Dlouhodobé podfinancování vysokých škol, kdy reálná hodnota institucionálního příspěvku na vzdělání klesla za posledních 15 let o 17 %, s sebou nese tíživé dopady. Mzdy ve vysokém školství jsou nekonkurenceschopné a neodpovídají kvalifikaci, jazykové vybavenosti a mezinárodním zkušenostem akademiků. Zatímco průměrná mzda zaměstnanců s VŠ vzděláním dosáhla na konci loňského roku 69.000,- Kč, na mnohých fakultách zejména humanitního a společenskovědního zaměření pracuje nemálo odborných asistentů a asistentek za částku těsně přesahující 30.000,- hrubého. Jak dokládá analýza předsedy Rady vysokých škol prof. Milana Pospíšila, svou konkurenceschopnost na trhu práce však ztratily rovněž mzdy na fakultách přírodovědných, lékařských, ekonomických, chemicko-technologických, pedagogických či právnických. Předsedkyně České konference rektorů prof. Milena Králíčková pak ve svém prohlášení poukazuje na neblahé důsledky této situace: „Odlivy se dějí ze všech našich fakult, odcházejí do zahraničí, ale i na střední školy, neboť naše mzdy přestávají být v některých oblastech konkurenceschopné.“

Údaje o průměrných mzdách navíc neodhalují v plné míře tíživou existenční situaci mnoha vyučujících, jejichž výplata dnes sotva pokryje nájem v univerzitních městech. Několik příkladů dobře ilustruje drastický nepoměr mezi požadavky, které univerzita klade na své zaměstnance, a jejich mzdou. „Po čtyřech letech praxe na Filozofické fakultě ZČU, kde vyučuji 14 hodin týdně, publikuji pravidelně v mezinárodních odborných časopisech a vedu nespočet závěrečných prací, dostávám mzdu ve výši ve výši 29.959 Kč hrubého,“ odhaluje germanistka Markéta Balcarová z FF ZČU v Plzni svízelnou pozici zaměstnanců fakult, které jsou podfinancováním VŠ zasaženy nejbolestivěji. Podobně je na tom také specialistka na francouzskou a italskou literaturu z pražského Ústavu románských studií Chiara Mengozzi: „Na účet mi právě přišlo 27.643,- Kč jako výplata za září. I když jsem své práci zcela oddaná, opět jsem musela zvažovat, zda mám za těchto podmínek zůstat na univerzitě, pro kterou pracuji od rána do noci bez oddychu, abych zlepšila její renomé ve světě i úroveň a aktuálnost nabízených kurzů.“ MŠMT na tyto stížnosti často odpovídá, že se akademici musí snažit získat více zahraničních grantů, zřizovat cizojazyčné studijní programy pro samoplátce nebo si dorovnávat nízkou mzdu intenzivnějším zapojením do velkých mezinárodních projektů. „Základní plat akademika,“ odpovídá na tato tvrzení doc. Václav Štěpánek, předseda akademického senátu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, „musí být takový, aby stačil k důstojnému životu jeho a jeho rodiny, jak je tomu leckde u našich sousedů. Finance z grantů by pak měly být nadstavbou a odměnou za náročnou práci navíc. Granty přitom netrvají věčně, akademik je získá na omezenou dobu, a po skončení grantu se opět vrací k základnímu platu. Navíc je iluzorní se domnívat, že všichni akademici na fakultách mohou být stále v grantech zapojeni.“ František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci jeho slova doplňuje: „Dovedete si představit jiné zaměstnání ve veřejném sektoru, kde si sami zaměstnanci musejí shánět finanční prostředky na pokrytí svých výplat?” K úspěšnému získání grantu je však nutná i adekvátní podpora technicko-hospodářských pracovníků, jejichž platy také neodpovídají náročnosti jejich práce ani potřebné kvalifikaci. Děkan FF UP doc. Jan Stejskal k tomu dodává: „Je s podivem, že si české vzdělání při tak nízkém objemu investovaných financí udržuje nadále vysokou úroveň a mezinárodní prestiž. Tato kvalita byla až dosud dotována ochotou jednotlivců rozvíjet své obory za nedostatečné mzdové ohodnocení, které se však v současnosti stalo nedůstojným. Ukázala se tak neudržitelnost celého systému založeného na zneužívání oddanosti vyučujících a vědců ke své práci.“ Doc. Jan Trnka, proděkan pro rozvoj na 3. Lékařské fakultě UK, toto stanovisko doplňuje postřehem, že „bez zásadního navýšení financí pro VŠ nejenže není realistické stát se ‘centrem vzdělanosti’, jak si vysnil premiér Fiala, ale naopak lze čekat omezování kapacit a snižování kvality vzdělání i výzkumu.“

Všechny tyto frustrace stejně jako dosavadní neochota vlády zvýšit částku na VŠ vzdělávání vysvětlují obrovský ohlas na vyhlášení výstražné stávky na 17. října Vysokoškolským odborovým svazem napříč Českou republikou i vědními obory. K zapojení do stávky vybízejí akademické senáty fakult i univerzit (souhrn zde), pochopení a podporu vyjadřují děkani a rektoři a také Rada vysokých škol, která ve svém prohlášení kritizuje dlouhodobou podfinancovanost českého vysokého školství i ohrožení budoucího rozvoje vysokých škol. Rovněž studující chystanou stávku široce podporují, neboť dobře chápou, že mzdové podmínky jejich pedagogů zároveň rozhodují o kvalitě a podmínkách jejich studia. Doktorandky a doktorandi se pak v přípravě stávky masivně angažují mj. proto, že je žalostně nízká stipendia nutí hledat si další zdroje příjmu a zabraňuje jim v soustavném bádání a dokončení studia. „České doktorandky a doktorandi dostávají běžně měsíční stipendium 11 250 Kč, jak může někdo očekávat, že se budeme naplno věnovat vědě? Na sousedním Slovensku je dvojnásobné,“ uvádí doktorandka a historička Jindra Lavrenčíková z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. „Těžko se divit heslu z nedávného protestu ‘Docentka neuživí rodinu, doktorand ani kočku’ i úpadku zájmu o doktorské studium. Věda ztrácí svou nejmladší generaci a tím i budoucnost,“ dodává k tomu Aneta Kubánková, doktorandka Přírodovědecké fakulty UK.

Očekáváme, že nespokojenost se stavem vysokého školství a nenaplněné vládní sliby se plně projeví na demonstraci na Náměstí Jana Palacha v Praze. Ta je naplánována na úterý 17. října na 14:00. Z demonstrace následně vyrazí průvod směrem k sídlu MŠMT v Karmelitské ulici. Zde bude probíhat jednání tripartity mezi zástupci ministerstva, zaměstnavateli ve školství a zástupci odborových organizací. „Nyní již nejde pouze o podporu humanitních a společenských věd, kde je nedostatek financí nejpalčivější, ale o budoucnost českého vysokého školství jako celku. Vláda se vymlouvá, že v současné složité situaci nelze zvyšovat výdaje na VŠ, avšak my odpovídáme, že právě nedostatek investic do vzdělávání a vědeckého výzkumu je příčinou dlouhodobého rozpočtového deficitu ČR. Za této situace hrozí odliv klíčových pracovníků, který může ohrozit stabilitu a fungování celého systému terciárního vzdělání,“ říká předseda Vysokoškolského odborového svazu Petr Baierl. Jeho prohlášení doplňuje Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství, který své členstvo vyzval k účasti na protestech pod heslem: „Vzdělávání a věda nemohou být zdrojem škrtů a šetření.“

Iniciátoři současných protestů se proto obracejí na vládu s následujícím prohlášením:

Vyzýváme vládu ke zvýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání ještě pro rok 2024, aby mohly univerzity okamžitě napravit stávající podhodnocení podstatné části svých zaměstnanců. Zároveň požadujeme, aby se MŠMT jednáním s reprezentacemi těchto institucí zasloužilo o zvýšení těch nejnižších mezd alespoň na úroveň garantovanou zákonem pro vyučující základních a středních škol.

Pro následující období požadujeme zvýšení dorovnání výdajů na vysoké školství ve vztahu k HDP minimálně na průměr zemí OECD, jak je uvedeno ve vládním programovém prohlášení. Tyto investice chápeme jako nedílnou součást budoucí prosperity ČR i kultivace české společnosti prostřednictvím jejích tradičních pilířů, k nimž vzdělání a věda bezesporu patří.

Konečně žádáme o co nejrychlejší dokončení reformy doktorského studia tak, aby se razantně zlepšila nedůstojná finanční situace doktorandek a doktorandů, na nichž závisí budoucnost českého vysokého školství.

Varujeme před scénářem krize, která letos dopadla na mnohé z uchazečů o středoškolské studium. Na vysoké školy se již brzy chystají mimořádně silné populační ročníky. Namísto posílení vysokoškolského sektoru ale zní nepravdivá slova o jeho stabilitě, možnostech vnitřních rezerv a případných optimalizací. Důsledky tohoto přehlížení zasáhnou obrovské množství nynějších středoškoláků, mezinárodní renomé České republiky i její budoucí prosperitu!

Kontakt pro média:

Monika Brenišínová: 724103007, monika.brenisinova@ff.cuni.cz

Vít Zdrálek: 774956095, vit.zdralek@ff.cuni.cz

Petiční archy s podpisy více než 4000 signatářů hodlá delegace zastupující humanitní fakulty a signatáře odevzdat v pátek 21. dubna v 11h na Ministerstvu školství a tělovýchovy, v kopii pak premiérovi ČR Petru Fialovi. Děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého a předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal vysvětluje volbu nadcházejícího pátku následovně: „Předání petice právě 21. dubna má symbolický význam v tom, že k tomuto dni zasílají rektoři našich univerzit ministru školství podklady, dokládající setrvalou snahu o hospodárné vedení a rozvoj našich institucí. Hlavním problémem tak zůstává mizivá částka na VŠ vzdělávání, která se dostane na naše filozofické fakulty.“

Odevzdání petice na MŠMT bude doprovázeno přečtením původních, i po mnoha měsících stále platných argumentů, a seznamu institucí, které petici podpořily. K požadavkům se připojili jak předsedové všech akademických senátů filozofických fakult zapojených do protestů, tak vysokoškolské odborové organizace. „Krizová finanční situace má jediné řešení, a tím je navýšení prostředků na VŠ vzdělávání spolu s jasným doporučením adresovaným univerzitám, že je nutné tyto dodatečné finance směřovat právě na fakulty, jejichž rozpočty jsou nejvíce napjaté a kde hrozí nejen individuální odchody, ale s ohledem na neúnosnost situace také hromadné výpovědi či dokonce stávky,“ dodává za Koordinační odborovou radu UK Petr Pavlík.

Připomeňme, že zatímco průměrné výdaje zemí OECD na terciární vzdělávání dosahují 1,4 % HDP, z toho 1,0 % HDP z veřejných zdrojů, v ČR bylo v roce 2010 na vysoké školy vydáno 0,59 % HDP a v letošním roce odpovídá zmiňovaný podíl už jen 0,45 % HDP. Dalším znepokojivým faktem je, že podíl financí vynakládaných na vysoké školy z rozpočtu MŠMT klesl za posledních deset let o celou třetinu. „Je nám jasné, že nejsme jedinou špatně placenou skupinou pracujících v ČR. Přesto hodláme nadále apelovat na vládu, že právě na pracujících v akademické sféře již dále šetřit nelze, nemá-li být ohrožena kvalita českého univerzitního vzdělávání a nechceme-li odradit mladou generaci od dalšího rozvíjení našich oborů,“ připomíná předseda AS FF UK Ondřej Švec.

Nastal čas, aby se tváří v tvář uvedeným faktům vláda ČR přestala vymlouvat na to, že jde o interní problém samotných univerzit, a představila konkrétní kroky k řešení krizové situace vysokoškolského vzdělávání v naší zemi.

Iniciativa Hodina pravdy, která koordinovala protest na Den učitelů 28. března v devíti univerzitních městech, uvedla ve svém prohlášení: „Budou-li kroky vlády podobně neuspokojivé jako dosavadní reakce ministra školství a premiéra, nebo dojde-li dokonce k útokům na akademické svobody a ke snaze proměnit veřejné vysoké školy ve firmy s rektory jako jejich manažery, bude třeba pokračovat v protestních akcích.”

Na humanitní fakulty dopadá podfinancovaný stav obzvlášť drtivě. „Je to kvůli dlouhodobým nespravedlnostem v rozdělování prostředků, kdy za stejnou práci na stejných univerzitách dostávají vyučující na filozofických fakultách jinou mzdu než na jiných fakultách stejné univerzity,“ prohlásil Vít Zdrálek z vysokoškolských odborů. Nad touto praxí, která je podle některých právníků nelegální, vyjádřil v úterý údiv i prezident republiky Petr Pavel, který protest podpořil. „Mluvit v tomto kontextu o neefektivitě je urážlivé. Je spíš s podivem, že v této situaci humanitní fakulty normálně fungují a přes nerovné podmínky jsou schopny ve srovnání s ostatními podávat stejný nebo i lepší výkon,“ říká předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal. Např. pražská FF UK patřila v nedávném mezinárodním hodnocení vědeckého výkonu UK mezi pět nejlépe hodnocených fakult univerzity (z celkového počtu sedmnácti). „Nechceme-li být montovnou, potřebujeme silné univerzity a na nich silné humanitní vědy. Postojem k nim se testuje celková vládní vize pro společnost,“ říká předseda Akademického senátu FHS UK Pavel Himl.

Rozpaky vyvolává ministrův požadavek, aby mu rektoři předali do 21. dubna 2023 seznam zefektivňujících opatření. „Ministrův požadavek působí dojmem střelby naslepo. O efektivitu se univerzity snaží dlouhodobě. Narychlo slepená vynucená opatření jistě nejsou systémovými opatřeními, po nichž vláda současně volá. Skutečností je, že vysoké školy šetří už dlouho a příliš: na svých zaměstnancích a v důsledku toho i na svých studentech,“ uvedl historik Ondřej Vojtěchovský z odborové organizace FF UK. Tvrzení o údajně neefektivních „duplicitách“ míří ve skutečnosti na obory, na které se hlásí mnoho uchazečů, které jsou řádně akreditované a o jejichž absolventy je zájem v soukromém i veřejném sektoru. Často jde o „duplicity“ zdánlivé: různá pracoviště pokrývají rozdílné, avšak stejně potřebné části daného oboru. „Podiv ministra nad oborovou pestrostí a nad tím, že Univerzita Karlova má více oborů než Oxford či Cambridge, opomíjí rozdíly mezi českým a britským univerzitním systémem: Oxford a Cambridge doplňuje ve Velké Británii víc než 160 univerzit, které dohromady zajišťují velkou oborovou pestrost. Univerzita Karlova je ve výuce řady oborů v Česku jedinečná. Regionální vysoké školy zase napravují meziregionální nerovnosti, což je dlouhodobá politika českého státu i EU,“ zdůraznila během protestů profesorka Irena Korbelářová, která je děkankou Filozoficko-přírodovědecké fakultě na Slezské univerzitě v Opavě.

Rozpaky vyvolala i avizovaná reforma, která má posílit roli rektorů a dát jim pozici „manažerů“ vysokých škol. „Podobně jako stát není firma, není firmou ani veřejná univerzita, která vykonává mnoho veřejných funkcí. Akademická samospráva chrání řadu důležitých hodnot. Její současná podoba je dědictvím sametové revoluce a neexistují dobré důvody, proč se tohoto dědictví vzdávat. Rektoři potřebují silný korektiv akademické obce, jak ukázal například rozhodující kritický hlas akademických senátů pro odstoupení od smlouvy Univerzity Karlovy s Home Creditem, v níž bylo v sázce dobré jméno UK i akademické svobody sinologů,“ uvádí senátor a vedoucí katedry sinologie na FF Lukáš Zádrapa.

Vláda nepodala uspokojivou odpověď ani ve vztahu k problémům doktorandů a doktorandek, na jejichž neúnosné existenční podmínky protestní akce rovněž upozornila a kteří na mnoha fakultách pobírají stipendium dosahující pouze 10 500 Kč. „Ani zde nejde o neefektivní organizaci univerzit, ale o nedostatečnou výši státního příspěvku na doktoranda. Stát na nás dlouhodobě šetří a už od roku 2018 odmítá příspěvek na doktorandy valorizovat,“ říká doktorandka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Anna Schubertová.

Do protestních akcí na Den učitelů 28. 3. se zapojily filozofické a další humanitně zaměřené fakulty z devíti univerzitních měst. V Olomouci dokonce ve 13 hodin odpoledne došlo k hodinové symbolické stávce. V Praze se na nejrozsáhlejší demonstraci setkaly téměř dva tisíce humanitních akademiků a jejich podporovatelů. Na podfinancování vysokých škol i na do očí bijících nerovnostech ve výši univerzitních mezd se postupně shodli všichni zainteresovaní: fakulty, celé univerzity, ministerstvo školství, odbory i akademické senáty.

Organizátoři protestů proto chovají naději, že skutečné záměry vlády nejsou dobře vystiženy v poněkud zkratkovitém podání „už ani korunu“, které se v některých médiích objevilo. Nabízejí tedy i vstřícnější čtení premiérova vzkazu: ano, „pouhé navýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání humanitním a společenskovědním oborům nepomůže“, budou-li se tyto finanční prostředky nadále dělit podle dávno nerelevantních a ministerstvem školství již nepoužívaných koeficientů ekonomické náročnosti. Jak několikrát zaznělo i během protestního dne, jedinou schůdnou cestou je současné (i) navýšení celkového objemu financí na VŠ vzdělávání a (ii) jasný pokyn univerzitám, aby příspěvek na vzdělávací činnost přestaly rozdělovat způsobem diskriminujícím filozofické a další humanitně zaměřené fakulty.