Jsme studenti a studentky filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

 Jako lidé trpíme vášní k rozumu, které se neumíme zbavit. Ať se ohlédneme kterýmkoli směrem, obestírají nás výsledky našeho myšlení – principy na kterých stojí společenství, právo, technika, věda, psané projevy, či kalkulace etc. Trpíme vášní k rozumu natolik, že jsme v touze po jeho rozvoji vynalezli umělou inteligenci – simulaci lidského rozumu, která nás uchvacuje a které se současně děsíme.

Rozum a jeho způsoby vzbuzují úžas i otřes. Jde o hraniční fenomén – myšlení je schopné zaskočit i nudit, může v nás jiskřit nebo hlodat – může nás také otupovat, myšlení je výsadou našeho života, znamená nebezpečí i krásu.

Jsme v situaci, kdy objevujeme řád světa, jenž byl tvořen našimi předchůdci, který je tvořen našimi současníky a posléze poznáváme, že také my jsme součástí této tvořivosti – máme nejen schopnost chápat a odpovídat na již vyřčené, ale rovněž vypovídat a sami k odpovědím podněcovat. Nacházíme se v pohybu.

Abychom se ale jen nevrhli do již takto ustanoveného běhu věcí, potřebujeme odstup od vlastní situace, svého místa v rámci již zavedených struktur.

A to není nikterak banální – povaha myšlení nespočívá jen na principech, ale je, jak jsme již zmínili bytostně tvůrčí záležitostí – svět do značné míry spočívá na lidském myšlení. Dějiny nám ukazují moc utopií, neskonalý vliv spisů značně teoretických, a zdánlivě odtažitých – v tom jde však o klam. Dění ve světě je světem. Myšlením jej odhalujeme a tvoříme zároveň. Pokud tuto pozici odmítáme, vzdáváme se vlastní svobody, svobody zkoumání hranic. Vzdáváme se promýšlení našeho nanejvýš fascinujícího jedinečného žití, jež je vlastní každému jednomu z nás, ale společné nám všem – vzdáváme se tak nás samých.

Myšlení jakožto jedna z primárních vlastností člověka si neoddiskutovatelně zasluhuje rozvoj a tvořivé zkoumání. V rámci studia filosofie k tomu máme prostor a ten je třeba uchovat, zamezit jeho ohrožení.

Jistě, filosofie jako akademický obor není oborem ideálním (ostatně který je?) – ne vždy je myšlení živnou půdou. Selháváme. Vyžíváme se ve vlastním katalogu vědomostí, a tak vzniká nechtěná patologizace.

Ovšem i přes chyby, kterým nikdo trvale neuniká se nacházíme u samotného pramene možností, jak je překračovat a pokračovat tak v pohybu, který nás přesahuje, protože se stává součástí světa.

Zdůrazněme na závěr, že se jedná o primordiální situaci s nepředstavitelným dosahem (podívejme se na Platónovy metafory jako téměř neodmyslitelnou součást západní kultury, Hegelův vliv na dějinná hnutí…). Pokud by měl zaniknout, nebo být zmrzačen, umlčen, obor tímto způsobem zásadní a zcela v dění zakořeněný, zcela z dění vycházející, znamenalo by to pro nás víceméně únik – zmizení ze scény světa – odevzdání vlastní zodpovědnosti automatu stanovených procesů.

Pro náš život, tvorbu a veškerý pohyb je třeba Filosofii zachovat a bránit ji jako naše základy i nedocenitelnou výsadu.

Naše práce má smysl.

Naomi Chládková, František Říha, Benjamin Mikluščák, Alisa Bismuth, Kristýna Kuttová, Anežka Pokorná, Anton Honcharuk, Adam Chalupa, Martin Motl, David Ujčík, Šimon Kinc, Richard Hamerlík, Dominika Machová, Petra Kohoutková.

Jste student/studentka filosofie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdrCjTfdWGgrXM4uXcdz-KosHvkg7aWbINP3islcXzemKwHIA/viewform?usp=sf_link