Studentská iniciativa Máme smysl

Studentský spot

Máme smysl! Zapojte se do studentské iniciativy

V posledních dnech je mediální prostor rozbouřen diskusemi o tristní finanční situaci humanitních fakult a propastných platových rozdílech mezi akademiky, kteří dělají srovnatelnou práci na různých fakultách. Tato bouře se dotýká i nás, studentů. Zprávy o možné stávce v nás vyvolávají obavy, které jsou o to rozporuplnější, že vůči naší fakultě i našim vyučujícím cítíme silnou solidaritu. Jedná se o naši vlastní budoucnost, ale také přítomnost. Už teď pozorujeme, že se nám mnoho akademiků věnuje poctivě a energicky, ale ne PROTO, že by byli dostatečně podporováni a finančně odměňováni. Spíš PŘESTO, že musí kmitat mezi několika pracemi, aby uživili své rodiny, a přesto, že jejich výkon zdaleka není adekvátně oceněn. Není divu, že někteří z nich v této situaci zvažují odchod z fakulty.

Řešení této situace není v našich rukou. Boj o spravedlivější řešení bude muset být veden na úrovni univerzity i ministerstva školství. I my ale můžeme něco udělat.

Na prvním místě se chceme ozvat na podporu našich pedagogů a požádat rektorát UK, aby se i k naší fakultě choval z pozice „alma mater“ mateřsky, a nikoliv macešsky.

Chceme se ovšem vyjádřit také k jednomu obecnějšímu tématu, které prostupuje těmito diskusemi. Řada lidí v poslední době opakovaně zpochybňuje přínos humanitních věd.

V tom vidíme velké ohrožení: nejen sebe, ale také naší společnosti jako celku. Jsme přesvědčeni, že humanitní obory jsou pro dobré fungování vyspělých společností stejně životně důležité jako vědy přírodní. U některých je možná užitečnost obtížněji popsatelná, ale tím o nic menší. U jiných je naopak naprosto zřejmé i využití v krátkodobém časovém horizontu, ba dokonce jejich nutnost pro fungování ostatních věd (i přírodních).

Studentská iniciativa MÁME SMYSL chce právě o tomto mluvit. Jsme studenti humanitních oborů a chceme vám ukázat, proč má naše práce smysl. Nemůžeme určitě vystihnout vše, v čem jsou naše obory přínosné. V našich stručných úvahách jsme jistě na mnoho věcí zapomněli. I tak ale věříme, že podáváme důvěryhodné svědectví o tom, že naše obory jsou nepostradatelné.

Dopisy studentů sociálních a humanitních fakult

Dopis za studenty Historie

Jsme studenti a studentky historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

“Jen ten, kdo ví, odkud pochází, ví, kam jde.” – Theodor Heuss

Obor historie se věnuje kritickému studiu našich dějin. Minulost vyplodila tisíce důležitých pramenů, o kterých je velmi těžké získat ucelený přehled. Je ale podstatné, aby byla udržována přiměřeně početná skupina lidí, kteří o nich vědí a umí je zařadit do širšího kontextu a jejich prostřednictvím zkoumat minulost. Tito lidé se při své práci musí řídit kritickou historickou metodou, vzájemně spolupracovat a vést dialog.

Kromě pedagogické fakulty i z FF vychází řada budoucích učitelů dějepisu (a věříme, že o akutním nedostatku učitelů není třeba mluvit obšírněji). Odlišné studium budoucích pedagogů nepochybně vnáší cenné důrazy a korektivy do formování didaktiky dějepisu.

Historici jsou rovněž jedním z důležitých pilířů péče o památky, nejen prostřednictvím Národního památkového ústavu. To je věc podstatná pro naši veřejnost i pro rozvoj turismu, který může sloužit jak ke kultivaci a rozšiřování obzorů, tak jako nezanedbatelný zdroj příjmů pro naši zemi.
Podobně se bez historiků neobejdou muzea. Rovněž knihovny a archivy rozličného zaměření potřebují pracovníky z různých sfér a oborů, včetně absolventů historie.

Beze smyslu není rozhodně ani pěstování dějin jednotlivých institucí nebo oborů (včetně dějin lékařství, přírodních věd atp.). Tyto pro své současné fungování potřebují mít patřičný přehled o vlastním zrodu i vývoji.

Velké množství historiků se uplatní na regionální úrovni, kde může být jejich agenda značně rozsáhlá a rozmanitá.

Řada historiků se podílí na mezinárodních projektech a pracuje na ústavech, jejichž práce je oceňována v zahraničí. To přináší České republice jak prestiž, tak zdroje k dalšímu rozvoji.

Nesmíme ovšem opomenout ani přínosy dlouhodobější a hůře pojmenovatelné. Studium historie je nezbytné pro udržování a tříbení naší paměti, pro kritickou reflexi samotných základů naší společnosti i státnosti.

Historická studia nám umožňují hledat poučení v krizích i v klidnějších obdobích. Pomáhají nám chápat, jak společenské jevy vznikají, podle jakých zákonitostí se mění, proč zanikají a jak je udržovat v dobré kondici. Díky nim můžeme odlišit trvalé hodnoty od starožitností a bezcenných cetek. I kořeny nejaktuálnějšího dění často sahají hluboko do minulosti (to platí např. i pro válku na Ukrajině). Ve veřejném prostoru se pravidelně vedou vášnivé diskuse o záležitostech minulosti (členství v StB, restituce, Mariánský sloup…). Nemají-li takové diskuse být jen neřízenou emoční smrští a máme-li rozumět tomu, o čem se vůbec vedou, potřebujeme odborníky, kteří jsou schopni to vysvětlit.

“Decision and action in daily life are largely a consequence of ideas about what has happened before.” – William H. McNeill

Naše práce má smysl.

Adelaida Wernischová, Matouš Benda, Štěpán Rybák, Hubert Lustig, Daniel Šťastný, Bára Řehořová, Kryštof Lipold, Vojtěch Dušek, Jakub Sedloň, Adam Bártek, Karolína Nohýnková, Eliška Kubištová, Martina Nováková, Max Bobrovský, Barbora Simerová, Štěpán Voda, Jiří Heidenreich, Markéta Hašková, Ondřej Peleška, Pavel Roll, Alex Záruba, Daniel Prokop, Petr Jančárek, Eliška Boudová, Michal Hokeš, Jan Kolínský, Klára Kepková, Anna Vaňková, Dora Bouchalová, Sára Jindřichovská, Terezie Sazimová, Petr Duben, Štěpánka Grunová, Kateřina Štrofová, Tomáš Drábek, Anastázie Bendová, Anna Mária Ciple, Martin Piják, Vojtěch Zmek, Petr Dlouhý, Martin Havelka, Jan Mikeš, Marie Popelová, Julie Kubánková, Michaela Rumpíková, Natálie Paurová, Klára Šafaříková, Adam Šebek, Klára Nováková, Marek Placák, Jan Novák, Eliška Přeborovská, Dafni Dimitrou, Hana Lišková, Jiří Solovjev, Štěpán Roubíček, Kateřina Knopová (KHI FF OU), Markéta Kupcová, Veronika Hejlová, Helena Tyburcová, Jana Jeřichová, Tomáš Kocourek, Natálie Lisnerová, Jan Sklenář, Marko Geupel, Gabriela Škorníková, Karolína Hnyková, Mariana Myslíková.

(sběr dalších podpisů je v procesu)

Jste student/studentka historie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSchACmioYn6PokLrFBiBB93PuXg6u9n-PA7aHAPX0lulZT3QA/viewform?usp=share_link

Dopis za studenty Bohemistiky

Jsme studentky a studenti bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Dopis vznikl z iniciativy studentek a studentů bohemistiky ve spolupráci se spolkem WeFFUK.

„A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě.“
(Karel Čapek, Chvála řeči české)

Předmětem zájmu tohoto filologického oboru je český jazyk, česká literatura, kultura a dějiny. Studium bohemistiky nám pomáhá lépe porozumět kultuře, historii a jazyku českých zemí. Umožňuje nám analyzovat literaturu, umění a další kulturní aspekty, které jsou zásadní pro naše kulturní dědictví a kulturní identitu, a také porozumět českému kulturnímu kontextu, což má vliv na mnoho dalších společenskovědních oborů: sociologie, politologie, dějiny. Bohemistika nám náš kulturní kapitál nepomáhá pouze uchovávat, ale také zpřístupňovat jej
veřejnosti a zahraničními světu: bohemisté*ky vyučují na prestižních zahraničních univerzitách, překládají díla českých spisovatelů, básníků a teoretiků do nespočtu světových jazyků, přednáší na filologicky zaměřených konferencích atd.
Součástí učitelského modulu je kvalitní oborová příprava nejen v oblasti gramatické, literární, kulturní a historické, ale i v oblasti pedagogicko-psychologické průpravy. Studenti*ky získávají hodnotné vzdělání, které jim umožňuje předávat své znalosti, dovednosti a zkušenosti dále. Absolventi*ky zapojují žáky*ně do vyučovacího procesu, rozvíjí jejich kritické myšlení a motivují je k zájmu o jazyk, literaturu a kulturu jako takovou.
V oblasti jazykovědy zkoumáme historický i současný vývoj jazyka i z pohledu přidružených věd (psycholingvistika, neurolingvistika ad.), vytváříme jazykové korpusy, slovníky, sestavujeme učebnice a popularizační publikace. Aktualizujeme současný pravopis, zabýváme se jazykovou kultivací a správností jazykových projevů ve veřejném prostoru. Poskytujeme poradenství v oblasti jazyka a mezikulturní komunikace ve státních a veřejnoprávních institucích, v kulturních a zájmových organizacích, v politice a v podnikatelském i neziskovém sektoru.
V oblasti literární vědy neustále odkrýváme skryté aspekty našeho kulturního dědictví, uchováváme bohatou českou literární historii, píšeme výbory, monografie, připravujeme přednášky a výstavy, zabýváme se literární kritikou na poli kulturní žurnalistiky, zkrátka umožňujeme veřejnosti proniknout pod povrch literárních děl. Důležitým úkolem bohemistů je také zpřístupňovat starší českou literaturu, ať už pomocí tvorby kvalitních edic či překladů do moderní češtiny.
Uplatňujeme se ve výzkumné sféře, jak jsme popsali výše, i v praxi, například jako editoři a redaktoři v nakladatelstvích, překladatelé, učitelé (jak rodilých tak nerodilých mluvčích), novináři, tiskoví mluvčí, jazykoví poradci, dramaturgové apod.

Naše práce má smysl.

P. S. Jako studenti jednoho z největších oborů na naší fakultě se o svoji budoucnost
nemusíme tolik obávat, ale rádi bychom tímto dopisem podpořili své vyučující a také kolegy
z menších, přehlížených oborů.

Eliška Nodlová, Alžběta Lepková, Klára Kutílková, Ivan Kraus, Mayuri Vaculíková,
Michaela Kolková, Anna Štofflová, Tereza Končelová, Hana Kovaříková, Eva Hůlková, Klára Pallová, , Viktorie Rešlová, Tereza Hellerová, Kryštof Hnátek, Michaela Tupá, Natálie Potměšilová, Daniel Žák, Barbora Trnková, Lenka Kalendová, Alžběta Blahová, Kateřina Radová, Lubomír Tichý, Anita Břicháčková, Kristýna Mašková, Jan Sklenář, Stanislav Cincibuch, Edita Ehrlichová, Klára Holcová, Eliška Tajovská, Magdaléna Aujezdecká, Agáta Šumová, Eva Pospíšilová, Karolína Žampachová, Edita Schejbalová, Pavlína Štěpánka Borská, Monika Korešová, Veronika Elznicová, Anna Lindnerová, Tereza Novotná, Anežka Libánská, Nela Dundová, Marie Paclíková, Mariana Müllerová, Tomáš Kaňka, Anna Staňková, Michaela Kvasnicová, Anna Michalcová, Matěj Kratochvíl, Kateřina Žádníková, Tereza Medková.

Jste student/studentka bohemistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfhLwjyMeReUoo4cXs-hBdMN_U5WPZWUXWKf818ECnHjcT27g/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Germanistiky

Jsme studentky a studenti germanistiky a učitelství NJ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Dopis vznikl z iniciativy spolku Fachschaft Germanistik Prag, který sdružuje studenty na germanistice FF UK.

„Was haben wir denn Gemeinsames als unsere Sprache und Literatur?“ – Jacob Grimm (1854)

Předmětem zájmu filologického oboru je německý jazyk, německojazyčná literatura, kultura a dějiny. Studiem germanistiky získáváme přehled o německojazyčných oblastech minulosti i současnosti. Německojazyčné země hrály významnou roli na území Čech, Evropy a světa. Dodnes jsou nezanedbatelnými hráči na poli světové politiky, lékařského, výzkumného a ekonomického sektoru.

Součástí učitelského modulu je kvalitní oborová příprava nejen v oblasti gramatické, literární, kulturní a historické, ale i v oblasti pedagogicko-psychologické průpravy. Studenti*ky získávají hodnotné vzdělání, které jim umožňuje předávat své znalosti, dovednosti a zkušenosti dále. Absolventi*ky zapojují žáky*ně do vyučovacího procesu, rozvíjí jejich kritické myšlení, kooperaci aj. a motivují je k zájmu o jazyk.

V oblasti jazykovědy přinášíme vhled do germanismů používaných v češtině, pohled srovnávací jazykovědy na němčinu a češtinu, podílíme se na tvorbě česko-německých slovníků, pokračujeme s dlouholetou tradicí diachronního lingvistického bádání na UK. Naše expertíza je potřeba ve spravování fondů německojazyčných knih a dokumentů. Mnozí z nás se také stávají experty na poli německojazyčné literatury nejen v českých zemích.

Jedním z největších lákadel je turismus. Za zmínku stojí F. Kafka, člen Pražského kruhu, jehož stopy nalezneme v Praze, dále lze podotknout Terezín, brněnskou vilu Tugendhat, kulturní dědictví lednicko-valtický areál, nebo krkonošský Harrachov. Všechna tato místa a mnoho dalších jsou spojeny s německou, rakouskou, švýcarskou i lichtenštejnskou historií. Mimo jiné studenti*ky ve spolupráci s pedagogickým sborem vytvořili aplikaci Samsa, která uživatele zavede na místa, jež jsou provázaná s činností německy mluvících architektů, umělců, literátů, hudebníků, spolků, škol a dalších institucí.

Organizujeme rovněž konference, na které přijíždí germanisté z mnohých zemí. Nejznámějším příkladem takového počinu je Liblická konference (1963), na níž se podílel profesor FF UK E. Goldstücker. V březnu 2023 pořádáme již 12. ročník studentské konference PRAGESTT.

Naše činnost v překladech nejen uměleckých děl umožňuje přístupnější kulturní výměnu. Strojový překlad narozdíl od nás stále nedokáže rozlišit kontext situace, ze které překládá, a po delších textových úsecích nezvládá kvalitní práci. Také se činíme v udržování dobrých česko-německých, česko-rakouských vztahů.

Uplatňujeme se v jazykovědě, literární vědě, překladatelství, knihovnách, v soukromém, firemním, turistickém a neziskovém sektoru a kulturních institucích. Dále nás naleznete na gymnáziích, jazykových školách a jiných pedagogických institucích.

Naše práce má smysl.

Pavel Maršálek, Anna-Marie Balounová, Šimon Kubala, Jan Pochop, Věra Hejhalová, Barbora Talácková, Lisa-Anna Žáková, Petra Hrabánková, Štěpánka Petričáková, Josef Falta, Barbora Genserová, Josef Kroutvor, Daniela Arnoštová, Marc Weiland, Mayuri Vaculíková, Iveta Šupová, Debora Tlustá, Petra Hanáková, Václav Kříž, Štěpán Zbytovský, Julie Řihošková, Pavla Taněvová, Lucie Zachrdlová, Berenika Wybitulová, Michaela Müllerová, Barbora Polívková, Barbora Řehořová, Alica Jarošová, Kristina Hanzíková, Marie Anna Hanzalová, Agáta Šumová, Antonín Ryšavý, Dominika Špurková, Jan Zámečník, Lucie Štorková, Michaela Benešová, Natálie Polzerová, Terezie Süčová, Kristýna Kulhánková, Kateřina Šmídová, Daniel Musílek, Tereza Sinkulová, Petra Tauscherová, Karel Mika, Eliška Skramuská, Frederika Ovsianková, Kristýna Mannová, Petra Beránková, Dominika Kocmichová, David Horňák, Andrea Förster, Jakub Kasl.

Jste student/studentka germanistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeLlJLV5jYr-CLqJ6yo1f33y3cCF2B2vVYdSH7ciE5GGEt3Gg/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Sociální práce

Jsme studentky a studenti Katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

O zachování studia sociální práce na FF UK jde nejen významným organizacím, které nás veřejně podporují, ale i našim absolventům, kteří si studiem na katedře prošli, a nyní pracují v různých sférách sociální oblasti. Jejich cesty jsou rozličné, někteří zastávají vedoucí pozice na MPSV, jiní se pohybují v trestní justici, hájí práva dětí, seniorů nebo zajišťují pomoc obětem domácího násilí. Jejich cesty ale začínaly na Katedře sociální práce FF UK.

Absolventky a vedoucí sociální pracovnice v organizaci Rozkoš Bez Rizika popisují sociální práci takto:

“Sociální práce je vědní obor, který má velký dosah skrze všechny věkové kategorie a zabývá se jak psychickým, fyzickým tak sociálním stavem člověka. Oproti jiným společenskovědním oborům řeší situace prostřednictvím preventivních programů, nikoli až problém nastane. Preventivně mapuje potřeby klientů s ohledem na jejich aktuální životní situaci. Sociální práce reaguje i na demografické ukazatele. Jedná se například o stárnutí populace a přibývající sendvičové generace, které budou potřebovat kvalitní a dostupnou nejen zdravotní ale i sociální péči.

Rozkoš Bez Rizika jako poskytovatel registrovaných sociálních služeb vidí v nedostatku kvalitních sociálních pracovníků a jejich mentorů palčivou hrozbu. Bez pracovníků nelze poskytovat služby na vysoce kvalitní úrovni a s takovým rozsahem a dopadem jako doposud.”

Na toto sdělení navazuje Česká odborová organizace ALICE:

“V našem odvětví oblíbené rčení praví, že stát je jenom tak vyspělý, jak se dokáže postarat o svoje nejslabší. Pokud by to skutečně platilo, nacházela by se Česká republika momentálně s vyspělostí někde v pozdním středověku. Kdo se tento neutěšený stav snaží každý den napravovat, jsou sociální pracovníci a pracovnice a ostatní zaměstnanci a zaměstnankyně v sociálních službách. Abychom se jako společnost mohli posouvat, potřebujeme vzdělané, respektované a důstojně zaplacené profesionály, kteří budou mít možnost vzdělávat se na dobře vedených a rozvíjených školách. Péče o ty, kteří si sami pomoct nemohou by měla být otázkou cti. Pro ty, kterým jde místo cti spíše o peníze je tady otázka: Je pro společnost levnější vychovat profesionála, který zasvětí život práci s ohroženými lidmi nebo celoživotní kompenzace člověka, který nemá ke kvalitní péči přístup?”

Jaký dopad může mít zrušení našeho oboru na FF UK? O tom se vyjádřil výkonný ředitel a ekonom Komunitního centra PETRKLÍČ Bc. Jakub Fraj:

“Sociální služby kapacitně rostou a každým rokem jsou třeba další a další sociální pracovníci, a to jen na pokrytí tohoto rozšiřování. Zároveň dochází k odlivu stávajících sociálních pracovníků kvůli nevýhodným podmínkám. Pokud by byl ukončen tento studijní obor, poškodí to podle mě i poskytovatele sociálních služeb – a v konečném důsledku tedy i samotné klienty.”

Kvalitu vzdělání potvrzují další vyjádření absolventů:

„Studium na KSOCP FF UK mi dalo opravdu hodně. Od nepostradatelných teoretických rozsáhlých základů po praktické dovednosti, které nám přednášející předávali. Z načerpaných dovedností a znalostí čerpám ve své praxi doposud. Zároveň jsem získala schopnosti a dovednosti důležité pro svou psychohygienu, která je v pomáhajících profesích pro kvalitní a dlouhodobou práci s klienty velmi důležitá. Děkuji všem, kteří mi své znalosti a dovednosti s neuvěřitelným nasazením a účastí předávali a děkuji celé Katedře sociální práce, že jsem měla tuto možnost. Díky tomu každodenně dál zase já podávám pomocnou ruku klientským rodinám, se kterými se ve své praxi dostávám do kontaktu.

Doufám a věřím, že tato možnost získat vysoce kvalitní vzdělání v oboru sociální práce na KSCOP FF UK bude umožněno i dalším mnoha generacím studentů.

PhDr. Anna Hašplová“

“Jako absolventky studijního oboru sociální práce jsme v praxi využily naše teoretické znalosti, které nám Univerzita Karlova poskytla. I zpětně se vracíme k teoretickým poznatkům a metodám českých velikánů sociální práce a příbuzných oborů jako jsou doc. PhDr. Oldřich Matoušek, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.

Vnímáme jako velmi důležité, aby Katedra sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy byla nejen zachována, ale systematicky podporována a rozvíjena za podpory zkušených profesionálů i do budoucna.”

Mgr. Jana Kočová
Ing. Mgr. Kateřina Šádková

“Ze studia jsem si odnesla chuť pracovat v oboru, stejně jako schopnost uplatnit se díky získaným zkušenostem a dovednostem i jinde. Další přínosy zmíním heslovitě: schopnost kultivovaného písemného projevu, týmové spolupráce, porozumění lidem s jinou životní i profesní zkušeností, vyvažování profesního nadhledu a angažovanosti, zaujetí pro svůj obor a chuť se v něm nadále realizovat. “

Mgr. Martina Tesařová
vedoucí odlehčovacích služeb
Cesta Domů, z. ú.

„Byla pro mě čest, že jsem byla přijata a mohla studovat na Karlově Univerzitě. Studium mi pomohlo v dalším rozšíření přehledu, zejména v oblasti sociální politiky a sociální správy. V navazujícím magisterském studiu jsem zase ocenila teoreticko-praktickou výuku předmětů, které se dotýkaly vedení organizací a jejich financování.

Pracuji v neziskové organizaci, což s sebou nese velkou rozmanitost náplně práce a požadavky na flexibilitu. Kromě sociální práce jako takové jsem v rámci managementu naší organizace zpracovávala statistiky, žádosti o dotace, psala projekty. Proto jsem velmi vítala, že jsem mohla svoji profesní dráhu obohatit efektivním odborným vzděláváním.“

Mgr. Michaela Lejčková, toho času vedoucí osobní asistence v neziskové organizaci Dobromysl, z. ú. v Berouně

Naše studium má smysl. My máme smysl.

Marie Viola Mojzešová (studentka),
Marie Popelová (studentka),
Veronika Macháčková (studentka),
Jana Krejčí (studentka, pracovnice v sociální službě),
Cecílie Šupková (studentka),
Karolína Housová (studentka),
Eliška Kamarytová (studentka),
Nathalie Lacigová (studentka),
Marie Fojtíčková (studentka),
Tereza Bútorová (studentka),
Kateřina Gáspárová (podporovatelka KSOCP),
Lukáš Burda (student a pracovník v sociálních službách),
Kateřina Janatová (studentka),
Jana Vodešilová (studentka a pracovnice v sociálních službách),
Bc. Natálie Bigasová (studentka),
Tereza Marčanová (studentka),
Bianka Trejbalová ( studentka),
Bc. Dominik Ertner, DiS. (Koordinátor pomoci Ukrajině pod Armádou spásy a podporovatel KSOCP, absolvent ETF UK)
Karolína Dědovská (studentka)
Bc. Žofie Zemánková (studentka),
Zuzana Vodáková (studentka),
Lenka Setnická, Hana Krumphanzlová (studentka), Romana Davidová, Adéla Bařtipánová,
Jan Matěj Bejček (doktorand, sociální pracovník, lektor),
Bc. Kristýna Krejcarová (absolventka), Veronika Votíková (studentka), Bc. Veronika Lechnýřová (studentka), Bc. Barbora Salačová (studentka), Eliška Jandurová (studentka), Tereza Václavíková (studentka), Alžběta Lacková (studentka Sociální a charitativní práce na HTF UK), Barbora Převrátilová (studentka), Julie Tesařová, Romana Davidová, Adéla Bařtipánová, Ondřej Rajmon, Anna Sojková, Natali Hoffmannová, Jakub Štingl, Bc. Petra Neumannová (studentka), Eliška Sýkorová (studentka), Bc. Sochorová Eliška, studentka, absolventka a podporovatelka KSOCP FF UK, Saša Floriánová (studentka Sociální a pastorační práce ETF UK), Karolína Klára Mrugová (studentka KSOCP FFUK), Jiří Lepka, Anna Velát (absolventka KSP FFUK a sociální pracovnice), Bc. Zdislava Procházková (sociální pracovnice a studentka KSOCP), Vít Mareš (podporovatel KSOCP), Lucie Dokoupilová, Filip Bělík (student Sociální práce), Mgr. Karolína Hnyková (absolventka KSOCP FF UK), Petra Pilcová (studentka), Mgr. Žofie Müllerová (absolventka), Lucie Vávrová (studentka), Adéla Schwarzová, Žaneta Mikulčíková.

Jste student/studentka sociální práce a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSepzvu_hxECwfpIYWvgmk2VS1RpFHtP4odz6-S8N_kaNA8QwQ/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Psychologie

Jsme studenti a studentky psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Obor psychologie se v posledních letech těší velkému zájmu. Zkoumá člověka, jeho chování, mentální procesy i mezilidskou komunikaci. Psychologové po celé republice pomáhají lidem s nejrůznějšími problémy, s porozuměním sobě samému či rozvojem potenciálu. Působí v řadě odvětví. Nejedná se pouze o terapie či poradenství, ale rozšířené jsou také školní a pedagogická psychologie, klinická psychologie, forenzní psychologie, sportovní psychologie, psychologie práce, psychologie životního prostředí, psycholingvistika, psychodiagnostika a další.

Psychologů je ale v současnosti nedostatek. Například v rámci klinické psychologie a psychoterapie se na první sezení čeká někdy i měsíce. Zejména u dětských psychologů je situace extrémní. Pro představu – dítě s akutními obtížemi jako jsou například sebevražedné sklony může na psychologickou pomoc čekat i několik měsíců. V současné době protkané krizemi počet duševních onemocnění stále narůstá (viz epidemiologický přehled duševních chorob na webu ÚZIS). Z toho důvodu je důležité mít dostatek profesionálů, kteří se o duševní zdraví (nejen) těchto jedinců postarají. Není to pouze otázka zlepšení života lidí, ale také otázka ekonomická. Neléčené duševní poruchy s sebou přinášejí dlouhá období snížené produktivity i pracovní neschopnosti a zasahují tak nejen do života pacientů a jejich rodin, ale také do hospodářství země.

Další z oblastí psychologie, kde může podfinancování ovlivňovat kvalitu poskytované péče, je například psychodiagnostika. Zde je klíčové sledovat aktuální výzkum a jednotlivé testové metody pravidelně nahrazovat metodami novými, přesnějšími. Vývoj jednotlivých psychodiagnostických testů je nákladný. Pro řadu testů, které jsou v zahraničí běžné, dlouhodobě schází česká verze, ověřená na aktuálních datech pro českou populaci. Vlivem podfinancování tak psychologové nemají k dispozici nejlepší možné nástroje, které by mohly lidem lépe pomoci.

Psychologové akademici, kteří se věnují vědě, přicházejí s novými teoriemi o fungování naší mysli, motivaci, našem vnímání. Díky nim je možné vyvíjet nové metody pro zkvalitnění života každého z nás. Výzkum je však finančně náročný a řada nadějných lidí tak raději odchází do zahraničí, kde jsou lépe ohodnoceni, a nebo se z těchto důvodů rozhodnou výzkumu se nevěnovat. To se přímo dotýká i studentů doktorského programu, jejichž finanční odměna často nestačí ani na zaplacení nájmu. Což je fakt, kterým se smutně odlišujeme od zahraničních univerzit. V takových podmínkách se kvalitní výzkum realizuje jen stěží.

Jako studenti psychologie si velmi vážíme práce našich pedagogů. Jsou to experti ve svých oborech, kteří věnují nám i vlastní práci mnoho času a energie. V jejich přístupu vidíme velkou ochotu a uvědomujeme si, že se nám věnují často nad rámec svého úvazku. Mrzí nás, že nejsou přiměřeně ohodnoceni za svou práci.

Psychologie jako obor nám může ukázat způsoby, jak se dostat z těžkých životních situací. Dokáže nám dát možnosti, jak se postarat o zdraví lidí kolem nás a přitom si zachovat to své. Psychologie poskytuje pomoc těm, kteří si sami pomoci nemohou. Psychologie mnohým pomáhá dosáhnout stanovených cílů. Zároveň se ale v poslední době dostávají ke slovu různí šarlatáni a pseudoodborníci, kteří si na psychology jen hrají. Pokud

se chceme o naše duševní zdraví a o duševní zdraví našich blízkých starat svědomitě, je důležité, aby péči poskytovali opravdoví odborníci s kvalitním vzděláním. Je třeba psychologů, kteří jsou si vědomí významu své práce, a kteří k ní přistupují s respektem a pokorou. Je třeba psychologů, kteří jsou za svou práci adekvátně ohodnoceni.

Naše práce má smysl.

Studenti psychologie na FF UK:
Bc. Barbora Truhličková, Bc. Petra Chmelíková, Michal Mynář, Bc. Victoria Hebbeckerová, Bc. Sylvie Krystlová, Bc. Tomáš Rábek, Bc. et Bc. Anna Zubková, Kateřina Fialová, Zdeněk Kult, Dominika Schönauerová, Mgr. et Mgr. Dan Fayette, Bc. Vít Krištof, Kateřina Štiplová, Eliška Suchánková, Hana Smetanová, Bc. et Bc. Jiří Kalenský, Klára Vavrečková, Lucie Kalenská, Mgr. Adela Beckova, Tereza Davidová, Jáchym Valeš, Adéla Piskáčková, Františka Kolářová, Adéla Töröková, Sára Prokešová, Bc. et Bc. Pavla Kafková, Jakub Březina, Kateřina Malenínská, Viktorie Ševčíková, Adam Stodola, Terezie Babková, Mojmír Mykiska, Patricie Hanáková, Anna Sochůrková, Lucie Bendová, Aneta Pospíšilová, Patrik Voříšek, Jana Laipoldová, Bc. Alena Spálenská, Laura Valentina Bauer, Kateřina Bašová, Eva Falgenhauerová, Petr-Jan Plos, Alice Diepoltová, Kristýna Blažková, Adam Zámečník, Benjamin Kunc, Ivana Kapounová, Zuzana Šimková, Eliška Matějková, Bc. MgA. Josef Bartoš, Michaela Teclová, Barbora Škrobáková, Ondřej Ulrich, Bc. Jevhenija Syvulja, Mgr. Jana Dlouhá.

Jste student/studentka psychologie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScn8iZfotPiZLciFd5Fg1BTIfRL-_GljSKz2cufEJsnVWe9fA/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Filosofie (FHS UK)

Jsme studující filosofie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

„Aby člověk zabránil zlu, potřebuje filosofii, potřebuje používat rozum jako schopnosti myslet.“ Hannah Arendt

Filosofie si klade otázky o původu kosmu, světa, místě člověka v něm a ve společenství druhých, o smrti, o řeči… o všem, co je součástí naší každodenní žité skutečnosti, už přes dva tisíce let. Rozvíjením těchto otázek položila základ moderním, nejen humanitním a společenským vědám. To ale neznamená, že již ztratila svou relevanci a nárok na místo v současném světě a existenci jakožto všedního oboru.

Právě díky své přetrvávající interdisciplinaritě si filosofové a filosofky všímali a všímají problémů, které před člověka a společnost neustále se proměňující svět klade. Z nedávné minulosti jde třeba o otázku, jak zásadní proměnu v politickém i individuálním uvažování znamená vynález atomové bomby, konstantně přítomná hrozba hypotetického jaderného konfliktu, a jak v tomto „novém světě“ nadále existovat. Nebo stále relevantními otázkami sociálních a genderových nerovností či klimatické krize. Celá řada oborů, resp. profesních oblastí současné rozvinuté a stále se rozvíjející společnosti se neobejde bez reflexe etických problémů (aktuálně např. problematika AI), také zde má filosofie svou nepostradatelnou roli.

Filosofové a filosofky se dokáží orientovat v dnešním světě, rozpoznat jeho problémy, hledat řešení ve vzniknuvších krizích a nalézat poučení v minulých.

Vyučující i studující a absolventi a absolventky filosofie z Fakulty humanitních studií se účastní konferencí doma i v zahraničí a sami je pořádají. Mnozí získali prestižní stipendia (Fullbrightovo, Stipendium Husovy nadace, Wichterleho prémie). Věnují se překladům (nejen) filosofických děl, stávají se pedagožkami a pedagogy a působí v etických komisích. Přispívají tak ke kultivaci veřejného prostoru i společnosti.

Naše práce má smysl.

Martina Plass, Markéta Hampeisová, Dominik Hajda, Pavel Černoch, David Zadražil, Milan Polák, Klára Soukupová, Pavel Kuznetsov.

Jste student/studentka filosofie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfTGkrud-AKM598G-9eSrIbexFIyHM-iFUZuAgJQogAffxW8w/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Filosofie (FF UK)

Jsme studenti a studentky filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Jako lidé trpíme vášní k rozumu, které se neumíme zbavit. Ať se ohlédneme kterýmkoli směrem, obestírají nás výsledky našeho myšlení – principy na kterých stojí společenství, právo, technika, věda, psané projevy, či kalkulace etc. Trpíme vášní k rozumu natolik, že jsme v touze po jeho rozvoji vynalezli umělou inteligenci – simulaci lidského rozumu, která nás uchvacuje a které se současně děsíme.

Rozum a jeho způsoby vzbuzují úžas i otřes. Jde o hraniční fenomén – myšlení je schopné zaskočit i nudit, může v nás jiskřit nebo hlodat – může nás také otupovat, myšlení je výsadou našeho života, znamená nebezpečí i krásu.

Jsme v situaci, kdy objevujeme řád světa, jenž byl tvořen našimi předchůdci, který je tvořen našimi současníky a posléze poznáváme, že také my jsme součástí této tvořivosti – máme nejen schopnost chápat a odpovídat na již vyřčené, ale rovněž vypovídat a sami k odpovědím podněcovat. Nacházíme se v pohybu.

Abychom se ale jen nevrhli do již takto ustanoveného běhu věcí, potřebujeme odstup od vlastní situace, svého místa v rámci již zavedených struktur.

A to není nikterak banální – povaha myšlení nespočívá jen na principech, ale je, jak jsme již zmínili bytostně tvůrčí záležitostí – svět do značné míry spočívá na lidském myšlení. Dějiny nám ukazují moc utopií, neskonalý vliv spisů značně teoretických, a zdánlivě odtažitých – v tom jde však o klam. Dění ve světě je světem. Myšlením jej odhalujeme a tvoříme zároveň. Pokud tuto pozici odmítáme, vzdáváme se vlastní svobody, svobody zkoumání hranic. Vzdáváme se promýšlení našeho nanejvýš fascinujícího jedinečného žití, jež je vlastní každému jednomu z nás, ale společné nám všem – vzdáváme se tak nás samých.

Myšlení jakožto jedna z primárních vlastností člověka si neoddiskutovatelně zasluhuje rozvoj a tvořivé zkoumání. V rámci studia filosofie k tomu máme prostor a ten je třeba uchovat, zamezit jeho ohrožení.

Jistě, filosofie jako akademický obor není oborem ideálním (ostatně který je?) – ne vždy je myšlení živnou půdou. Selháváme. Vyžíváme se ve vlastním katalogu vědomostí, a tak vzniká nechtěná patologizace.

Ovšem i přes chyby, kterým nikdo trvale neuniká se nacházíme u samotného pramene možností, jak je překračovat a pokračovat tak v pohybu, který nás přesahuje, protože se stává součástí světa.

Zdůrazněme na závěr, že se jedná o primordiální situaci s nepředstavitelným dosahem (podívejme se na Platónovy metafory jako téměř neodmyslitelnou součást západní kultury, Hegelův vliv na dějinná hnutí…). Pokud by měl zaniknout, nebo být zmrzačen, umlčen, obor tímto způsobem zásadní a zcela v dění zakořeněný, zcela z dění vycházející, znamenalo by to pro nás víceméně únik – zmizení ze scény světa – odevzdání vlastní zodpovědnosti automatu stanovených procesů.

Pro náš život, tvorbu a veškerý pohyb je třeba Filosofii zachovat a bránit ji jako naše základy i nedocenitelnou výsadu.

Naše práce má smysl.

Naomi Chládková, František Říha, Benjamin Mikluščák, Alisa Bismuth, Kristýna Kuttová, Anežka Pokorná, Anton Honcharuk, Adam Chalupa, Martin Motl, David Ujčík, Šimon Kinc, Richard Hamerlík, Dominika Machová, Petra Kohoutková.

Jste student/studentka filosofie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdrCjTfdWGgrXM4uXcdz-KosHvkg7aWbINP3islcXzemKwHIA/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Politologie

Jsme studentky a studenti Politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Politologie se zabývá otázkami týkajícími se politiky, jejího vlivu na společnost a vlivu společnosti na ni. Zkoumá politické systémy, ideologie či chování autorit. Výše popsané se týká nás všech, ať už se politického dění účastníme aktivně, či jen pasivně; přímo, či nepřímo.

Studenti se v rámci oboru seznamují s dějinami i současností politické filosofie či politického myšlení, získávají znalosti o teoriích mezinárodních vztahů a demokracie, setkávají se s problematikou nedemokratických režimů, zabývají se komparativní politologií či politickou sociologií. Je toho opravdu mnoho, v čem mohou být budoucí politologové prospěšní. K tomu je však potřeba získat rozhled ve všech politologických disciplínách.

Uplatnění mohou studenti politologie najít jako komentátoři, novináři či se stát součástí neziskových organizací či mezinárodních institucí, které se snaží více pochopit společnost a její vztah k politice.
Někteří politologové pracují pro politicky činné subjekty. I zde je patrný jejich přínos, neboť je právě jejich údělem konfrontovat politiky s realitou prostředí, ve kterém se nachází. Mohou jim nabízet náhled na širší dopady jejich minulých i budoucích rozhodnutí či býti poradci těch, kteří se teprve setkávají s prostředím politické „vřavy“.
Absolventi oboru nacházejí uplatnění též ve státní správě na rozličných pozicích, kde zajišťují chod nejdůležitějších institucí našeho státu. Rozhled v oblasti mezinárodních vztahů, jejichž problematika je též se studiem politologie velmi úzce spojena, jim nabízí i možnost zaměstnání v diplomacii.

Obor politologie je obecně vzato považován za vědu společenskou, nicméně svým přístupem se mnohdy ocitá na pomezí vědy humanitní. Díky politologii můžeme totiž zjistit mnoho i o nás samotných. Dokážeme porozumět tomu, proč se přikláníme k tomu či onomu názoru, poukázat nejen na systémové, ale i etické nedostatky režimů, umožnit lidem se orientovat ve světě rozhodnutí, které mohou v konečném důsledku ovlivnit nás všechny.
Zvlášť v dnešní době vyostřených geopolitických konfliktů vychází najevo, jak důležitá politologie opravdu je. Jsou potřeba analytici, kteří budou měnící se svět zkoumat, rozšiřovat porozumění o tom, co se kolem nás děje, a pomáhat naší společnosti vhodně se na novou realitu adaptovat. Stejně tak jsou potřeba praktici, kteří budou působit v politických institucích a podílet se na demokratických a mírových způsobech řešení konfliktů.

Naše práce má smysl.

Martin Kodada, Jan Kolínský, Anna Frostová, Jakub Gogela, Jean-Dominique Pouné, Robin Bureš, Denisa Jirčíková, Viktor Anděl, Eliška Krajčovičová, Josef Kott, Josefina Schránilová, Matyáš Jakubů, Matěj Dlab, Jovana Perović, Sára Englišová, Tereza Kořénková.

Jste student/studentka politologie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScPljMYIoU_ZtYyLKFh-3ej3sDG1K_NoSZdKQwUHImIu-rhbQ/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Učitelství

Jsme studenti učitelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která se, stejně jako Pedagogická fakulta, zaměřuje na vzdělávání kvalitních pedagogů.

Já konkrétně jsem studentem učitelství latiny a němčiny.

„Vědění je moc.“ – Francis Bacon

Přestože latina již není živým jazykem, stále zaujímá významné místo v moderním světě a je podstatným jazykem pro porozumění mnoha oblastem lidského vědění, jako jsou právo, medicína, filosofie, teologie, historie a další. Navíc je základem mnoha jazyků dnes používaných a i na jazyky, které z ní přímo nevycházejí, měla svůj vliv.

Naší specializací je výchova a vzdělávání studentů středních škol v oblasti latiny. Věřím, že latinská kultura a historie jsou nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Je důležité, aby studenti našich středních škol získali schopnosti porozumět latinským textům, analyzovat literární díla a rozvíjet další dovednosti. Tyto schopnosti jsou zásadní pro úspěch studentů v budoucím studiu a profesním životě.

Podobně i němčina na středních školách hraje roli ve vzdělání a výchově studentů. Naše republika leží uprostřed Evropy a sousedí s německy mluvícími zeměmi. Znalost tohoto jazyka může být klíčová pro úspěch v mnoha profesích. Vzdělání v oblasti němčiny nám umožňuje porozumět německé kultuře, literatuře a historii a dalším oblastem.

„Meze mého jazyka znamenají meze mého světa.“ – Ludwig Wittgenstein

Jako budoucí učitel latiny a němčiny mám silnou motivaci předat tyto znalosti a dovednosti dalším generacím studentů. Věřím, že tím mohu přispět k rozvoji naší společnosti a posunout ji vpřed. Vzdělání a jazykové znalosti jsou klíčovými faktory, které nám pomohou udržet konkurenceschopnost v globalizovaném světě.

„Those who can, do; those who can’t, teach.“

Tento oblíbený výrok však musíme brát s velkou dávkou nadsázky, neboť vzdělání a kvalifikace jsou nezbytné pro rozvoj společnosti a konkurenceschopnosti. Bez vzdělaných pedagogů bychom nemohli vychovávat nové generace a hrozil by nám postupný úpadek.

Naše práce má smysl.

Jan Pochop (latinský jazyk, německý jazyk),
Anna-Marie Balounová (německý jazyk, francouzský jazyk),
Barbora Lacinová (německý jazyk, český jazyk),
Štěpánka Petričáková (německý jazyk, historie).

Jste student/studentka učitelství a chcete se pod dopis také podepsat? Nebo doplnit další postřehy k významu studia učitelství?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSff3ifiDxcPhGkIEy7TlbCJJkgvKYcV4A2fFOCPmoeL6uaozw/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Anglistiky

Jsme studentky a studenti oborů Anglistika – amerikanistika, Anglický jazyk a Anglofonní literatury a kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Jazyk je základním kamenem lidské společnosti, spojuje nás v rámci všech společenských celků, skrz něj vnímáme své odlišnosti, ale také to, co máme společné. Skrze jazyk můžeme komunikovat s ostatními a sdílet zkušenosti, pocity a celé naše životy. Lingvistika jakožto popis živého jazyka ve všech svých podobách a prostředích nám umožňuje porozumět nejen danému jazyku, ale skrz něj také společnosti a kultuře.

Je-li jazyk jejím základním kamenem, tvoří literatura pilíře společnosti, které ji vynesly tam, kde se nachází dnes. Literatura je pro nás způsobem, jak lépe poznat naši přítomnost i minulost – to, o čem lidé dříve psali a jak o tom psali, nám může prozradit mnoho o jejich životě, hodnotách jejich společnosti a názorech, které zastávali.

Studium lingvistiky nám dovoluje nahlížet také na to, jak používáme jazyk, jak jím dokážeme ovlivňovat svět kolem nás. Jazykovědu lze aplikovat na celou řadu oblastí lidské činnosti. Zkoumání jazykové akvizice nám pomůže být lepšími učiteli. Psycholingvistika a sociolingvistika nám pomohou poznat jednotlivce, ale i společnosti. Je třeba perfektně rozumět jazykovému systému, abychom mohli překládat, ale také k vývoji jazykových či překladových nástrojů s využitím umělé inteligence – tyto odnože lingvistiky přemosťují zdánlivou propast mezi humanitní a technickou vědou.

Komplexní znalost literárního díla je nezbytná při přípravě nových vydání: pomáhá nám osvětlit rozdíly mezi tehdejším a současným způsobem uvažování a zamezit tak nekritickým zásahům do textů; skrze čtení s ohledem na dobový kontext se také lze vyhnout neopodstatněné cenzuře. Analytické schopnosti nám pomáhají zorientovat se v množství textů, které jsou dnes dostupné, a najít v nich to, co má smysl. Pouze pečlivý přístup k dílu a jeho kontextu nás naučí odlišit specifický styl autora od dobové normy a rozpoznat jazykové jevy nesoucí významovou složku textu, což je zásadní pro kvalitní literární překlad.

Jazyk je nositelem kultury, není tedy divu, že studium anglického jazyka a literatury nám otevírá možnost chápat anglofonní kultury v jejich kontextech, nikoliv jen útržkovitě a zmatečně. Angličtina je totiž tzv. lingua franca současného světa a bez její perfektní znalosti a hlubšího porozumění anglofonním kulturám nám celá řada situací, fenoménů, nebo třeba i jen vtipů zůstane záhadou. Nejen v současné době je klíčové porozumět do hloubky zemím, jejichž jazykem se mluví po celém světě, a jejichž kultura má tedy neoddiskutovatelný vliv na všech světových kontinentech.

Ústav anglického jazyka a didaktiky navazuje na strukturalistickou tradici světově významného Pražského lingvistického kroužku založeného profesorem Vilémem Mathesiem. Další významnou osobností je profesorka Libuše Dušková, autorka první a doposud aktuální Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny, v současné době v řadách ústavu působí například profesor Jan Čermák, znalec staré angličtiny a překladatel Béowulfa. Z řad Ústavu anglofonních literatur a kultur pochází například překladatel kompletního Shakespearova díla profesor Martin Hilský, odborník na irskou literaturu a kulturu profesor Ondřej Pilný, specialista na literární teorii, romantismus a Shakespearovo dílo profesor Martin Procházka a řada dalších významných osobností literární sféry, ať už jsou to akademičtí pracovníci, spisovatelé, překladatelé nebo redaktoři.

Po absolvování oborů z nás mohou být výborní vědci a vědkyně, překladatelé a překladatelky, tlumočníci a tlumočnice, publicisté a publicistky, editoři a editorky, ale také učitelé a učitelky angličtiny na středních školách, kde studium literárních děl a jejich souvislostí je přiměřeně uplatnitelné: Absolventi anglistiky se díky studiu literárních děl ve výuce středoškolské literatury neomezí na prostý výčet jmen a dat, ale dokážou žákům zprostředkovat přímou zkušenost s textem.

Je pro nás nepřijatelné, aby odborníci a odbornice s takto vysokou úrovní erudice strádali a v dnešní náročné době eskalující krize byli nuceni řešit existenční potíže, mimo jiné kvůli nespravedlivému přerozdělování prostředků ve vysokém školství. Podporujeme tedy své vyučující v protestu proti špatným finančním podmínkám v humanitních vědách s názvem „Hodina pravdy“ a jakékoliv další potřebné stávkové či protestní aktivitě.

Naše práce má smysl.

Bc. Barbora Luňáková, Bc. Gabriela Běhounková, Bc. Jáchym Hájek, Tereza Kiszová, Bc. Sára Benešová, Bc. Michal Otáhal, Bc. Anna Netolická, Bc. Jan Kostohryz, Kateřina Půlkrabová, Anna Králová, Kateřina Šmídová, Marie Kolaříková, Júlia Leššová, Bc. Lenka Liebichová, Timotej Lauko, Elizabet Kovačeva, Renáta Sedláková, Kateřina Lorencová, Yasmina Melliti, Emma Kurucová, Adéla Chvátalová, Klára Přečková, Tereza Lukáčová, Petr Louda, Kateřina Kovářová, Kryštof Buchal, My Uyen Phamová, Barbora Millerová, Karolína Divoká, Jana Severová, Markéta Novotná, Sára Hudson, Magdalena Matoušková, Maxmilián Petr Filip, Štěpánka Tvrdíková, Štěpánka Klečanská, Bc. Lucie Erazímová, Aneta Kumpoštová, Lucie Uhrová, Klára Hutková, Barbora Fremlova, Kateřina Suchanová, Magdalena Císlerová, Michaela Vlasáková, Josefina Arellanesová, Mgr. Jitka Kloučková, Tereza Měkotová, Eliška Pham, Daniela Vavrušová, Petra Vašková, Elena Gonoshilova, Eliška Pokorná, Klára Seidlová, Barbora Bockova.

Jste student/studentka anglistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeir9KvsyWmFKbpWyDStQ2PiSzsNIN1yoHJiwMbrlzcXWzmFQ/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Indologie

Jsme studentky a studenti Indologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Education is the basic tool for the development of consciousness and the reconstitution of society.“ Mahátma Gándhí

Studium Indologie na FF UK spočívá v osvojení si dvou indických jazyků, z nichž jeden je jazyk klasický (sanskrt) a druhý jazyk moderní (hindština, bengálština, tamilština). Nedílnou součástí studia je nabytí znalostí z oblastí indické kultury, politiky a současného dění, historie, náboženství ad. Dnes se jedná o jediné akademické pracoviště v České republice, kde se dá Indologie studovat.

Fascinace Indií v Českých zemích je bezprostředně spjata s národním obrozením, kdy se hledaly spojitosti mezi slovanskými jazyky a sanskrtem. První, kdo se tímto srovnáváním zabýval, byl Josef Dobrovský. A nebyl jediný – Josef Jungmann též zastával přesvědčení o příbuznosti českého jazyka se sanskrtem, který nazval „pod sluncem nejdokonalejším jazykem“.

Na Univerzitě Karlově se sanskrt vyučuje již od roku 1850. Jediným obdobím, kdy byla činnost oboru přerušena, byla léta normalizace, v nichž byla našim významným indologům znemožněna odborná práce. Jednalo se například o Dušana Zbavitele (zasloužil se o popularizaci Indie v české společnosti a za své celoživotní dílo získal indické státní vyznamenání), Vladimíra Miltnera (mj. převyprávěl epos Mahábháratu a přeložil Kámasútru), Hanu Preinhaelterovou (bengalistka věnující se tématu hinduistické rodiny a žen), Kamila Zvelebila (světově proslulý tamilista, který také objevil a popsal jeden z domorodých indických jazyků) či Ivo Fišera (zabýval se staroindickou, prákrtskou a pálijskou filologií).

Indologie má smysl! Indie se dle předpovědí stane tento rok nejlidnatější zemí světa. Její ekonomika zažívá konstantní růst, a stává se tak jedním z nejdůležitějších světových hráčů, se kterým je potřeba počítat. Čím dál více zemí se ekonomicky, politicky i kulturně orientuje na Indický subkontinent a jeho trh. V posledních letech též nabývá na významnosti koncept tzv. Indo-Pacifiku, který zahrnuje geografickou oblast od východního pobřeží Afriky po tichomořské ostrovní státy:

„The future of each of our nations – and indeed the world – depends on a free and open Indo-Pacific enduring and flourishing in the decades ahead.“ Joe Biden, 2021

Indické prostředí je však velmi specifické, a proto jsou k navázání úspěšné spolupráce potřeba odborníci znalí nejen jazyka, ale i kulturních a společenských reálií. Česká republika ve svém směřování není výjimkou, což dokládá letošní návštěva ministra zahraničí Jana Lipavského v Indii, během níž prohlásil: „Indie má tradičně významné místo v české zahraniční politice a našich obchodních vztazích. V programovém prohlášení české vlády je Indie uvedena mezi demokratickými partnery v Indopacifiku, se kterými budeme prohlubovat naše vztahy.“

Naše práce má smysl.

Vendula Fořtová, Kateřina Karásková, Markéta Černá, Ester Červinková, Monika Tatarková, Kristýna Veverková, Rozálie Rozkovcová, Richard Mag, Šimon Hurda

Jste student/studentka indologie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeuwWkrwJie5OYVt9LapthRXdC2cymxPas-jmoPA92yknYJww/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Andragogiky a personálního řízení

Jsme studentky a studenti Andragogiky a personálního řízení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a tímto dopisem bychom chtěli poukázat na přínos naší katedry pro společnost.

Andragogika a personální řízení se věnuje nutnosti celoživotního vzdělávání, řízení lidských zdrojů, motivací a rozvojem lidí. Jedná se o teoretický obor s vyústěním k praktickému uplatnění v různých sférách činností práce, volného času a veřejné sféry. Zabývá se kontexty vzdělávání a rozvoje různých skupin dospělých a rozličnými aspekty řízení a rozvojem lidí v organizacích.
Nutnost celoživotního vzdělávání, a i našeho oboru je nepopiratelná, vzhledem k rychlosti neustále se měnících pracovních podmínek na globalizovaném trhu a nutnosti adaptace na tyto změny. Lidské možnosti se neustále posouvají kupředu a my na ně musíme být schopni reagovat. Se stále zvětšující se potřebou automatizace dojde k zániku velkého množství pracovních míst a lidé budou muset být schopni přizpůsobit se novým podmínkám a pracovním místům, která s těmito možnostmi budou vznikat. Jednou cestou, jak takovým změnám čelit, jsou právě rekvalifikační programy, kterým se pole Andragogiky intenzivně věnuje. Náš obor vede k tomu, abychom dokázali umět motivovat
ke vzdělávání a pomáhat lidem nalézt pracovní místo, které lidem pomůže zajistit si bezpečnou a atraktivní budoucnost.
Studenti tohoto oboru nacházejí velké uplatnění od státní správy, nestátních neziskových organizacích, nadacích, bezpečnostních složek, po masmédia, reklamní agentury, vzdělávací instituce, mezinárodní společnosti a agentury řízení lidských zdrojů a poradenství. Jedná se o obor, který obsáhne velké množství pozic, které jsou pro fungování různých organizací a celých institucí klíčové.
Jedná se především o pozice v oblasti personálního řízení jako HR generalista, HR specialista, recruiter a další podpůrné role personalistů. V oblasti andragogiky se jedná především o pozice metodiků vzdělávání, lektorů, asistentských pozicí, poradců apod.
Děkujeme za Váš čas.

Naše práce má smysl!

Agáta Richterová, Andrea Kellnerová, Hanna Anna Kalinayová, Klára Ottová, Magdalena Brázdová, Magdalena Nejedlová, Nikola Paurová, Ota Svátek, Filip Matouš, Ladislav Pavlištík, Johana Roznětinská, Kateřina Řepková, Lucia Oravcová, Veronika Ledvinová, Kateřina Gáspárová, Leila Ahmadzai, Kateřina Kolínová, Matyáš Hanzlík, Leona Müllerová, Marketa Macounová, Denisa Řečinská, Anežka Tošovská, Miloš Ulrich.

Jste student/studentka andragogiky a personálního řízení a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSc_I4eDhQoLkLW8AkKLhl5UX0sfoaujkX10QN0ZD3lg2Db-Eg/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Religionistiky

Sme študenti a študentky religionistiky na Filozofickej fakulte Karlovej Univerzity.

Záujem a pozornosť religionistiky sa v prvom rade sústreďuje na štúdium reálií jednotlivých svetových, či menších lokálnych náboženstiev, na objasnenie podoby a histórie základných konceptov ich náboženského myslenia a predovšetkým na popis jednotlivých predstáv, s ktorými toto myslenie pracuje a skrz ktoré premýšľa povahu sveta, v ktorom sa nachádza(me).
Už len takéto odborné štúdium dávnych i prítomných náboženských fenoménov poukazuje na vysokú mieru významu nášho oboru. Na jednej strane sa totiž ukazuje byť zo svojej povahy schopný uchovávať cenné historické informácie v podobe, ktorá k nim chová hlboké a nezjednodušujúce pochopenie a v potrebných momentoch tak prispieť do náučných, i kvôli ľudskej rôznorodosti náročných, kultúrnych situácií.
Na strane druhej sa však religionistika okrem (nie nezaujímavého) zaznamenávania a štúdia dejinných faktov snaží zároveň o porozumenie tej nedoziernej moci symbolov, náboženských príbehov a predstáv, ktoré napriek svojej nebývalej podivuhodnosti a zdanlivej nerozumnosti dokázali odjakživa hýbať ľuďmi, skupinami i celými národmi. My, ľudia, ako dnes tak ani v minulosti, nič nerobíme náhodne a medzi našimi predstavami, našimi slovami a našimi činmi ostáva nepretrhnuteľné puto. A vplyv náboženstva a zákonitostí myslenia, ktoré stoja v jeho pozadí, tak nemôže byť ľahostajný nikomu, kto sa o porozumenie človeku usiluje.
Religionistika tak nie je ani väzňom minulosti, a ani pohľadom, ktorý nedovidí za hranice toho, čo dnes bežne za náboženstvo označujeme. Učí sa totiž, že v našom myslení nie sme tak odlišní ani od ľudí dávnych vekov, ani od našich súčasníkov aktívne mysliacich v medziach svojho náboženského presvedčenia. Učí sa, že v každodenných, závažných a s náboženstvom zdanlivo nespojitých situáciách naďalej premýšľame v symboloch a náš prístup ku svetu a vzťahom v mnohom vybočuje z hraníc striktnej západnej racionality.
Nie sme však teológovia, a ani sa nesnažíme nepozorovane zadnými vrátkami priniesť tradičnú formu viery do sveta, ktorý ju odsunul. Napriek tomu ale veríme, že pochopenie náboženského prejavu a prístupu vrhá prekvapivo veľa svetla na správanie a myslenie ľudí, ktorí sa od jeho explicitných podôb vzdialili. Ako príklad sa dá uviesť v súčasnosti rozbujnelá scéna konšpiračných teórií, či na vplyve narastajúca alternatívna spiritualita.
Napriek tomu, že sa snáď na prvý pohľad môže zdať, že takýto popis len ťažko zodpovedá konkrétnym profesným požiadavkám nášho sveta, a že je tak len vágnym popisom neurčitého využitia, opak je pravdou.

Bolo by mimoriadne nešťastné podceniť váhu takéhoto originálneho a obsiahleho typu porozumenia a nevidieť jeho možný prínos. Ten sa môže prejavovať po prvé v zamestnaniach riešiacich bezprostredné spoločenské problémy a nezhody, ako je napríklad poradca v medzikultúrnej diplomacii, analytik príčin a následkov spoločenských trendov, či politický komentátor; po druhé v bežnom vzdelávacom procese ako odborný sprievodca, či ako učiteľ histórie, starých jazykov a najmä náboženstva; a po tretie ako človek kultivujúci a obohacujúci verejnú sféru tým, že ju bude aktívne a vecne regulovať či reflektovať pomocou odlišných spôsobov myslenia, ako je toho schopný napríklad novinár či spisovateľ.
Pre potreby tohto listu veríme, že oba vyššie predstavené dôvody dostatočne ukazujú význam nami študovaného oboru, ktorého kompetencie a možnosti však siahajú ešte omnoho ďalej.
Sme si vedomí toho, že vplyv a význam humanitných oborov je v našich bežných životoch oveľa menej badateľný, než ku príkladu význam prírodovedcov či právnikov. Pravda je ale taká, že my pracujeme odlišne. Plody našej práce rastú potichu a nenesú vo svojej finálnej podobe na sebe naše mená. A predsa je nimi predchnutý celý myšlienkový svet, ktorý formuje podobu našich životov.
Nie je ťažké si predstaviť náhle zrušenie všetkých humanitných oborov a odstránenie platov humanitných vedcov z výplatných pások verejných peňazí. Avšak fatálnosť dopadu, ktorú by také rozhodnutie malo na životy nás všetkých, si vie predstaviť len málokto. Snáď sa o tom nikdy nebudeme musieť na vlastnej koži presvedčiť.
A preto

Naša práca má zmysel.

Benjamin Mikluščák – Abrahám Maurer – Ema Polednová – Rozálie Rozkovcová – Adam Foltýn – Bára Svěráková – Dorota Hofmeisterová – Jakub Jahl – Kryštof Kerndl – Matyáš Lednický – Leona Kraleva – Ondřej Váňa – Tobiáš Heřmanský – Aneta Roztomilá – Petr Novák – Pavel Havlík – Vojtěch Javorek – Hana Ratimcová – Karolína Zetková.

Jste student/studentka religionistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSekC7cacbYPZzTk9CJUgJRsTB7JW7H_9RkOmEtEtvm9VWzSoQ/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Francouzštiny

Jsme studentky a studenti francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Bez jazyka je myšlení nejasnou a neprozkoumanou mlhovinou.“ – Ferdinand de Saussure

Pokud bychom se inspirovali pokrokovým románem Julese Verna a vydali se na cestu kolem světa za 80 dní, možná bychom s překvapením zjistili, že řeč slavné šansoniérky Edith Piaf, odvážných bratří Lumièrů či bystrého biologa Louise Pasteura libozvučně zní napříč pěti světadíly. Francouzština je ve světě totiž druhým nejčastěji voleným cizím jazykem.

Možná si pod pojmem „francouzský jazyk” představíme osvětlenou Paříž nebo zábavné scénky Jeana Renoa. Ačkoliv tyto představy hrají důležitou roli v evropském a světovém kulturním dění, jde jen o nepatrný střípek mozaiky frankofonie.

Francouzština je ve skutečnosti České republice mnohem blíže než Eiffelova věž. Na našem území najdeme mnoho francouzských firem z oblasti financí, práva, služeb, vzdělání, kosmetiky, potravinářství, letectví, bankovnictví, medicíny, pojišťovnictví, dopravy, výzkumu či dokonce nemovitostí. Není proto divu, že ovládnutí francouzského jazyka zvyšuje šance na dobré uplatnění. V osvojení jazyka hrají bezesporu důležitou roli především vyučující.

Jazykovědní specialisté zastávají důležité místo ve společnosti. V čase rychlých změn a globalizace přinášejí možnost porozumění vůči odlišným kulturám. Konkrétně francouzský jazyk otevírá dveře do EU, Kanady či na jiné kontinenty. Umožňuje tedy budovat klíčové mezinárodní vztahy. Česká republika potřebuje rozhodně zůstat s frankofonním světem v kontaktu a v tom jí pomáhají specialisté, kteří se na frankofonii zaměřují. Tyto specializované profese zahrnují mimo budoucích středoškolských a vysokoškolských pedagogů také filology, překladatele, tlumočníky, zahraniční zpravodaje, korektory, redaktory, tiskové mluvčí nebo marketingové konzultanty.

Student se ovšem může stát specialistou jen za podmínky, má-li možnost kráčet ve šlépějích jiných zdatných odborníků. Učí nás specializovaní pedagogové, kteří mají za sebou mnoho let studia a stále se vzdělávají. Jejich finanční odměna by proto měla být minimálně stejně vysoká, ba možná i o něco vyšší než u učitelů nižších školských stupňů. Předávají nám vědomosti a především zkušenosti, které má jen velmi úzký okruh lidí. Na Ústavu translatologie vyučují profesionální renomovaní tlumočníci a překladatelé (jako prof. PhDr. Ivana Čeňková, CSc., PhDr. Jovanka Šotolová, Ph.D. a další), do výuky neustále přináší aktuální podněty a vytváří relevantní modelové situace. Odborníci z oblasti literatury a lingvistiky se účastní diskuzí ve veřejném prostoru (např. o zachování výuky druhého cizího jazyka ve školách). Za tyto snahy byla nedávno oceněna francouzským státním vyznamenáním PhDr. Olga Nádvorníková, PhD.

Je zřejmé, že akvizice jazyka rozvíjí nejen argumentační, interpretační a komunikační dovednosti, ale multilingvismus také otevírá nespočet nových dveří. Jestliže chceme překonat výzvy, které odlišné jazyky a kultury přinášejí, je třeba francouzštinu podporovat.

Protože jak by řekl filozof Ludwig Wittgenstein: „Hranice mého jazyka znamenají limity mého světa.“

Naše práce má smysl.

Eliška Svobodová, Marie Vestenická, Kristýna Šimůnková, Michaela Javorská, Barbora Vacková, Thao My Vuong, Oto Antonín Goldflam, Štěpánka Váchová, Karolína Pavlíková

(sběr dalších podpisů je v procesu)

Jste student/studentka francouzštiny a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdLvPyxwjBWarHHQ1_IcA4-XOpW4dEGcDsyJbiO71F_vh77cA/viewform

Dopis za studenty Sociální a kulturní antropologie (FHS UK)

Jsme studenstvo sociální a kulturní antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

„Účelem antropologie je učinit svět bezpečným pro lidské rozdíly.“ – Ruth Benedict

Sociální a kulturní antropologie se původně zaměřovala na studium mimo-evropských společenství a kultur a jejím hlavním hnacím motorem byla koloniální expanze. Antropology získané poznatky byly zneužívány k nastolení a posílení koloniální správy na dobývaném území – proto se antropologii dlouho přezdívalo „služka kolonialismu.“ Za 150 let se disciplína výrazně proměnila a podrobila sebe sama velké kritice a sebe-reflexi. O to zajímavější je uvědomovat si, že obor, který původně sloužil k udržování mocenských asymetrií, je nyní nástrojem k jejich odhalení.

Současná antropologie se stále zaměřuje na studium společenství a kultur, avšak středem jejího uvažování již není pouhé anthrópos; kromě interakcí mezi lidmi zájem antropoložstva vzbuzují i vztahy víc-než-lidské. Zkoumání víc-než-lidstva přispívá k zpochybňování karteziánského dualismu kultury a přírody a vidí člověka nikoliv jako „vrchol evoluce“, nýbrž jako součást husté sítě vztahů, propojení a konfigurací. V období klimatické změny je podobný přístup obzvláště důležitý pro naši společnost, jak její lidskou část, tak i pro tu mimo-lidskou.

Mnoho z nás antropologie nesmírně baví a věříme, že má co světu nabídnout v této postupující turbulentní době. Metody antropologického výzkumu dokáží zviditelnit jevy a procesy, které jsou často skryté pod povrchem, ať už záměrně či nikoliv. Ve většině případů se bohužel jedná o genderově a rasově podmíněné násilí, dopady neokolonizace nebo strukturální nerovnosti. Proto mnoho z nás působí i mimo akademickou půdu – antropoložstvo aktivně podporuje a zapojuje se do projektů a iniciativ, jejichž cílem je boj proti sociální nespravedlnosti. Antropologie je cestou, jak uslyšet hlasy těch, kteří jsou systémem dlouhodobě umlčováni.

Posledních několik let v badatelské činnosti pozorujeme rozvoj mezioborovosti: výzkumné týmy se dnes skládají z lidí s naprosto odlišným zaměřením. Multidisciplinární přístup nejen přináší výhody ve smyslu získávání komplexnějšího a hlubšího porozumění zkoumaným jevům, ale i přispívá k destabilizaci konzervativní vědecké hierarchie, kde nadřazené místo
tradičně patří přírodním vědám. Každá disciplína má svůj unikátní metodologický a teoretický arsenál – a všechny si zaslouží rovnost a respekt.

Naše práce má smysl.

Varvara Borisova, Aneta Brunerová, Lucia Rončíková, Jakub Schlichter, Ivana Rozlílková, Kristina Anna Vyletová, Eliška Matoušová, Karolína Jindráková, Bedřich Zuzánek, Tomáš Nezveda, Nina Chrenkova, Yiling Zhang, Anna Ryzáková, Matteo Fattori, Markéta Sedláčková, Dominika Syručková, Klára Staňková, Hana Knollová, Klára Slepičková, Ivan Shcheglov, Kateřina Kiedrońová, Anna Šímová, Viktorie Patová, Klára Jurková, Martin Dolský, Jevhenija Syvulja, Marek Dráb, Jolana Miličičová, Eva Pospíchalová, Adéla Pohořelá, Stanislava Mikysková.

Jste student/studentka kulturní a sociální antropologie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdI1rnyHovkROlte2AnsWjw1WII6dUnoBtN7ecf4slnc9eICg/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Skandinavistiky

Jsme studentky a studenti skandinavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Dopis vznikl z iniciativy spolku Alting, který sdružuje studenty skandinavistiky při FF UK.

«Hva hjelper det at du har retten når du ikke har noen makt?» – Henrik Ibsen

Jak pravil Henrik Ibsen: „K čemu je ti, že máš pravdu, když nemáš moc,“ a tak se i my, studenti skandinavistiky přidáváme k iniciativě Máme smysl.
Skandinavistika neboli nordistické obory na Univerzitě Karlově mají dlouhou tradici, a to již od doby Arnošta Viléma Krause (1859-1943), který se věnoval literatuře a kultuře skandinávských zemí. Dalšími pokračovateli byli poté například Ladislav Heger nebo Helena Kadečková.
Studium nám nabízí nejen rozvoj dotyčného skandinávského jazyka, ale i skandinávské literatury, reálií a historie. Získáváme tak přehled o skandinávských oblastech jak z hlediska současnosti, tak i minulosti. Skandinávské země hrají důležitou roli v dnešní Evropě. Nesmíme také opomenout jejich významnost v rámci politického, ekonomického a výzkumného sektoru.
Oddělení skandinavistiky a studentský spolek Alting se snaží naše země propojit a budovat vzájemnou spolupráci mezi Českem a Skandinávií. To všechno pomocí různých letních škol, výjezdů, konferencí, výzkumů, ale i například pomocí překladů. Ty umožňují kulturní výměnu a jsou mnohem přesnější na rozdíl od strojových překladů, které nedokážou rozlišit kontextové nuance. Studentský spolek spolupracuje s ambasádami Švédského, Norského a Dánského království.
Dále se podílí na rozvoji skandinávské kultury ve spolupráci s distributorem skandinávských filmů Film Europe. Tímto prohlubujeme česko-skandinávské vztahy.

Uplatňujeme se v jazykovědě, literární vědě, překladatelství, historii. Poté nás můžete nalézt v soukromém, firemním, turistickém, neziskovém a kulturním sektoru. Dále se uplatňujeme v politické sféře a zastáváme funkce na skandinávských ambasádách nebo na českých velvyslanectvích ve Švédsku, Norsku a Dánsku.
A proto si myslíme, že máme smysl.

Šimon Kubala, Tereza Gibišová, Laura Kordová, Vašek Křenek, Josefína Schránilová, Vítek Černý, Friedrich Emanuel Fischer, Klára Šafaříková, Pavlína Syrůčková, Lisa Kharchenko, Veronika Linhartová, Kateřina Žádníková, Lisa-Anna Žáková, Kateřina Málková, Vladimír Šmejkal, Tereza Dobrovodská, Barbora Teclová, Lucie Magalová, Valérie Vívodová, Gabriela Králová, Zuzana Kapcová, Adéla Prosecká, Kristýna Exnerová, Tereza Trojanová, Veronika Fimbingerová, Borty Hladká, Adéla Trejbalová, Barbora Slavíková, Vojtěch Stříž, Lenka Mošnerová, Jan-Vojtěch Rek, Anna Fenclová, Aisha Abubakir, Danil Morozov, Veronika Jarošová, Viktória Bánovská.

Jste student/studentka skandinavistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfqZWGeljUwgvYU7c6H002fvS_gAS2_dWOGHqUR7qKAxgiEQg/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Řeckých a latinských studií

Jsme studentky a studenti oboru Řecká a latinská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Náš obor zahrnuje zejména studium antických dějin, antické řecké a římské literatury a předně klasických jazyků, starořečtiny a latiny. Studenti zaměření na medievistiku se zabývají více středověkou latinskou literaturou a středověkou latinou. Metodologicky se proto potýkáme mimo jiné s historiografií, literární vědou a lingvistikou. Kromě toho náš obor nutně zahrnuje i vhled do antického výtvarného umění, architektury a ostatních hmotných pramenů, do antického náboženství, mytologie, filosofie, vědy a do křesťanství – v těchto oblastech se náš obor dotýká dějin umění, archeologie a jiných pomocných věd historických, nebo i religionistiky a teologie a doplňuje se s nimi.

Proč taková rozmanitost oblastí našeho studia? K pochopení antické civilizace je nutné rozumět jí v její celistvosti, proto je tedy potřebné, aby se naše vědy vzájemně doplňovaly. Pochopení antické civilizace nám pak otevírá přístup k hlubšímu chápání pramenů západní společnosti a jejích dějin. Pokud dojdeme k tomuto poznání, přichází také hlubší porozumění současnému světu.

Antika je totiž všude kolem nás. I v současném světě najdeme její stopy v jazyce, vědě, kultuře a mnohých dalších oblastech. Nezměrné množství slov v současné češtině a ve většině evropských jazyků, a to nejen odborných termínů prakticky ve všech vědních oborech, má svůj původ právě v antických jazycích. Znalost etymologie nám pak může nezřídka být velkým pomocníkem pro správné pochopení a použití slov. Ale etymologie není jedinou oblastí jazyka, ve které nám znalost latiny a starořečtiny pomůže. Zejména díky znalosti latiny (a částečně také starořečtiny) lze lépe porozumět gramatickému systému většiny moderních indoevropských jazyků, a tím následně dospět i k jejich rychlejšímu a snazšímu naučení (o částečně příbuzné slovní zásobě ani nemluvě). Starořecké a latinské texty svojí pro nás neintuitivní a složitou strukturou vybízejí studenty k pozorné četbě, hloubání, nacházení vzájemných vztahů mezi slovy a mohou tak vést k rozvoji analytických schopností a logického myšlení stejně efektivně jako přírodní vědy.

Rozhodně bychom neměli zapomínat, že latina a řečtina jsou zásadními pramennými jazyky dějin mnoha vědních oborů. Totiž nejen v antice, ale i po celý středověk a v novověku (circa do konce 17. století) byla v Evropě latina univerzálním jazykem, a tudíž nositelem nejen kultury, která byla a stále je hojně recipována a rozvíjena, ale i vědy – ostatně stále uznávaná vědecká díla, na kterých stojí moderní západní společnost, byla napsána právě latinsky (Descartes, Koperník, Galilei, Newton, Komenský).

Ústav řeckých a latinských studií je jedním ze tří ústavů v České republice, který nabízí vzdělávání učitelů latiny. Tímto způsobem se snaží udržet kontinuitu ve vyučování antických jazyků na našich školách. Bez učitelů, kteří mají výbornou znalost antických jazyků, by bylo velmi těžké udržet živou tradici výuky a pochopení významu antického dědictví. Kromě uplatnění v regionálním školství (zejména na gymnáziích a středních zdravotnických školách) se mohou absolventi taktéž uplatnit jako učitelé latiny nejen na filozofických fakultách, ale také na fakultách právnických a lékařských. Působí v kulturních institucích, nakladatelstvích nebo jako překladatelé, a to jak děl dosud do češtiny nepřeložených, tak děl, která byla přeložena naposledy před mnoha a mnoha desetiletími, aby byl jejich překlad aktualizován do současné češtiny.

Nesmírné množství latinských a řeckých textů z různých dob, míst a oborů v sobě obsahuje vědění, na které i my dnes můžeme navázat, s kterým můžeme nesouhlasit, ale hlavně se jím můžeme nechat inspirovat. Právě tohle vědění, vám chceme zprostředkovat.

Naše práce má smysl.

Matouš Benda, Miroslav Igaz, Daniel Bříza, Jan Pochop, Jakub Gogela, Markéta Stehlíková, Karel Zoubek, Max Šámal, Antonie Chladová, Marek Halámka, Anežka Nádvorníková, Polina Kozak, Tereza Dobrovodská, Elena Frementiti, Daniel Dvoriak, Tereza Němcová, Jakub Pavlovic, Magdalena Helanová, Martin Havelka, Karolína Svatoňová, Pavla Taněvová, Ada Bendlová, Cecylia Linková, Ladislav Bílý, Anna Marie Baumruková, Eliška Šolcová, Markéta Krumphanzlová, Karolina Doušová, Max Šámal, Anna Natálie Homolková, Lada Vestálová, Irena Novotná, Adéla Stříbrná, Irena Minaříková, Josef Chlachula, Aneta Horáková, Vojtěch Večeře, Vojtěch Kubík, Ludmila Doušová, Kristýna Loušová, Stanislav Hlaváč, Jan Hänel.

Jste student/studentka řeckých a latinských studií a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeaqdhi_MMLQ2nGTXxXbPyINNKKt9W9h5jPBEqfiJ8dixb8GQ/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Novořeckého jazyka a literatury

Jsme studenti a studentky Novořeckého jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Novořecká filologie pokrývá studium nejen řeckého jazyka, ale i řecké historie, literatury a kultury. Řecko, které je součástí Evropské unie již od roku 1981, se nachází na historicky, strategicky a politicky významné hranici Evropy s Asií. Osvojením znalostí novořecké filologie tak student získá informace o evropském regionu, který je dnes nedílnou součástí evropské politiky. Řečtina je evropský jazyk a v současnosti jím mluví přes 13 milionů Řeků, kteří se usídlili v diasporách po celém světě – od Ameriky po Austrálii.

Praha se v současné době stala nejen frekventovaným turistickým cílem Řeků, ale také novým domovem vysokého počtu ekonomických migrantů z řad řeckých studentů vysokých škol. Řecko od druhé poloviny 20. stol. intenzivně navazuje na předchozí česko-řecké vztahy, které se díky existenci početné řecké menšiny, ekonomických a diplomatických styků udržují dodnes. Budoucnost oboru novořecké filologie je tedy především důležitá pro zachování vzájemných česko-řeckých vztahů a pro snazší začlenění rozšiřující se řecké menšiny. Absolventi novořecké filologie mohou poskytnout podporu a služby příchozím Řekům, ať už se jedná o tlumočníky či překladatele pro komunikaci s českými úřady, nebo o odborníky, kteří Řeky seznámí s českým jazykem a kulturou. Absolventi studia novořeckého jazyka mohou najít uplatnění nejen v oblastech překladatelství, tlumočnictví a turismu, ale také v akademické sféře či diplomacii.

Součástí novořeckých studií jsou také kurzy starořečtiny, s jejíž znalostí je možné hlouběji porozumět filozofickým a náboženským antickým textům, jako jsou např. Nový zákon či Aristotelova a Platónova díla, o jejichž poselství se dodnes opírá současná evropská kultura a mnoho vědních oborů, nevyjímaje křesťanství. Znalost řeckého jazyka dokáže být výhodou i v každodenním životě v oblasti etymologie – v češtině a v mnoha evropských jazycích se setkáváme s odbornými výrazy, které často pochází ze starořečtiny. Starořečtina je rovněž přímým vývojovým předchůdcem byzantské a novodobé řečtiny – její pochopení tak usnadní porozumění i dalším jazykovým, fázím řečtiny. Byzantská říše, jež se stala pokračovatelkou zaniklé Západořímské říše a přes tisíc let v sobě uchovávala dědictví antického Říma a Řecka, je v českých učebnicích zmiňována pouze okrajově. Obor novořecké filologie tak pomáhá udržet povědomí o základních kulturních kořenech evropské civilizace.

Naše práce má smysl.

Elena Frementiti, Daria Wiseman, Dafni Dimitriou, Jakub Pavlovic, Aleš Kristen, Markéta Dietlová, Adéla Novotná, Jan Černý.

Jste student/studentka novořečtiny a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScehWNWztw-BueRz1LHatsrWJ3zTKONplhMMyUNU2MTK0wgnw/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Indonesistiky

Jsme studentky a studenti oboru Indonesistika na Filozofické fakultě Univerzity
Karlovy.
Tímto dopisem bychom chtěli poukázat na přínos oboru pro společnost.

„It is sometimes said that Indonesia is the most important country that the world knows least about.“ – Prof. Dewi Fortuna Anwar, M.A., Ph.D.

Vzhledem k velikosti Indonésie a jejímu světovému kulturnímu a ekonomickému potenciálu je podstatné, aby naše země disponovala odborníky ovládajícími indonéský jazyk, její reálie a historii. Obor se na FF UK etabloval přesně před sedmdesáti lety a mezi jmény, která s ním byla spjata, bychom nalezli indonesisty světového formátu Rudolfa Mrázka a Miroslava Oplta, dále pak například politologa Zdeňka Zbořila či překladatelku Zoricu Dubovskou.

Nežijeme ve vakuu, žijeme v globalizovaném a stále více propojeném světě, kde pohyb „motýlích křídel“ na jednom konci světa může zanechat hluboké otisky na konci druhém. Je dobré o těchto skutečnostech vědět, porozumět jim a ideálně být schopni tyto změny predikovat a efektivně na ně reagovat.

I když jsme malá země v srdci Evropy a ve světovém kontextu naprosto přehlédnutelná, neznamená to, že si můžeme dovolit přehlížet země jiné, třebaže jsou velmi vzdálené. Právě naopak, bylo by doslova nezodpovědné ignorovat zemi, ve které střední třída obyvatelstva je již dnes pětkrát větší než populace celé České republiky a dále rychle roste. Zemi, která se svými více než 280 milióny obyvatel má ambici se dostat mezi TOP 5 ekonomik světa do roku 2030.

Vysoký apetit po spotřebě, západním způsobu života, vyšším vzdělání a sofistikovanějších pracovních příležitostech umožňují uspokojit rostoucí zahraniční investice. Právě ty odemykají vysoký růstový potenciál aktuálně transformující se ekonomice a na oplátku přinášejí nadstandardní zhodnocení kapitálu, nemluvě o nevyčíslitelné hodnotě kulturní výměny a mezilidských vztahů. Atraktivity investičních a obchodních příležitostí v oblasti
digitalizace, udržitelné energetiky, těžebního průmyslu, finančnictví či developerských projektů si stále více všímají také české firmy. Indonésie je mimo jiné největším producentem palmového oleje, drží největší zásoby niklu – zásadní suroviny pro výrobu baterií elektrických automobilů a také započala megalomanský developerský projekt za desítky miliard dolarů – výstavbu nového hlavního města Nusantara na ostrově Kalimantan.

Indonésie je nejen Bali. Se svými víc než 17 tisíc ostrovy je to největší ostrovní země světa. A dovolte nám zmínit ještě několik superlativů. Mluvíme o zemi, která má hned po Brazílii druhou největší biodiverzitu. Se svými více než 350 etniky a přes 700 různými jazyky patří k druhé etno-lingvisticky nejrozmanitější zemi na světě (po Papui Nové Guinei).

Proto jsme vděční a hrdí, že zde na FFUK máme jedinečnou příležitost zkoumat tuto zemi superlativů. Naším záměrem je prohlubovat politické, diplomatické a ekonomické vztahy či vzdělávací a kulturní výměny a vytvářet tak příležitosti, ze kterých budou těžit nejenom
současné ale také následující generace.

Díky studiu oboru Indonesistika máme ambici odemykat potenciál plynoucí ze vzájemného porozumění, úcty a spolupráce mezi našimi národy a stát se pomyslným mostem mezi Českou a Indonéskou republikou v rolích budoucích lingvistů, obchodníků, diplomatů, turistických průvodců, humanitárních, vědeckých či akademických pracovníků.

Naše práce má smysl.

Kateřina Sládková, Anna Beránková, Pavla Fajfrlíková, Eliška Frühbauerová, Karla Hambergerová, Anastasiia Sheshikova, Eliška Martinovská, Marek Jakúbek, Martin Faů, Šárka Petra, Adriana Traganová, Jana Offenbartlová

Jste student/studentka indonesistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfcvDpOltBLxh9q_Kr7hs5AslyaAE20c1xcNLDg3P84RWLRLw/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Nederlandistiky

Jsme studentky a studenti oboru “Germánská a severoevropská studia: Nederlandistika” na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
V reakci na aktuální dění a otevření veřejné diskuse ohledně podfinancování vysokoškolských
vyučujících humanitních oborů, zejména na filozofických fakultách, a na zvyšující se riziko zavírání menších oborů, jsme se rozhodli připojit se k iniciativě Máme smysl.

Studium pražské nederlandistiky má více než stoletou tradici a vychází z ní množství odborníků nejen na jazyk, ale i na celou nizozemsky mluvící oblast. Tento obor svým studentům umožňuje osvojit si znalost třetího největšího germánského jazyka, jímž mluví více než 23 milionů lidí nejen v Nizozemsku a Belgii, ale i v zemích jako je Surinam nebo země karibského souostroví – Aruba, Curaçao, Svatý Martin, Karibské Nizozemsko. Nizozemština představuje také most k afrikánštině, která je jedním z oficiálních jazyků v Jihoafrické republice.
Akademická znalost nizozemštiny umožňuje čerpat informace z první ruky bez zatížení jazykovou bariérou, bez převodu přes další jazyk, jako např. angličtinu, což umožňuje hlubší a preciznější pochopení zkoumané
problematiky. Zároveň společně se znalostí reálií navíc umožňuje komplexní pochopení historického a kulturního kontextu. Získaný rozhled napomáhá nejen studentům nederlandistiky otevírat témata rezonující moderní společností, jako je ochrana životního prostředí, špičkové školství, lidskoprávní agenda a další. V mnoha odvětvích, ať už ekonomických či společenskovědních, se od zemí patřících k nejvýznamnějším hráčům na poli evropských ekonomik můžeme leccos přiučit. Rozhodně tato kvalifikace není
zbytečná.

Jako absolventům se nám otevírá široké spektrum příležitostí na pracovním trhu i v akademické sféře. Od překladatelství a tlumočnictví přes diplomatická odvětví až po finanční sektor. V České republice sídlí a působí velké množství významných nizozemských nadnárodních společností, kde je možné se

uplatnit. Již během studia se studenti zapojují do projektů, převážně překladatelských, podporovaných mimo jiné nizozemským a vlámským zastoupením v ČR. Zároveň jsou podporovány výjezdy na zahraniční pobyty
nebo letní jazykové školy.

Nechceme připustit, aby si společnost uvědomila význam filologických oborů až v momentě, kdy značná část z nich nebude vůbec existovat. Humanitní obory jsou významné pro fungování vyspělé demokratické společnosti.

Naše práce má smysl.

Myriam Zápalová, Anna Kostková, Barbora Pášmová, Liesel Meulemeester, Vojtěch Stříž, Kateřina Bezecná,
Julia Elisabeth Babková, Filip Frantál, Klára Šímová, Jáchym Blabol, Martina Vachalová, Tereza Nedvědová, Pavlína Syrůčková, Kateřina Richtrová, Jaroslava Grambličková, Kryštof Novák, Adéla Petříčková, Katarína Ochodnická, Simona Pohlová, Jan Rek, Zuzana Kapcová, Aisha Abubakir, Natálie Černá, Vladimír Šmejkal, Anna Holíková, Adam Pokoj.

Jste student/studentka nederlandistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScaIr6RpK4ihci8hwMR2j10DEDiRoHmjrm88n73-19m0SlKGg/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Finštiny

Jsme studenti a studentky finštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Dopis vznikl z iniciativy spolku FinoFiilit, který sdružuje nejen studenty finštiny na FF UK, ale i širší veřejnost se zájmem o Finsko.

Studium finštiny je koncipováno jako filologické, což umožňuje proniknout nejen do struktury jazyka, ale nabízí i hluboký vhled do literatury, dějin a kultury Finska.
Lidé, kteří disponují znalostí cizího jazyka, reálií a kultury upevňují mezinárodní vztahy. Absolventi finštiny se uplatňují jako překladatelé, tlumočníci, působí na zastupitelských úřadech na nediplomatických pozicích, v kulturních institucích či v nakladatelstvích a vydavatelstvích.
Pochopíme-li mentalitu tohoto národa, může být pro nás velkou inspirací. Kdo by se nechtěl něco přiučit od jedné z nejšťastnějších zemí na světě? Finsko již po šesté za sebou obsadilo v žebříčku štěstí 1. místo. Zároveň má tato země nízkou míru korupce a největší odolnost občanů vůči dezinformacím. Finský vzdělávací systém, ve kterém je klíčová důvěra učitelů, dětí i rodičů, je často označován za vzor.
Finština díky své příslušnosti k ugrofinským jazykům nabízí vhled do jiné jazykové rodiny a přiměje tedy studenty pohlédnout na většinu jazyků, které už znají, i zavedených gramatických kategorií novýma očima. Díky absenci rodu je genderově neutrální a vzhledem k bohatému systému odvozování i skládání je nesmírně kreativní. To, že nás není mnoho, neznamená, že nás není potřeba vůbec.

Naše studium a práce má smysl.

Anna Antošíková, Anna Marie Ciple, Božena Faltýnková, Denisa Jansová, Lisa Kharchenko, Lucie Magalová, Daniel Morozov, Barbora Nováková, Marek Placák, Adéla Trejbalová, Zuzana Vorlíková, Štěpánka Váchová, Vítek Černý, Laura Kordová, Markéta Dlohošová, Hana Kalábová (bývalá studentka), Božena Faltýnková.

Jste student/studentka finštiny a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScAjsubKa4JiE6_K_b93SoJtyVgNTtwzgck-JkLKeUry3S41A/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Blízkovýchodních studií

Jsme studentky a studenti Blízkovýchodních studií na Filozofické fakultě Univerzity
Karlovy.

Má studium Blízkého východu smysl? Ptáme-li se, má-li studium cizí kultury smysl, je odpověď jednoduchá. Rozhodně ano! Představme si, že někde na světě jsou lidé, kteří vědecky zkoumají Českou republiku, učí se náš jazyk, čtou naši literaturu a přemýšlejí o nás. Naše existence je předmětem jejich každodenního zájmu. V průběhu studia tito lidé přijedou k nám, zažijí tu část života, nechají tu část svého mládí a odjíždějí, doufejme, s nadějí, že se brzy vrátí. Po absolvování studia přijedou znovu a třeba se rozhodnou překládat a přeloží naše knihy do jejich jazyka a tím otevřou část našeho světa pro své krajany, kteří mohou těžit z našich myšlenek. Nebo se stanou diplomaty a zasadí se o navázání, či posílení vztahů jejich země s Českou republikou. Nebo
vytvoří obchodní příležitosti, které naše země spojí. Možností je mnoho. A teď si představme, že to samé děláme my, akorát obráceně. Studujeme cizí kulturu, zabýváme se ji dennodenně a dáváme do pohybu stejné procesy z příkladu popsaného výše.
Rozdíly jsou hlavně početní. Zatímco Česká republika má něco přes 10 milionů obyvatel, my studujeme region, který má obyvatel téměř půl miliardy a jeho kulturní, ekonomické, jazykové, literární a umělecké bohatství je skutečně obrovské. Je to region, který pro nás skýtá jen těžce představitelné množství příležitostí a byla by chyba očekávat, že se tyto příležitosti bez našeho přičinění samy využijí. Kdo jiný by se měl těmito příležitostmi zabývat, vyznat se v nich a přispět tím kvalitě našich životů, než lidé s dostatečnou erudicí získanou roky náročného studia našeho oboru?
Bavíme se o regionu, který s tím naším historicky velmi úzce souvisí, vždy byl naším hlavním obchodním partnerem a vždy jsme se navzájem obohacovali. Oboustranně se pohybovalo zboží, suroviny, lidé, umění, literatura a myšlenky a na obou stranách existovali lidé, kteří se tímto pohybem zabývali, vytvářeli mu podmínky a starali se, aby se nikdy nezastavil. Osvícené hlavy vymýšleli vzdělávací instituce a systémy, které od raného středověku vychovávaly právě takové lidi. Z významnějších můžeme zmínit Císařsko-královskou akademii pro orientální jazyky, kterou v roce 1754 zřídila ve Vídni Marie Theresie, a která se starala o výchovu budoucích odborníků na Blízký východ, či staletou tradici posílání příslušníků dvora na východ za účelem studia nám ne až
tak vzdálených zemí sahající do hlubokého středověku.
Má smysl studovat Blízký východ, protože má smysl zajímat se o jiné lidi a nečekat, že se oni budou zajímat o nás. Má smysl se učit cizí jazyky, protože se tím rozšiřují naše obzory a smazávají se hranice. Má smysl číst cizí literatury a přijímat cizí umění, protože tak můžeme zlepšovat to naše. Má smysl snažit se propojit naše regiony, protože tím vytváříme společný svět.
Tohle všechno my děláme.
Naše věda není o nic méně důležitá než fyzika, výpočetní technika, právo, nebo medicína. Nepotřebujeme pravda složité laboratoře a velké technické vymoženosti. Ale nestačí nám ani tužka a papír. Potřebujeme knihy, které studujeme, prostory, ve kterých se učíme a příležitosti vyjet do regionu, který studujeme, protože od stolu se cizí země poznávají přeci jen hůř. Ale hlavně, a především potřebujeme profesionálky a profesionály, kteří nebudou pracovat za platy, se kterými se nedá žít. Potřebujeme, aby naše univerzita spravedlivě platila odborníky a odbornice, kteří nám předávají informace a vychovávají z nás vzdělané lidi. Náš obor má smysl a má smysl do něj investovat a nenechávat nikoho živořit za nedůstojných podmínek a zneužívat zápalu těch,
kteří se rozhodnou mu zasvětit své životy.

Naše práce má smysl.

Martin Lednický, Karolína Švandová, Matouš Horčička, Naďa Družinina, Ema Toušková, Adéla Misarová, Valerie Rosa Hetzendorfová, Anna Kostková, Jakub Hauser, Anna K. Šopovová, Vojtěch Hofman, Sufian Massalema, Agnes Izabela Hinterholzinger, Klára Hellerová, Prokop Fialka, Maximilian Matolín, Matouš Kratochvíl, Adéla Provazníková, Aneta Valentová, Sára Jandová, Lucie Gabčová, Šimon Sládek, Markéta Vrbová, Emma Günsberger, Sára Hamplová, Jonáš Hrazdira, Johanka Dvořáková, Alžběta Kvasničková, Eliška Odvodyová, Klára Leila Aridi, Aliia Iliasova, Klára Šubíková, Jitka Zichová, Michael Šťastník, Karolína Lahučká, Marie Růžičková, Daria Shelakhaeva, Rachel Pojarová, Martina Vašíčková, Karolína Kotalová, Rebeka Lánská, Mlada Hošková, Filip Novotný, Tereza Hallová, Magda Moustafa, Michaela Efrati.

Jste student/studentka blízkovýchodních studií a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSddUigHfLcdDa5UgaFClU-Q9G_LfHscTHlLJDBctZUnY253AQ/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Hudební vědy

Jsme studentky a studenti hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Naprostá většina čtenářů tohoto dopisu má jistě kladný vztah k hudbě. Někdy si hudbou krátíme dlouhou chvíli. Často ale znamená víc. Hudba je už po tisíciletí naší základní potřebou, způsobem, jakým lze prožít určité emoce. A vztah hudebních vědců k hudbě je pak ještě o něco vrstevnatější.

Snažíme se jít za hudbu samotnou. Zkoumáme kontext jejího vzniku v rozličných historických, geografických i kulturních souvislostech. Soudobý pohled na muzikologii má interdisciplinární přesahy do dalších humanitních a sociálněvědných oborů (sociologie, antropologie, ekonomika, gender studies, etnologie, atp.) a o to víc tak obohacuje náš vhled do jiných společností, kultur, národů, menšin i jedinců.

Ústav hudební vědy na FF UK je centrem české muzikologie s nejdelší tradicí v zemi. Jeho historie na pražské univerzitě sahá až do roku 1865. Od svého počátku má větší než jen regionální význam a i po více než sto padesáti letech představuje významné místo na mapě evropské a světové muzikologie.

Absolventi hudební vědy nalézají nejčastěji uplatnění mimo oblast samotné vědy. Často se stávají součástí institucí, které mají přímý vliv na utváření veřejného obrazu o hudbě a kultuře obecně (rozhlas, publicistika, vzdělávání), spoluurčují podobu (českého) hudebního provozu (orchestry, vydavatelství, festivaly) a střeží (i oživují) hudební dědictví (instituty, muzea, archivy, knihovny).

Nejen v poslední době na sebe vyučující, studenti a absolventi hudební vědy FF UK upozorňují také svými studijními, kariérními a akademickými úspěchy. U prestižního Oxford University Press vyšla v roce 2021 publikace Opera as Hypermedium od Terezy Havelkové, jejíž předměty se na fakultě těší trvalému zájmu. Profesor David Eben založil v roce 1987 vokální soubor Schola Gregoriana Pragensis, který se řadí mezi přední světové interprety středověké duchovní hudby. Významnou Cenu Josefa Hlávky převzala za svou bakalářskou práci naše studentka magisterského programu, Anna Kaznacheeva. Cenu Vinyla za hudební publicistiku získal další magisterský student, Jiří Slabihoudek. Náš absolvent, Jonáš Hájek, je součástí celosvětově proslulého hudebního vydavatelství Bärenreiter. Mnoho hudebních vědců byste našli také po boku České filharmonie (Petr Kadlec, vedoucí edukačního oddělení ČF), ve studiích Českého rozhlasu (Alena Maršíková Michálková, Zdeněk Havlíček) či za katedrou na předních českých hudebně-vzdělávacích institucích (Pražská konzervatoř, HAMU). Řada osobností, které studovaly hudební vědu, se věnuje také umělecké tvorbě (Miroslav Srnka, Michal Rataj, Monika Jägerová, Jan Pudlák). Ve výčtu bychom mohli dlouho pokračovat. Jedno je tudíž jasné:

Naše práce má smysl.

Helena Konvalinová, Sára Jandová, Kryštof Kopec, Jiří Slabihoudek, Pavel Kodýtek, Veronika Fimbingerová, Marta Kalousková, Štěpán Ouřecký, Hai Yen Dang, Jana Krejčí, Aižan Ryskulová, Marta Ceháková, Michael Rádl, Adam Korcsog, Anna Kaznacheeva, Anežka Januszová, Jan Kahoun, Vladimír Šmejkal, Alžběta Bendová, Anežka Kulveitová, Markéta Merklová, Jan Pudlák, Dominika Moravčíková, Daniel Kubiš, Monika Jägerová, Vojtěch Frank, Lucie Podroužková, Daniel Koubek, Dominik Dvořáček, Jan Vaněk, Kateřina Zikmundová, Alexander Uzunov.

Jste student/studentka hudební vědy a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfeJIvcjjcYZce9vKcbbrdhfk_4ZRlYRwL44BLPoW4iOvsC5A/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Komparatistiky

Jsme studenti a studentky komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„[Z Prahy] … Jak že jsme živi? – Dobře. Máme až k omrzení vlažné povětří. Trochu pracujeme, trochu držíme svátky – a čekáme, co nám příští dnové přinesou. – Naše literatura jde svým tichým, mírným, volným krokem dále, a nic jí – dle domnění mnohých – neschází, nežli nějaký milion, anebo alespoň hodná jeho část.“ (Denní kronika, Květy, 1841, roč. 8, č.
49, s. 391.)

Magisterský obor komparatistika, nebo také obecná a srovnávací literatura, se věnuje srovnávání světových literatur. Za cíl má nalézat a pojmenovávat vztahy mezi jednotlivými díly i soubory děl různých jazyků a kultur i různých historických období. Činí tak kreativně a zároveň zůstává zakotven v humanitních a sociálních vědách.
Nespornou výhodu našeho oboru představuje skutečnost, že nenáleží k žádné samostatné filologii: naopak, komparatistický pohled umožňuje nacházet souvislosti mezi zdánlivě izolovanými ostrůvky literatury a šířeji i kultury a sbližovat je. Komparatistika je oborem, který se věnuje světové literatuře, aniž by vyžadoval nezbytné a případně občas i limitující ohraničení jedním jazykem.
Naše vědecká disciplína však nespojuje pouze obory filologické: ze své povahy komparatistika pracuje interdisciplinárně. Do přemýšlení o literatuře zapojuje poznatky z divadelní vědy, filmové vědy, antropologie a dalších oborů. Už mezi studenty se setkávají absolventi nejenom dílčích oborů humanitních věd, ale také múzických umění, teologie, či dokonce škol matematicko-fyzikálního zaměření. Každý z nás přichází s vlastními otázkami, vlastním zaměřením a vlastními cíli, a právě komparatistika umožňuje, abychom se setkávali na společném poli literatury.
Studium na našem ústavu a na naší fakultě, která sdružuje významné akademiky a osobnosti intelektuálního života, nás vede k tomu, abychom si osvojovali to nejdůležitější z naší kulturní a humanistické tradice, ale také k tomu, abychom na tuto tradici nahlíželi kriticky, aktualizovali ji a činili ji živou. Tak činíme následně jako pedagogové a učitelé dějin literatury, umění a kultury všeobecně, působíme ve sféře médií jako kritikové, redaktoři, překladatelé a recenzenti či jako organizátoři kulturního života na pozicích dramaturgů, lektorů atd. Ani tato práce nebývá hodnocena adekvátně, problém financování humanitních věd se totiž bezprostředně vztahuje také k problému financování kultury.
A třebaže jsme vděční za příležitost si znovu ujasňovat, v čem spočívá a k čemu směřuje naše studium, uvítali bychom méně nejisté podmínky pro naše pedagogy, pedagožky, doktorandky i doktorandy, a nakonec i pro sebe, protože naše vyhlídky do budoucnosti jsou právě tak nejisté a bezútěšné.
Někdo by snad mohl považovat za úsměvné, že se potýkáme s podobnými problémy jako zájemci o literaturu v roce 1841. Stávající situaci, kdy musíme obhajovat přínos a potřebu financování humanitních oborů a kulturnosti vůbec, však považujeme za přinejmenším neútěšnou a ohrožující nejen humanitní a sociální vědce a vědkyně, ale také budoucnost kultury a vzdělávání v České republice.

„‚Je tedy zapotřebí to, co ty říkáš, jen trochu poměřit se skutečností, a projeví se to v nejlepším případě jako literatura!‘ Ulrich připustil: ‚Jestliže mi dovolíš, abych tím rozuměl i všechna ostatní umění, učení o života, náboženství atakdále, pak ovšem hodlám tvrdit něco, co se tomu podobná, totiž že by náš život měl naveskrz sestávat z literatury!‘“
(Robert Musil, Muž bez vlastností, Odeon, 1980, s. 332.)

„Pokaždé, když se Ulrich chystal, aby mu přečetl návrhy, které došly poštou, mezi nimiž byly všechny ty podněty, jak světem pohnout kupředu nebo nazpět, odmítal to teď slovy, jichž používá každý, když se kromě svých vlastních záměrů dovídá i záměry všech ostatních lidí, a říkal: ‚Ne, ne, mám dnes něco důležitého na práci, a toto je přece pouze literatura!‘“
(Robert Musil, Muž bez vlastností, Odeon, 1980, s. 293.)

Naše práce má smysl.

Anna Schubertová, Valentýna Žišková, Kamila Schewczuková, Tomáš Sixta, Jana Koutná, Johana Gorenčíková, Veronika Macková, Alžběta Ambrožová, Jakub Vaněk, Hana Blažková, Lucie Laitlová, Nicole Rebeka Snová, Timotej Lauko, Adéla Bílková, Martin Simita, Vilém Kubáč, Vít Staša, Pavel Veber, Mayuri Vaculíková, Tímea Zvoláneková, Václav Křenek, Ondřej Macl, Wojciech Bečka, Radek Pělucha, Míla Janišová, Jakub Haubert, Debora Jurková, Annemarie Hujová.

Jste student/studentka komparatistiky a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeoBmu2SqF8vNj1MnPEGQw7wPCD3Z
ffP06zEEdPJ8CRrpDfiw/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Filmových studií

V Praze dne 24. 3. 2023
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Uměnovědné obory mají smysl

Dopis studentů Katedry filmových studií při FF UK v Praze
Tento dopis jsme se jako studenti Katedry filmových studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy rozhodli napsat ze dvou důvodů. Jednak jako gesto podpory všem vysokoškolským humanitním a uměnovědným oborům, které v českém prostředí dlouhodobě čelí
podfinancování, a také jako konkrétní výpověď o podmínkách, které na naší katedře panují.

Filmová studia jsou již od svého počátku disciplínou, která se silně prolíná s perspektivami filozofie, sociologie, dějin umění a nespočtem dalších oborů. Udržitelnou budoucnost si tedy
přejeme nejen pro svůj obor, ale také pro tyto příbuzné disciplíny, jejichž vědecký přínos je pro nás nepostradatelný. Tímto dopisem chceme k tomuto úsilí přispět, a to přiblížením významu filmových studií a situace na naší katedře.

Studovat film neznamená zabývat se jednou uměleckou formou, která by byla odtržená od okolní reality. Naopak, dějiny a teorie filmu jsou neoddělitelné od historického vývoje posledních 120 let a odráží v sobě jak vývoj moderních technologií, tak společenské proměny. Od přelomu 19. a 20. století sloužilo filmové médium jako cenný nástroj k záznamu (i produkci) vědeckých objevů i ke zkoumání přírodního světa. Díky své masové popularitě bylo využíváno téměř každým politickým režimem k upevnění moci. Ať už se tedy zabýváme současnými nadnárodními velkofilmy, nebo audiovizuálními díly z počátku minulého století, filmová studia nám umožňují lépe pochopit, jak film odráží a formuje naše myšlení o světě a jak se podílí na fungování naší společnosti. Zkoumáním filmu tak neodkrýváme pouze pohyblivé obrazy na celuloidovém pásu, ale můžeme lépe poznávat moderní historii lidstva a sledovat různé sociální, diskurzivní, kulturní, politické, ekonomické či společenské proměny.

Filmová studia hrají zásadní roli, protože nám poskytují nástroje pro kritické zkoumání role audiovizuální kultury v dnešním světě. Žijeme ve společnosti, která je protknutá pohyblivými obrazy — najdeme je všude. Od kina a televize až po internet a veřejný prostor. Audiovizuální a mediální gramotnost, na jejímž rozvoji se náš obor podílí, je tak nedílnou součástí novodobých kompetencí člověka. Schopnost orientovat se v hypervizuálním světě 21. století je čím dál náročnější výzvou, se kterou nám filmová studia spolu s dalšími disciplínami pomáhají se vypořádat. Jako taková nabývají filmová studia nesporného významu nejen na akademické půdě, ale i ve veřejné diskuzi a v otázkách školního
vzdělávání.

Náš obor zabezpečuje také edukaci potřebnou pro práci v institucích a médiích, která zajišťují nepostradatelné kulturní aktivity: od televizní a festivalové dramaturgie přes kritické reflexe současné tvorby, rozdělování zdrojů Státního fondu kinematografie až po archivní péči o historii českého filmu a restaurování těch nejvýznamnějších děl. Tyto často „neviditelné“ profese zásadně určují kvalitu kulturního života naší společnosti a vyžadují patřičné univerzitní zázemí, které jedince na uplatnění v těchto sférách připraví.

Podfinancování humanitních a uměnovědných oborů dopadá jak na vyučující, tak na studující. Rovněž finanční podpora doktorandů a doktorandek je kriticky nízká. Takové prostředí nemotivuje k navázání doktorským studiem. Absolventi často opouštějí akademické prostředí a odcházejí za lepšími příjmy např. do filmového průmyslu. Ti, kteří se rozhodnou na doktorát jít, jsou pak nuceni hledat si další zdroje příjmu, aby se mohli uživit. To může vést k tomu, že doktorská studia buď nedokončí, nebo musí studia prodlužovat. Rozvoj oboru je tak značně limitován, protože se v něm mladí badatelé a badatelky nemohou adekvátně rozvíjet. Konkrétně naše katedra disponuje rozpočtem, který pokryje jenom měsíční náklady na (už tak nízké) mzdy, ale nemůže flexibilně podporovat další aktivity svých akademických pracovníků, pracovnic a studujících. V posledních letech je čím dál těžší získávat stipendia pokrývající např. náklady na akademické výjezdy z rozpočtu fakulty, protože i jí chybí dostatek prostředků. Studenti a vyučující jsou tak vystaveni nejistotě, že jejich práce nebude adekvátně podpořená. Propast mezi tím, jak ekonomicky významný je český audiovizuální průmysl, který podle zprávy společnosti Deloitte z roku 2018 tvořil 1,1 % našeho HDP, a jak slabě jsou financována pracoviště filmových studií napříč republikou, je alarmující.

Chceme tímto dopisem přispět ke zviditelnění významu filmové vědy a především k systémovému řešení nedostatečného financování humanitních a uměnovědných oborů. Pracovníci, pracovnice a studující si zaslouží větší ocenění svého úsilí. Věříme, že adekvátní podpora našeho a příbuzných oborů je podmínkou pro rozvoj kultury, vzdělávání a kritické debaty.

Tereza Soldátová

Jste student/studentka filmových studií a chcete se pod dopis podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfRpqTAClkEFatNEtV2Bg_q0cr4LGcpEoplq9UGnGenmdpfrQ/viewform?usp=sf_link

Prosíme, pokud budete dopis podepisovat, připojte svůj podpis i k této oficiální petici Katedry filmových studií (jedná se o tentýž text).
https://www.petice.com/umnovdne_obory_maji_smysl_-_dopis_student_katedry_filmovych_studii_pi_ff_uk_v_praze?s=100897826

Dopis za studenty Hispanistiky

Jsme studentky a studenti Hispanistiky a Španělského jazyka a literatury se zaměřením na vzdělávání.

Pod pojmem „studium španělštiny“ si mnozí možná napřed představí nekonečné večery na pláži, pikantní jídla, svůdné rytmy latinskoamerických tanců, siestu či lehce orosenou sklenici vína.

Ačkoli se studium jazyka, literatury a kultury hispanofonních zemí může na první pohled zdát jako těžko využitelná a lehce exotická záliba, opak je pravdou. Španělština je rodným jazykem téměř 500 milionů osob žijících ve 21 zemích. Nejedná se pouze o tzv. países hispanohablantes: podle loňské oficiální statistiky Instituto Cervantes do roku 2060 budou rodilí mluvčí španělštiny představovat bezmála 30 % populace Spojených států amerických. Dalších téměř 24 milionů osob se učí španělštinu jako cizí jazyk. Odborníků na španělský jazyk je tedy více než potřeba – nejen v akademické sféře, ale i v rámci diplomacie, kulturního sektoru, mezinárodních vztahů, překladatelství či ve firmách specializujících se na obchod se španělsky mluvícími zeměmi.

Studium španělštiny se ovšem neomezuje pouze na perfektní jazykové znalosti: kurzy věnované španělské a hispanoamerické literatuře, kultuře a dějinám vychovávají budoucí odborníky na španělsky mluvící svět, kteří chápou souvislosti v širším kontextu a mohou zprostředkovávat tolik potřebné kontakty nejen se Španělskem, ale i zeměmi Latinské Ameriky. Standardem na Ústavu románských studií je i solidní znalost dvou dalších světových jazyků, stejně jako alespoň základní informovanost o ostatních románských jazycích (včetně těch, které se mimo univerzitní prostor nevyučují v České republice vůbec).

Aby se mohli ze studentů stávat specialisté, je ovšem potřeba odborně zdatných pedagogů, kteří se sami neustále vzdělávají a své vědomosti pak předávají dalším generacím. Na našem oboru máme štěstí na výborné vyučující – jak akademicky, tak lidsky – ,kteří nás během celého studia podporují a dělí se s námi o vědomosti a zkušenosti, které bychom jinde nabyli jen velmi těžko. Přijde nám proto nespravedlivé a smutné, že za svou práci, která mnohdy přesahuje rámec „oficiálně odpracovaného“ času, pobírají nižší plat než jejich kolegové na nižších stupních vzdělávání. Humanitní obory opravdu nejsou obskurní zálibou, nýbrž disciplínami klíčovými pro zdravě fungující společnost.

Naše práce má smysl.

Lída Slavická, Katarína Ganobčíková, František Steidl, Anna Michnová, Jana Medonosová, Kateřina Kavková, Anna Schumannová, Klára Husárková, Dominika Tesařová, Barbora Bocianová, Tereza Nováková, Barbora Topolová, Tomáš Šramko, Anna Kostová, Natalie Heikenwälder, Jessica Rose Pohludková, Eliška Tajovská, Alena Hašková, Šarlota Socháňová, Lucie Blahová, Amálie Malečková, Denisa Martínková, David Tyl, Tereza Lagová, Matyáš Demartini, Lucie Říhová, Martina Pecháčková, Kristýna Zerzánková, Magdalena Linhartová, David Kubín, Emma Kopecká, Tereza Součková, Natálie Klimtová, Karla Kameníková, Dagmar Kubálková, Lucie Jarůšková, Daniel Starosta, Andrea Mackovjaková, Dagmar Mikešová, Lucie Novotná, Martina Ovesná, Karina Fedorová, Kristýna Roubalová, Dagmar Štěpánová, Matěj Hladík.

Jste student/studentka hispanistiky a chcete se pod dopis podepsat?
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdmD-RJHid80o6LCIh9NOmE3u609kLEInEoOuks-3jRoTLyqw/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Archivnictví a pomocných věd historických

Jsme studenti a studentky oboru Archivnictví a pomocných věd historických na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Archivy jsou pamětí státu a jednotlivých lidí. Bez nich by byla každá snaha o věrnost minulosti a o pravdu k budoucnosti jen slepou činností.” – Karel Jaromír Erben

Obor archivnictví a pomocných věd historických se zabývá studiem historických pramenů a způsoby, jak můžeme prostřednictvím našeho archivního bohatství lépe chápat dějiny. Náš obor, jak i název napovídá, je pevně spjat se studiem historie, zabývá se ale především tím, jak se nám dějinné události prostřednictvím pramenů uchovají. Dostatek kvalifikovaných archivářů není stěžejní jen pro péči o staré dokumenty, skrze něž lze poznávat minulost, ale i pro řešení aktuální diskuze ohledně toho, co se dochová po nás pro budoucí generace.

Důležitost archivnictví se projevuje zejména ve výzkumu dějin libovolných odvětví od studia historie, politiky, kultury, vědy a technologie, práva nebo hospodářství. Údaje o všech oborech lidského poznání se archivují a s pomocí studovaných odborníků je možné je správně uspořádat, pečovat o ně, zpřístupnit je veřejnosti, a především jim správně porozumět. Rostoucí zájem nejen o historii národní a regionální, ale též rodinnou a osobní, je podpořen digitalizací archivních památek, v důsledku čehož může i laická veřejnost vyhledávat katastry, matriky, mapy, plány, deníky, korespondence, městské knihy a mnohé další archiválie nejen ve studovnách archivů, ale i online. Zároveň archivnictví neslouží pouze k pohledu vzad, ale i vpřed. Bez archivů by chyběla komunikace a kontinuita napříč časem a generacemi.

Spojitost vládního zřízení a archivnictví se projevila v moderních dějinách zejména po sametové revoluci, kdy archivy byly jedním z klíčových kooperantů při rehabilitacích a restitucích. Archivnictví zároveň přispívá i ve správních záležitostech, je úzce spjato s fungováním státní správy, ale zasahuje i do památkářství, agendy pojmenovávání ulic, stavby památníků, fungování vládních i nevládních institucí a organizací. Pro právní systém pomáhají archivy navíc uchovat důkazy a dokumenty, které jsou nezbytné pro rozhodování v soudních sporech.

Zároveň zcela prakticky je nutné poznamenat, že archivy jsou důležité pro hospodářské aktivity, jako jsou daňová agenda, účetnictví a obchodní dokumentace, a pomáhají uchovat a spravovat důležité podnikové záznamy.

Celkově lze tedy říci, že archivnictví je důležitým oborem pro fungování společnosti, jelikož poskytuje důležité informace o historii a kultuře, chrání práva a svobody občanů, podporuje výzkum a vzdělávání a umožňuje správné fungování institucí a organizací.

Naše práce má smysl.

Klára Holcová, Kateřina Tichá, Eliška Koutníková, Noelle Nikol Jermanová, Kristýna Jakl Ansorgová, Simona Váchová, Emílie Kočová, Markéta Krumphanzlová, Eliška Žáčková, Patrik Binder, Eliška Krejcarová, Jirka Solovjev, Marek Hlaváč, Šárka Bohatová, Pavla Červinková, Alžběta Ševčíková.

Jste student/studentka archivnictví a PVH a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdh-A-7y9964gi7KEKToqwc439sR2P-hm7H-SFh2VA_3m9sVA/viewform?usp=sf_link

Dopis za studenty Klasické archeologie

Jsme studentky a studenti Klasické archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

“There is only one good, knowledge, and one evil, ignorance.” – Socrates

Se studiem antických civilizací stojí a padá dnešní svět – vždyť na jeho základech byla postavena moderní Evropa, např. Římské právo je jedním z pilířů práva moderního, kterým se inspirovaly právní systémy po celém světě a řecká kultura je základem moderní kultury evropské, bez které by dnešní Evropa nevypadala, jak vypadá. Z archeologických studií se lze mnohému přiučit. Nejde jen o studium antického života a umění, ale také o studium globálních krizí a problémů, kterým museli naši předkové čelit a z toho, jak si s nimi poradili oni, se může poučit a inspirovat i dnešní svět. Mnoho novodobých konfliktů bychom také nepochopili bez jejich antického kontextu, který se v nich často ukrývá.

Aby člověk mohl být klasických archeologem, musí být zároveň odborníkem na latinu, řečtinu, dějiny umění, historii a mimo jiné také na antropologii či zoologii. Také musí být i tak trochu chemikem a zdatným IT mistrem se znalostí rozličných programů, protože dnes už k archeologické práci opravdu nestačí jen tužka, papír a provázek. Zároveň je nutné se orientovat v novodobém dění a politice, protože mnoho archeologických oblastí se nachází ve válečných zónách a o mnohých z nich z tohoto důvodu dnes už nic nezjistíme. Proto jsou důležité také záchranné výzkumy, které vyzvednou artefakty a uloží je, aby byly přístupné pro další generace a výzkum a v neposlední řadě je klasický archeolog i tak trochu moderní lingvista, který v nějaké míře ovládá francouzštinu, němčinu či italštinu, aby se dokázal orientovat v literatuře a pracích svých předchůdců.

Nejde samozřejmě jen o terénní výzkumy. Mnoho odborníků je zaměstnáno v muzeích či depozitářích, kde provádí důkladnější průzkum extrahovaných nálezů či se věnují péči o ně a konzervaci.

Náš ústav nabízí přední špičky v oblasti nejen Klasické archeologie, kteří bojují za záchranu památek antického světa a jejich profilaci v novodobém kontextu. Věnujeme se životům našich předků a jejich smyslu, a nejen proto my jej máme také.

Naše práce má smysl.

Natalie Heikenwälder, Theo Sedlák, Dorothea Mildová, Matej Lelovič, Jan Pechacek, Dorotea Wollnerová, Ján Bobik, Dominika Machová, Soňa Antošová, Luka Charvát, Martin Matocha, Zdeňka Řehoutová, Nikolas Sabo, Elena Paralovo, Elena Balduzzi.

Jste student/studentka archeologie a chcete se pod dopis také podepsat?
Můžete zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSc_X74rY9r3-dSRYVCgx93UlwwnfEzmrUmIBh_QG51dTf-kqg/viewform?usp=sf_link

Pro ostatní studenty

Jsi studentem ne-humanitního oboru a chceš nás podpořit?

Podpořit nás můžeš zde:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeBzNXFFuxcqpD7z3rJqqb_Wm
3CuLUsDKdF6qQuo_SMK3hb3w/viewform?usp=sf_link

Výzva pro ostatní studenty

Milé studentky, milí studenti,

obracíme se na Vás s prosbou o pomoc. Většina z Vás pravděpodobně zaznamenala bouře okolo podfinancování humanitních oborů. Naši vyučující se v současné chvíli snaží téma medializovat a hledat řešení na všech frontách. Je to ovšem boj tuhý, a nepochybně ještě nějakou dobu bude. Proto bychom měli naše akademiky a obory podpořit i my, studenti. Veškeré dění se totiž bezprostředně týká i nás.

Krizový štáb Hodiny pravdy (nejbližší chystané protestní akce na Den učitelů 28. března) kvitoval myšlenku studentské iniciativy, my tedy bereme věci do rukou. S několika studenty historie jsme v kooperaci se spolky vytvořili iniciativu MÁME SMYSL. Naším cílem nyní je podpořit protest. Součástí ohnivých debat jsou opakovaně pochybnosti o užitečnosti humanitních oborů. Pojďme se bránit i na této myšlenkové rovině. Pokud lidé přestanou chápat, k čemu je naše práce, stěží budou nakloněni tomu, aby se nám dostávalo více peněz.

Posíláme tedy za historii modelový dopis, který osvětluje společenskou užitečnost našeho oboru. A prosíme Vás, studenty ostatních oborů na FF (případně na dalších humanitních fakultách), abyste se pokusili sepsat podobný dopis o tom, k čemu je Váš obor dobrý. Dopisy může zformulovat studentský spolek, akční jednotlivec nebo jakákoliv skupina z jednoho oboru. Obecně ale platí, že je dobré rozhodit sítě a poptat se spolužáků, vyučujících, přátel atd., co je všechno napadá. Sami jsme si ověřili, že víc hlav víc ví. Je jasné, že do jednoho dopisu nelze vměstnat všechno, k čemu jsou naše obory dobré, ale můžeme se pokusit vypíchnout alespoň některé důležité body.

Jde nám o čas. Prosíme vás tedy o co nejrychlejší aktivitu. V ideálním případě potřebujeme, abyste nám dopisy zaslali do 26. března, aby byla možnost je využít už na demonstraci 28. na den učitelů. Je ale možné je posílat i po tomto termínu, iniciativa může být dlouhodobější.

Dopisy posílejte na adresu mamesmysl@gmail.com. Na tuto adresu se můžete obracet rovněž s jakýmikoliv otázkami, podněty a doplně/ními. Děkujeme!

Pokyny

Prosíme, aby dopisy:

byly stručné
byly kultivované, ale srozumitelné (cílem je šířit je co nejvíc mezi veřejnost – např. prostřednictvím webu Hodiny pravdy; ale zároveň v budoucnu zaslat ve větším počtu na rektorát/ministerstvo)
na začátku obsahovaly stručné shrnutí toho, čím se váš obor zabývá
zahrnovaly body konkrétní, jasně pochopitelné (např. z našeho oboru vychází učitelé, tlumočníci, psychologové atd.), ale také obecnější, ideové (viz závěr modelového dopisu)
čím víc podepsaných lidí, tím líp

Pokuste se ukázat třeba i užitečnost v současné době (např. ukrajinistika), nebo vypíchnout konkrétní úspěchy/výjimečně schopné osobnosti (francouzské státní vyznamenání pro filosofa Miroslava Petříčka apod.)

Držte se šablony:

Začátek: Jsem student(ka)/Jsme studentky a studenti … na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
Konec: Naše práce má smysl.
(úvodní/závěrečný citát, jaký je použit v modelovém dopise, není nezbytný, ale může být údernou upoutávkou)