Jsme studenstvo sociální a kulturní antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

„Účelem antropologie je učinit svět bezpečným pro lidské rozdíly.“ – Ruth Benedict

Sociální a kulturní antropologie se původně zaměřovala na studium mimo-evropských společenství a kultur a jejím hlavním hnacím motorem byla koloniální expanze. Antropology získané poznatky byly zneužívány k nastolení a posílení koloniální správy na dobývaném území – proto se antropologii dlouho přezdívalo „služka kolonialismu.“ Za 150 let se disciplína výrazně proměnila a podrobila sebe sama velké kritice a sebe-reflexi. O to zajímavější je uvědomovat si, že obor, který původně sloužil k udržování mocenských asymetrií, je nyní nástrojem k jejich odhalení.

Současná antropologie se stále zaměřuje na studium společenství a kultur, avšak středem jejího uvažování již není pouhé anthrópos; kromě interakcí mezi lidmi zájem antropoložstva vzbuzují i vztahy víc-než-lidské. Zkoumání víc-než-lidstva přispívá k zpochybňování karteziánského dualismu kultury a přírody a vidí člověka nikoliv jako „vrchol evoluce“, nýbrž jako součást husté sítě vztahů, propojení a konfigurací. V období klimatické změny je podobný přístup obzvláště důležitý pro naši společnost, jak její lidskou část, tak i pro tu mimo-lidskou.

Mnoho z nás antropologie nesmírně baví a věříme, že má co světu nabídnout v této postupující turbulentní době. Metody antropologického výzkumu dokáží zviditelnit jevy a procesy, které jsou často skryté pod povrchem, ať už záměrně či nikoliv. Ve většině případů se bohužel jedná o genderově a rasově podmíněné násilí, dopady neokolonizace nebo strukturální nerovnosti. Proto mnoho z nás působí i mimo akademickou půdu – antropoložstvo aktivně podporuje a zapojuje se do projektů a iniciativ, jejichž cílem je boj proti sociální nespravedlnosti. Antropologie je cestou, jak uslyšet hlasy těch, kteří jsou systémem dlouhodobě umlčováni.

Posledních několik let v badatelské činnosti pozorujeme rozvoj mezioborovosti: výzkumné týmy se dnes skládají z lidí s naprosto odlišným zaměřením. Multidisciplinární přístup nejen přináší výhody ve smyslu získávání komplexnějšího a hlubšího porozumění zkoumaným jevům, ale i přispívá k destabilizaci konzervativní vědecké hierarchie, kde nadřazené místo
tradičně patří přírodním vědám. Každá disciplína má svůj unikátní metodologický a teoretický arsenál – a všechny si zaslouží rovnost a respekt.

Naše práce má smysl.

Varvara Borisova, Aneta Brunerová, Lucia Rončíková, Jakub Schlichter, Ivana Rozlílková, Kristina Anna Vyletová, Eliška Matoušová, Karolína Jindráková, Bedřich Zuzánek, Tomáš Nezveda, Nina Chrenkova, Yiling Zhang, Anna Ryzáková, Matteo Fattori, Markéta Sedláčková, Dominika Syručková, Klára Staňková, Hana Knollová, Klára Slepičková, Ivan Shcheglov, Kateřina Kiedrońová, Anna Šímová, Viktorie Patová, Klára Jurková, Martin Dolský, Jevhenija Syvulja, Marek Dráb, Jolana Miličičová, Eva Pospíchalová, Adéla Pohořelá, Stanislava Mikysková.

Jste student/studentka kulturní a sociální antropologie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdI1rnyHovkROlte2AnsWjw1WII6dUnoBtN7ecf4slnc9eICg/viewform?usp=sf_link