Jak odpovídá Hodina pravdy na nejčastěji kladené otázky ohledně říjnové stávky?
- Proč stávkujeme právě nyní?
- Na koho se stávkou obracíme?
- Jaké jsou naše požadavky?
- Proč nejdeme raději cestou vyjednávání?
- Proč stávkujeme, když MŠMT oznámilo, že peníze na VŠ se nakonec škrtat nebudou a možná bude i více než 1 miliarda přidána?
- Proč by měla vláda přidávat právě vysokým školám?
- Proč stávkují hlavně humanitní fakulty?
- Proč nestávkujeme proti rektorátům vlastních univerzit?
- Co budeme dělat, pokud MŠMT a vláda našim požadavkům nevyhoví?
1. Proč stávkujeme právě nyní?
Navazujeme na jarní akci ke Dni učitelů a jasně formulované požadavky, které vláda ignoruje. Chceme ukázat, že problém nejde zamést pod koberec. Rozhodnutí stávkovat je důsledkem dlouhodobého podfinancování sektoru vysokého školství. To se negativně projevilo ještě výrazněji během posledních dvou let, kdy vlivem vysoké inflace došlo k strmému poklesu reálných mezd. Obzvlášť na některých fakultách není situace dále udržitelná a jejich zaměstnanci jsou nečinností vlády vlastně vyhnáni do ulic, aby se zasadili jak za práva na důstojnou mzdu, tak za možnost rozvoje oborů vyučovaných na českých vysokých školách.
2. Na koho se stávkou obracíme?
Stávku směřujeme na MŠMT a vládu ČR, která má finanční situaci ve vysokém školství v rukou a rozhoduje o tom, s jakým rozpočtem budou univerzity příští rok a v následujících letech hospodařit. Prohlašuje-li premiér, že Česká republika stojí na křižovatce, pak my odpovídáme, že právě nedostatek investic do vysokého školství způsobuje, že Česká republika zůstává v pozici dodavatele levné práce pro zbytek Evropy. Právě rozpočtová neochota této i dřívějších vlád posílit vzdělání a výzkum je tak skrytou a dlouhodobou příčinou strukturálního deficitu veřejných rozpočtů ČR, jak ostatně vládě připomínají i ekonomičtí experti z NERVu.
3. Jaké jsou naše požadavky?
Za prvé, vyzýváme vládu ke zvýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání tak, aby podíl výdajů na vysoké vzdělávání vůči HDP byl – po 15 letech poklesu – konečně srovnatelný s průměrem zemí OECD, jak zní ostatně závazek uvedený ve vládním programovém prohlášení. Za druhé, požadujeme adekvátní mzdové ohodnocení práce na vysokých školách, které v mnoha případech nedosahuje ani minimální důstojné mzdy, ani platů garantovaných zákonem pro učitele základních a středních škol. Za třetí, žádáme co nejrychlejší dokončení reformy doktorského studia tak, aby se razantně zlepšila nedůstojná finanční situace doktorandek a doktorandů, na nichž závisí budoucnost našich oborů.
5. Proč stávkujeme, když MŠMT oznámilo, že peníze na VŠ se nakonec škrtat nebudou a možná bude i více než 1 miliarda přidána?
Poslední měsíce byly poznamenány řadou protichůdných a zmatečných výroků ze strany MŠMT a vlády, z nichž poslední skutečně vyjadřují záměr navýšit rozpočet VŠ o zhruba 1 miliardu korun. Bez ohledu na to, zda vláda tento slib naplní, nejde o skutečné řešení. Jedná se pouze o uvolnění již dříve přislíbených prostředků na energie k libovolnému využití. Tato částka navíc nepředstavuje výrazný krok směrem k dorovnání financí alespoň na průměr zemí OECD či EU, nepokrývá ani propad příjmů způsobený inflací a nepředstavuje žádnou záruku pro finanční stabilitu vysokých škol v budoucnu. Jako zcela zavádějící proto musíme odmítnout prohlášení, podle nichž hodlá MŠMT vysokým školám “přidat 1,3 miliardy”. Bližší pohled na nový návrh rozpočtu i s oním slibovaným “přidáním” totiž rychle odhalí, že zatímco letos dostaly VŠ z rozpočtu MŠMT 30,915 miliardy Kč, na příští rok je v novém návrhu vyčleněno zhruba 30,903 miliardy Kč. Stávkující z českých vysokých škol se proto opět obracejí na svého ministra s apelem “Nula nepomůže, nula je méně než málo.”
6. Proč by měla vláda přidávat právě vysokým školám v situaci, kdy je třeba konsolidovat státní rozpočet a v dalších odvětvích jsou plánovány úspory?
Nikterak nerozporujeme, že vláda při sestavování rozpočtu musí vyvažovat různé protichůdné zájmy. Jsme si zároveň vědomi toho, že snižování rozpočtového schodku je jednou z jejích deklarovaných priorit. Cest k sestavení státního rozpočtu a dosažení žádoucího poměru příjmů a výdajů nicméně existuje celá řada. Proto striktně odmítáme argumentaci, že konsolidace veřejných financí na úkor vysokých škol je jakousi nutností, ke které neexistuje žádná alternativa. Stávkou chceme ukázat, že snížení reálné hodnoty výdajů na vysoké školství v situaci jeho stávajícího podfinancování povede k poklesu kvality vzdělávání, a tím i snížení konkurenceschopnosti české ekonomiky v budoucnu.
7. Proč stávkují hlavně humanitní fakulty? Znamená to, že na ostatních fakultách není situace tak špatná a že se stávkou nesouhlasí?
Je pravdou, že na humanitních a některých dalších fakultách je situace o poznání tíživější než v dalších oborech, a to vlivem dlouhodobě nespravedlivě nastaveného systému financování. Z nedávné studie think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR jasně vyplývá, že “současný rozptyl koeficientů ekonomické náročnosti neodpovídá ekonomické realitě a je výrazně přestřelený v neprospěch studijních programů v SHUV oblasti.” Tuto situaci ovšem nelze řešit přerozdělováním již tak nedostatečných prostředků na úkor ostatních fakult. Stávka navíc není ani zdaleka pouze záležitostí humanitních oborů. V současné době jde o stávku vyhlášenou Vysokoškolským odborový svazem, k níž se postupně přihlašují další a další fakulty, přičemž je samozřejmé, že ty nejpodfinancovanější stojí v první linii současných protestů.
8. Proč nestávkujeme proti rektorátům vlastních univerzit?
Za prvé, akademické senáty univerzit revizi rozdělování financí nepřijmou, pokud by to znamenalo snížení mezd na jiných fakultách. Za druhé, naší strategií je v prvním kroku zvýšit objem financí pro VŠ a v druhém kroku se zasadit o to, aby byly prostředky navíc dedikovány primárně těm fakultám, jejichž finanční situace je nejtíživější. Za třetí, jde o stávku za sociální práva, jejíž požadavky nemohou být předmětem kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelem. Například na Univerzitě Karlově bychom k takové podobě potřebovali souhlas poloviny zaměstnanců všech fakult. Společným pramenem našich stávajících nesnází je postupné snižování reálné hodnoty výdajů na vysoké školství, které znemožňuje nápravu ze strany univerzit, neboť by to nutně vedlo k ohrožení jednotlivých oborů napříč univerzitou či jejich likvidaci v rámci vybraných fakult.
9. Co budeme dělat, pokud MŠMT a vláda našim požadavkům nevyhoví?
Organizování stávek a protestů rozhodně není naší zálibou. Již dosavadní protestní akce představují nežádoucí narušení chodu našich fakult a negativně zasahují do procesů vzdělávání a vědeckého bádání, které jsou jejich hlavním účelem. Pokud však naše požadavky vyslyšeny nebudou, nezbývá nám jiná možnost, než v protestních akcích dále pokračovat, a to i důraznějšími prostředky. Ve hře je zejména dlouhodobější stávka, která by zasáhla do zkouškového období, a narušila tak průběh státnic.