dědictví vzdávat. Rektoři potřebují silný korektiv akademické obce, jak ukázal například rozhodující kritický hlas akademických senátů pro odstoupení od smlouvy Univerzity Karlovy s Home Creditem, v níž bylo v sázce dobré jméno UK i akademické svobody sinologů,“ uvádí senátor a vedoucí katedry sinologie na FF Lukáš Zádrapa.

Vláda nepodala uspokojivou odpověď ani ve vztahu k problémům doktorandů a doktorandek, na jejichž neúnosné existenční podmínky protestní akce rovněž upozornila a kteří na mnoha fakultách pobírají stipendium dosahující pouze 10 500 Kč. „Ani zde nejde o neefektivní organizaci univerzit, ale o nedostatečnou výši státního příspěvku na doktoranda. Stát na nás dlouhodobě šetří a už od roku 2018 odmítá příspěvek na doktorandy valorizovat,“ říká doktorandka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Anna Schubertová.

Do protestních akcí na Den učitelů 28. 3. se zapojily filozofické a další humanitně zaměřené fakulty z devíti univerzitních měst. V Olomouci dokonce ve 13 hodin odpoledne došlo k hodinové symbolické stávce. V Praze se na nejrozsáhlejší demonstraci setkaly téměř dva tisíce humanitních akademiků a jejich podporovatelů. Na podfinancování vysokých škol i na do očí bijících nerovnostech ve výši univerzitních mezd se postupně shodli všichni zainteresovaní: fakulty, celé univerzity, ministerstvo školství, odbory i akademické senáty.

Organizátoři protestů proto chovají naději, že skutečné záměry vlády nejsou dobře vystiženy v poněkud zkratkovitém podání „už ani korunu“, které se v některých médiích objevilo. Nabízejí tedy i vstřícnější čtení premiérova vzkazu: ano, „pouhé navýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání humanitním a společenskovědním oborům nepomůže“, budou-li se tyto finanční prostředky nadále dělit podle dávno nerelevantních a ministerstvem školství již nepoužívaných koeficientů ekonomické náročnosti. Jak několikrát zaznělo i během protestního dne, jedinou schůdnou cestou je současné (i) navýšení celkového objemu financí na VŠ vzdělávání a (ii) jasný pokyn univerzitám, aby příspěvek na vzdělávací činnost přestaly rozdělovat způsobem diskriminujícím filozofické a další humanitně zaměřené fakulty.