Požadujeme:

1. Transparentnost ve financování i komunikaci 
2. Strategie pro urychlené snižování nerovností  
3. Kontrolu a důslednost při provádění změn  
4. Aktivní přístup akademické obce

Jednotlivé požadavky jsou rozvedeny na další stránce.

Iniciativa Hodina pravdy věří, že společným úsilím můžeme dosáhnout udržitelné a transparentní budoucnosti pro české vysoké školství. Obracejme pozornost k dlouhodobé vizi, efektivnímu rozdělování zdrojů a rozvoji mladých talentů. Jen tak si české univerzity mohou zachovat důstojné místo na akademické mapě světa.

Za Hodinu pravdy Nina Wanča a Jakub Izdný (info@hodinapravdy.cz)

Podrobné požadavky iniciativy HP

1. Požadujeme transparentnost ve financování i komunikaci  

Vysoké školství (VŠ) je financováno z veřejných prostředků a je proto nezbytné zajistit, aby tyto zdroje byly spravovány odpovědně a transparentně, a to již od plánovaného rozpočtu na rok 2025. Univerzity a fakulty by měly pravidelně zveřejňovat své rozpočty včetně nastavení parametrů a limitů v odměňování managementu jak univerzit, tak i jednotlivých fakult. Apelujeme proto na odpovědnost akademických samospráv, aby se tuto transparentnost snažily aktivně zajistit pomocí vnitřních mzdových předpisů a dohledu ekonomických komisí akademických senátů a odborových organizací.

2. Požadujeme strategie pro urychlené snižování nerovností  

Řada systémových opatření vedla a stále vede k nerovnostem ve financování VŠ, na což opakovaně upozorňujeme (překonané KENy – Koeficinty ekonomické náročnosti, odlišné grantové možnosti, počty studujících). Požadujeme, aby univerzity odstranily rozdíly ve financování mezi fakultami i ve mzdách zaměstnanců na shodných pracovních pozicích v souladu s paragrafem 110 Zákoníku práce a směrnicí EU o rovném odměňování 970/2023. 

Naše protesty zásadním způsobem přispěly k tomu, že se v letošním roce zvýšil objem prostředků na VŠ o 4 miliardy. Tyto prostředky musí být v rámci univerzit distribuovány takovým způsobem, aby se uvedené nerovnosti měřitelným způsobem snižovaly. MŠMT zároveň musí vykonávat důslednou kontrolu využití prostředků na kohezi akademickými samosprávami. Opačný přístup ohrožuje nejen akademickou integritu, ale i rovné příležitosti pro všechny studující a pracující.

Příklad nesystematického přístupu vlád lze vidět na reformě doktorského studia, kdy sice došlo k navýšení měsíčního doktorandského stipendia, ale protože reforma byla tzv. „rozpočtově neutrální”, není z čeho stipendia hradit. Hrozí masivní a trvalé snížení počtu studujících doktorských programů, což přímo ohrožuje rozvoj vědy.

Financování českého vysokého školství stále zůstává v příkrém rozporu se sliby končící vlády dlouhodobě pod průměrem OECD a je opakovaně kritizováno různými mezinárodními institucemi jako velká slabina konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Celkový nedostatek prostředků je jednou z největších překážek k narovnání nepřijatelných rozdílů ve vysokoškolských mzdách.

3. Požadujeme kontrolu a důslednost při provádění změn  

Pokud MŠMT stanoví podmínky pro navyšování rozpočtů vysokých škol, je třeba důsledně vyžadovat jejich splnění. Zákoník práce, rovné odměňování či využívání kohezních fondů musí být podrobeny systematické kontrole. Transparentnost a důsledná kontrola jsou klíčové pro obnovu důvěry akademické i širší veřejnosti v celý systém.

4. Aktivní přístup akademické obce Nedávné protesty a stávky ukázaly, že změny v českém vysokém školství jsou nevyhnutelné a podněty by měly vzejít nejen od MŠMT, ale i akademických samospráv. Funkční samosprávné orgány vysokých škol hrají zásadní roli v jejich zdravém fungování. Vyzýváme proto všechny členy a členky akademické obce, aby se aktivně zajímali o dění na svých univerzitách, účastnili se fungování univerzitních samospráv, vytvářeli prostor pro dialog a přispívali k budování vzájemného porozumění mezi fakultami a obory.

Podpora protestu napříč vysokým školstvím

Iniciativa ocenila snahu ministra školství po zvýšení rozpočtového podílu určeného na vzdělávání, které je jedinou zárukou budoucí prosperity, a apeluje na urychlené řešení problému na vládní úrovni. „Za největší úspěch považuji to, že na akci vystoupili nejen kolegové a kolegyně z humanitních a sociálních fakult, jako to bylo u první akce, ale i z přírodních a technických oborů, lékařských nebo uměleckých fakult. Ukázali jsme, že problém je daleko širší,” shrnuje akci Jakub Izdný, jeden z organizátorů Hodiny pravdy. „Zároveň jsme jasně formulovali požadavky na jednotlivé instituce, tedy vládu, ministerstvo financí i školství, a vyzvali je k řešení,” dodává.

„Protesty v ulicích jsou vidět nejvíce, ale důležité jsou i naše další aktivity. Píšeme a šíříme texty, které vysvětlují zoufalou situaci českého vysokého školství. Komunikujeme s médii nebo navazujeme důležité kontakty napříč univerzitami. Jednali jsme s různými zástupci a zástupkyněmi politických stran napříč politickým spektrem, kteří naše požadavky po obeznámení s rozsahem problémů podporují,” doplňuje František Kratochvíl z Univerzity Palacekého v Olomouci. Součástí akce Kolaps systému bylo rozeslání dopisu voleným zástupcům obou komor Parlamentu ČR, kteří byli vyzváni apelovat na vládu, aby tuto urgentní situaci okamžitě řešila. Na tuto výzvu nejvstřícněji reagovali Piráti a STAN.

Přijdou další protesty?

Včerejší akce byla již třetím velkým protestem Hodiny pravdy a největší akcí od jednodenní stávky v říjnu 2023. „Po stávce nám byly přislíbeny finanční prostředky určené na kohezi platů ve výši 800 milionů. Tyto peníze ale zatím nedorazily a jednání o způsobu jejich rozdělení nejsou ukončená. Jasně se ukázalo, jak složité je rozdělování prostředků a odhalila se celá řada nerovností a procesů, které za nimi stojí, jakož i fakt, že pokud je celkový objem prostředků malý, nelze přiměřených platů dosáhnout,” shrnuje situaci Jan Stejskal, děkan Univerzity Palackého.

Vysoké školy stojí před dalšími důležitými jednáními, do kterých vstupují i odborové organizace a akademické senáty. „Doufáme, že včerejší akce jasně ukázala, že je situaci třeba neodkladně řešit. Pravděpodobně to bude ještě dlouhá cesta. My jako Hodina pravdy hodláme dál pokračovat ve svých akcích, dokud důslednější institucionální financování nepřinese VŠ vzdělávání tolik potřebnou stabilitu a předvídatelnost” říká Jakub Izdný.

Na akci vystoupili

PhDr. Jakub Izdný Ph.D. za Hodinu pravdy
Prof. Milena Králíčková, rektorka UK
Doc. Jan Stejskal, děkan FF UPOL a předseda asociace děkanů FF
Mgr. František Dobšík, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství
Ing. Kateřina Pazderů Ph.D., členka výboru VOS a pedagog ČZU
Doc. Jan Trnka, proděkan 3. lékařské fakulty UK
Ing. Patrik Čermák Ph.D., Fakulta chemicko-technologická UPCE
Matěj Metelec, neakademický pracovník vydavatelství FF UK
Monika Horáková, neakademická pracovnice knihovny PedF UK
Doc. Josef Stráský, akademický senátor MFF UK
Doc. Petr Gallus, proděkan ETF UK
Mgr. Anežka Matěnová -, doktorand FF UK, vyslaná ČAD
PhDr. Miroslav Joukl Ph.D., vedoucí katedry sociologie FF UHK
Mgr. Karolina Plicková Ph.D., předsedkyně senátu DAMU
Ing. Petr Pavlík Ph.D., předseda Koordinační odborové rady UK

Kompletní seznam podpor

Aktualizovaný seznam všech, kteří se k akci a jejím požadavkům přidali, je k dispozici na stránkách Hodiny pravdy: https://hodinapravdy.cz/#podporuji-nas

Kromě fyzické účasti můžete svou podporu vyjádřit deklarativně jak individuálně, tak prostřednictvím akademických senátů, reprezentace fakult a univerzit, skrze studentské spolky nebo odborové organizace.

Ve shodě s Radou vysokých škol i Českou konferencí rektorů dlouhodobě upozorňujeme na kritické podfinancování vysokých škol, které momentálně přesahuje částku 10mld Kč ročně a stále se prohlubuje. Za zcela nepřijatelnou považujeme mzdovou situaci zaměstnanců mnoha pracovišť a fakult, která ze značné části nedosahuje ani k úrovni, jež je považována za elementárně důstojnou. A to bez ohledu ke složitým podmínkám kariérního růstu, vysoké kvalifikaci a životním nákladům návazným na velká města.

Zanedbané investice do univerzit a vědy limitují rovněž konkurenceschopnost celého segmentu vzdělávání a schopnost obstát v evropském či dokonce světovém kontextu. Přestože mezi vládní priority patřila věda a vzdělávání, jsme svědky personálního chaosu a neschopnosti podepřít univerzity a výzkumné instituce jako pilíř občanské společnosti, coby generátor inovací, kulturní kultivace, modernizace a ekonomického růstu.

Přes všechna varování neprobíhá v terciárním vzdělávání příprava na nástup silných ročníků a celému systému hrozí kolaps. Dosavadní jednání přitom vedla jen k planým slibům a dílčím nesystémovým krokům, které navíc doposud nebyly dovedeny k realizaci a jen zesilují celkovou frustraci.

Své argumenty jsme sdělili směrem k Vládě ČR a ministrovi školství během roku 2023 s tisíci podpisů předních oborových specialistů a za obdobné účasti na demonstracích.

Žádáme po Vládě České republiky v této strategicky významné záležitosti o okamžité řešení platné již pro rok 2025, jímž musí navýšení ročního rozpočtu vysokých škol o 10 mld Kč a také nezbytný 10% nárůst investic do vědy.

Bez otálení a výmluv, bez rozmělňování zodpovědnosti.

Vyzýváme akademické instituce a reprezentace, aby se k nám připojily.

Vláda opakovaně zdůrazňuje význam vzdělání pro přechod ke znalostní ekonomice, pro inovace a zlepšení konkurenceschopnosti, avšak jedná se o pouhé proklamace, nikoliv činy. Současný stav financování vysokého školství je kritický. Ohrožen je celý VŠ systém, některé obory zastihne situace dříve, jiné o něco později.

Informace k akci, která proběhne v pondělí 3. 6. 2024 v Praze od 16.00-18.00, je průběžně upřesňována na Facebooku.

Iniciativa Hodina pravdy již rok upozorňuje na tristní situaci zejména na humanitních a společenskovědních fakultách vysokých škol (VŠ). Protest na loňský Den učitelů poukazoval na žalostnou situaci tuzemských VŠ, na změnu však nestačil. Tlak akceleroval jednodenní stávkou Vysokoškolského odborového svazu 17. října 2023. Díky této stávce ministr školství M. Bek přislíbil VŠ 800 milionů, které měly být použity na dorovnání skandálních nerovností ve mzdách. Vyjednávání o rozdělení těchto financí stále probíhá. Již teď však víme, že dané prostředky naprosto nestačí. Jen UK chybí 2 miliardy na zajištění koheze mezd. Hodina pravdy tedy vyzývá nejen vládu, ale i všechny orgány vysokých škol jako RVŠ, aby problém aktivně řešili a začali jej považovat za jednoznačnou prioritu.

Petr Pavlík, předseda Koordinační odborové rady Univerzity Karlovy

Destabilizace systému pokračuje

„Ačkoli vláda deklaruje, že vzdělání je její priorita, konkrétní politika tomu odporuje,” upozorňuje Petr Pavlík, předseda Koordinační odborové rady Univerzity Karlovy. „Celé české školství se potýká s dlouhodobým nedostatkem financí v porovnání se státy OECD. Nemůžeme se soustředit na to nejdůležitější, vzdělávání a rozvoj vědeckého poznání,” dodává Pavlík. Vzniklo nestabilní prostředí závislé na úmorném shánění dalších financí z grantů, což vede k vyhoření pracovníků/nic a brání vysokým školám strategicky využívat kapacitu svých zaměstnanců/kyň pro rozvoj oborů v kontextu prudkých společenských a technologických změn, válek či nástupu AI. Akademický senát jako samosprávní orgán Univerzity Karlovy (AS UK) konstatuje, že „nízký jednorázový příspěvek na podporu zavedení jednotných tarifů zcela nedostačuje pro jakékoliv relevantní navýšení nízkých mezd akademických pracovníků/nic. Povede k propouštění a další destabilizaci na nejvíce podfinancovaných oborech.”

Systémová změna financování VŠ musí být konečně prioritou

Tuzemské VŠ se snaží poskytovat co nejlepší vzdělání a zároveň obstát v konkurenci světové vědy, ale fungování na hraně finanční udržitelnosti je dále nemožné a stojí ČR ohromné množství lidského kapitálu. „K udržení a navyšování kvality je nezbytné neustále investovat do infrastruktury pro výuku i vědu a zajistit adekvátní finanční ohodnocení lidí,“ čteme v prohlášení akademického senátu Univerzity Pardubice. Na všech VŠ panuje shoda, že situace je dále neúnosná a už nyní dochází k nevratným škodám. Dojde-li k rozpadu některých oborů, které byly budovány desítky let a stály společnost nemalé prostředky, jejich znovuobnovení nebude prakticky možné.

Matěj Metelec, odbory FF UK, promluvil za ne-akademické pracovníky a pracovnice

„Jsme vážně znepokojení tím, že ministr školství, mládeže a tělovýchovy řeší většinu problémů tak, že zpochybňuje jejich existenci,” píše v usnesení AS UK. Hodina pravdy dokázala, že situace je vážná, pracujeme v nejistotě, pociťujeme životní ohrožení a extrémní stres. „Jednotné mzdové tarify je třeba zavádět spolu s dalšími změnami v kontextu celého systému s ohledem na individuální situaci jednotlivých disciplín. Musí se urychleně zahájit systematické vyjednávání v celém sektoru VŠ,” dodává k situaci Monika Brenišínová z FF UK.

Požadavky Hodiny pravdy

„Hodina pravdy vyzývá nejen představitele vlády, zejména ministra školství a ministra financí, ale i samotné orgány vysokých škol, aby využili veškerých svých možností k nápravě situace,“ formuluje za iniciativu její koordinátor Jakub Izdný z FF UK. Na řešení kumulovaného dluhu požadujeme zvýšení institucionálního příspěvku na VŠ vzdělávání minimálně o 10 miliard v rozpočtu na rok 2025. „Zvažujeme radikálnější kroky, stávky ve spojení s regionálním školstvím a další protesty,“ uzavírá Nina Wanča, druhá koordinátorka iniciativy z FF UK. 

Marie Přibylová, místopředsedkyně České asociace doktorandů a doktorandek

Tento text pojednává výhradně o akademických pracovnících a pracovnících, o mzdách ostatních univerzitních zaměstnanců připravujeme další text. Cílem textu je popsat stávající situaci utváření mezd, pojmenovat problémy a v závěru představit koncepci jednotných tarifů, které by mohly být cestou k nápravě. Každý zaměstnanec a zaměstnankyně má svůj vlastní mzdový výměr, na kterém najde složení své mzdy.  Naše mzda se dělí do dvou kategorií, nárokové a nenárokové části, a skládá se ze dvou až čtyř součástí:

Nároková část (1. kategorie) 

• Mzdový tarif (třída)
• Příplatek za vedení

Nenároková část (2. kategorie)

• Osobní ohodnocení
• Odměny

Mzdové tarify většinou umožňují honorovat například i tzv. rizikovou činnost či práci přes čas, to se nás ale většinou většinou v prostředí vysokých škol netýká.

Mzdový tarif

Mzdový tarif je pro akademiky většinou vázán na akademickou hodnost a nejvyšší dosažené vzdělání (lektor – asistent – odborný asistent – docent – profesor). Tato část je nároková a pro zaměstnance je nejvýhodnější, pokud je co nejvyšší. Pro zaměstnavatele je naopak výhodné mít tuto část co nejnižší. Posuďte sami, v jaké situaci se nacházíme, když se stále bavíme o podlahách

Osobní ohodnocení

Osobní ohodnocení tvoří nenároková část mzdy, která by měla být jasně definována. Pokud je přidělena, není ji možné bez řádného odůvodnění odebrat. Právě v této části se vyskytuje nejvíce nerovností, protože většina vysokých škol neošetřuje, za co má být osobní ohodnocení uděleno, v jaké výši či za jakých podmínek může být odebráno (např. v případě neplnění pracovních povinností apod.). 

O osobním ohodnocení dokonce kolují vtipy, že  je to vlastně “ksichtovné,” které závidí na osobních kontaktech. Některé univerzity limitují výši osobního ohodnocení v poměru k tarifu. Např. Univerzita Palackého dovoluje až 250% výši (2,5x násobek tarifu). Pravidla pro osobní ohodnocení je možné, a bylo by i vhodné, regulovat a nastavit v rámci vnitřního mzdového předpisu.

Příplatky za vedení

Třetí částí mzdy tvoří Příplatek za vedení u vedoucích pracovníků (vedoucí či zástupce katedry, ústavu atd.). Tato část bývá ošetřena vnitřní normou (např. vnitřním mzdovým předpisem) a týká se relativně malé části z nás.

Odměny

Poslední částí mzdy mohou být Odměny, které se buďto nevyplácí vůbec, a pokud ano, bývá to většinou ze zdroje 30 (DKRVO – věda), ale metodika často zcela chybí a odměny se opět vyplácejí libovolně. Na českých univerzitách odměny nejsou běžné jako tomu bývá u jiných institucí, kde se odměny obvykle vyplácejí na konci roku. Odměny jsou zpravidla navázány na výkony jednotlivců či pracoviště a plnění pracovních cílů. Často jde jen o náhodné rozdělení peněz, pokud koncem roku z nějakého fondu zbydou a je třeba je vyčerpat.

Mzdové tarify na českých univerzitách

České vysoké školy pracují se mzdovými tarify špatně. Tarify jsou hrubé a mají příliš velké rozpětí,  existuje pouze 5–6 tříd, uvnitř kterých nejsou další úrovně, které by umožnily diferencovat pracovní pozice dle jejich skutečné náplně a spravedlivě je odměnit. Navíc jsou mzdové tarify často definovány jako rozmezí, která mají “podlahu” a “strop”. Jakým způsobem je zaměstnanec zařazen, není většinou nijak definováno, stejně jako není brán ohled na to, jak dlouho již zaměstnanec na dané pozici pracuje.

Tato praxe je v rozporu s principy rovného odměňování a § 16 odst. 1 zákoníku práce i se směrnicí Evropské komise. Dále dochází k tomu, že takto vágně stanovené tarify nejsou motivující ke kariérnímu růstu, ani tento růst nijak nesměřují, a to proto, že nejsou jasně vázány na náplň práce a jasně neříkají, co mám udělat, aby se posunul/a do vyšší třídy.

Mzda a její skladba je definována interními dokumenty vysokých škol. Jedná se o: 

• Kolektivní smlouvu
• Vnitřní mzdový předpis 
• Kariérní řád

Tyto dokumenty jsou projednávány s odborovými organizacemi, které o jejich podobě vyjednávají. Právě úprava těchto dokumentů, může vést ke změně současného stavu. Zásadní je tedy spolupráce napříč vysokými školami, koordinace, a možná i společný postup, jako je to běžné v zahraničí, kde má mnohdy celý vysokoškolský sektor jednu kolektivní smlouvu. Akademičtí pracovníci/ce tak pracují v otevřeném systému, kde je jasný systém odměňování i kariérního postupu.

Co se stane, když získám grant?

Většina výzkumných grantů dovoluje žádat i o mzdové prostředky. To proto, aby zaměstnanec mohl být uvolněn z běžných povinností a věnovat se výzkumu, nebo aby na grantu mohl být zaměstnán nový výzkumník. To se však mnohdy neděje. 

Současná praxe je zpravidla následující: Když získáte grant, vznikají vám nové pracovní povinnosti a dochází ke změně pracovní náplně i mzdového výměru. Mnohdy však bohužel nedochází k tomu, že by původních pracovních povinností ubylo, že by se kupříkladu výrazně snížila výuková zátěž nebo by odpadly povinnosti spojené se zajištěním chodu oboru a pracoviště (účast na obhajobách, státnicích apod.). V grantových projektech je zpravidla přesně stanoveno, v jakém rozsahu na něm daný člověk pracuje (zpravidla v rozmezí 0.2 až 0.5 úvazku) a slibují se konkrétní výstupy. Reálná míra nasazení řešitelů a řešitelek se však v praxi zpravidla neřeší grantové prostředky se používají k doplnění nedůstojných tarifů. Současná praxe čerpání grantových prostředků je tedy pokřivená a granty se stávají prokletím úspěšných badatelů/ek, protože vedou k vyhoření a přepracování, pokud není jejich situace ošetřena a nejsou uvolněni z běžných pracovních povinností, k čemuž zpravidla nedochází.

Ministerstvo školství opakovaně prohlašuje, že právě žádosti o granty jsou řešením podfinancovaného vysokého školství. Avšak v praxi je tomu tak, že granty jsou naopak součástí komplexního problému spojeného s odměňováním, nikoli řešením celé situace. 

Úspěšnému žadateli či žadatelce tak pouze přibude práce, upraví se pracovní smlouva a mzdový výměr, a to zpravidla tak, aby celkový úvazek tvořil 1,0 a na papíře bylo vše v pořádku. Při takovém postupu však dochází k tomu, že jeden člověk pracuje na grantu (a může mít grantů i vícero), zatímco reálná náplň jeho práce pro základní pracoviště se nikterak nemění. Aby mohl řešitel či řešitelka odvést dobrou práci, reálně má má například 1,7 úvazku, zatímco na papíře 1,0 a tomu také odpovídající mzdu, bez ohledu na to, kolik peněz si vysoutěžil/a.

Čeští akademici a akademičky tak mnohdy mají dvě nebo tři práce, protože nejsou schopni vyžít z jednoho pracovního poměru a přesto jejich mzda mnohdy nepřesahuje ani minimální důstojnou mzdu a už vůbec nedosahuje na průměrnou mzdu člověka s VŠ vzděláním. 

Nicméně, praxe na jednotlivých univerzitách a fakultách je různá. Někde dochází k tzv. zapouštění grantů do pracovního úvazku, někde se pracovní úvazek navyšuje přes 1,0, aby byl žadatel/ka alespoň částečně za svoji práci navíc odměněn/a. V každém případě se však zpravidla nenajímají na základní pracoviště noví zaměstnanci, kteří by vykonávali práci za řešitele a řešitelky grantu, jako je výuka či administrativa spojená s chodem oddělení.

Shrňme tedy, že získání grantu pak vede ve vztahu ke mzdám k následujícím situacím:

• Mzda z grantu je tzv. zapuštěna, tedy nejde do osobního hodnocení, ani se nenavyšuje úvazek, ale stává se součástí tarifní mzdy (vysoká škola si finanční prostředky z individuálně získaného grantu přivlastňuje).
• Pracovník/ce si tak částečně vydělává sám na sebe a navíc vydělává i na chod fakulty, protože součástí grantů je i tzv. režie, z které se platí i další výdaje na fakultě a provoz grantového oddělení. Získáním grantu tedy získává fakulta další prostředky navíc, čímž se grantová činnost stává ekonomickou nutností pro základní provoz některých fakult.
• Když grant skončí, může paradoxně dojít ke snížení úvazku úspěšného žadatele/ky, a to když nejsou prostředky na tarifní mzdu na dané pozici, či dokonce k ukončení pracovní smlouvy jako takové. Tato praxe ukazuje, že současný systém grantů vede k vykořisťování, jakož i k vysoké nejistotě s blížícím se koncem grantu a nastavuje zcela falešné parametry jejich evaluace a hodnoty pro vysokou školu. V takové situaci jsou v podstatě nejhodnotnější zaměstnanci ti, kteří si sami seženou peníze na výplatu, nicméně tím výrazně klesá motivace o granty žádat.
• V jiných případech může dojít k navýšení úvazku nad 1.0 při zachování nízké mzdy na celý úvazek nebo k navýšení mzdy formou osobního ohodnocení po dobu trvání grantu. Tyto různé praxe je třeba sjednotit mimo jiné proto, že deformují srovnání mzdových hladin napříč univerzitami a zkreslují obraz mzdových poměrů na univerzitách. Nepřehledný stav potom komplikuje vyjednávání o mzdách na VŠ, které má vést k nápravě, protože různé strany používají k jejich stanovení různá data (včetně grantů, bez grantů, pouze tarify, průměry, mediány).
• Grantová činnost nemůže být dominantním zdrojem příjmů vysokých škol a granty nemohou hradit základní provoz pracovišť. Činnost některých fakult je vlastně velmi zvráceným způsobem privatizována, když si jejich zaměstnanci musí sehnat prostředky na vlastní mzdu. Navíc úspěšnost žádostí například u největší tuzemské grantové agentury GAČR se pohybuje pod 20 % a takové soutěžení tak připomíná spíše než práci honbu za loterií, kde je úspěch dán náhodou a větší míru v případném úspěchu hraje štěstí než skutečný výkon a zásluhy.

Problémy se mzdami 

Řada problémů související s nastavením tarifů, odměn a s granty. Jmenovatelem všech těchto problémů je to, že odměňování je složité a netransparetní a snahy o narovnání situace narážejí na různé zdroje financování vysokých škol a různou vyjednávací pozici napříč fakultami, protože situace je velmi různá oboru od oboru.

• Stanovení výše mzdy záleží na tom, kolik vám vaše/váš vedoucí nastaví a kolik je schopná/ý s vedením fakulty vyjednat. 
• Mzdové tarify jsou na některých vysokých školách definovány jako rozpětí, což je v rozporu se zákonem, protože téměř nikdy není transparentně definováno, jak v daném rozpětí má být pracovník odměňován.
• Spodní hranice jsou nastaveny tak nízko, že zdaleka nedosahují důstojné mzdy ani průměrných mezd lidí s VŠ vzděláním. Automaticky tedy nahrávají manipulaci s příplatky a netransparentnímu a nerovnému odměňování.
• Mnohdy neexistují jasně daná pravidla, za co se uděluje osobní ohodnocení a v jaké výši. To je v rozporu s principy rovného odměňování za stejnou práci.
• Mzdové poměry se vyjednávají individuálně, nejsou jasně daná pravidla a kolektivní smlouvy jsou nedostačující.
• V důsledku tohoto systému existují výrazné rozdíly mezi jednotlivými zaměstnanci na jednom pracovišti, mezi celými fakultami a pohlavími.
• V rámci kariérního postupu neexistuje návaznost na mzdy a náplň práce (mzdu více ovlivní to, zda máte grant či s kým se znáte než to, že se stanete docentem či docentkou).
• Kariérní postup je nejasně definovaný a jednotlivé milníky, které vedou k přeřazení do vyššího tarifu, většinou nejsou definovány vůbec, nebo jenom vágně. Celý systém nahrává institucionální korupci, netransparentnosti a je neslučitelný s etickými principy, na kterých by měly být univerzity založeny.

Co by znamenalo zavedení jednotných mzdových tarifů či tříd?

Platforma Hodina pravdy usiluje o zavedení jednotných mzdových tříd, které by se řídily jednotným Vnitřním mzdovým předpisem v rámci každé univerzity. Vzhledem k tomu, že náplň práce akademiků a akademiček je v zásadě stejná, bylo by navíc vhodné zavést jeden mzdový předpis i pro všechny tuzemské univerzity. Taková praxe existuje např. na holandských univerzitách, kdy platí jeden mzdový předpis s jasně vymezenými třídami pro celý VŠ sektor. Přijetí jednotného mzdového předpisu by zamezilo existenci výrazného rozpětí mezi mzdami v rámci jednoho pracoviště, fakult či univerzit a zajistilo transparentní způsob odměňování a kariérního postupu. Výše základní mzdy by měla být taková, aby stačila k důstojnému životu (viz koncept minimální důstojné mzdy). 

Jednotné tarify by vedly ke: 

• Standardizaci stanovování výše mzdy, odměňování a náplně práce.
• Podstatnému navýšení tarifní části mzdy (nárokové) v poměru k osobnímu hodnocení (nenárokové s tedy méně objektivní).
• Snížení rozdílů v základních mzdách v rámci pracovišť, fakult a univerzit.
• Eliminace závislosti na osobních vztazích, nezáleželo by tedy tolik na osobních vazbách s vedoucími či individuální schopnosti vyjednat si individuální pracovní podmínky.
• Vznikl by tlak na to, aby se „udělal pořádek“ v systému, jak vznikají mzdy a osobní ohodnocení.
• Získání individuálního grantu by znamenalo, že jde o peníze navíc pro ty, kteří jej získali.
• Získání institucionálního grantu by znamenalo, že jde o peníze navíc pro instituci, která jej získala.
• Ti, kteří žádný grant nemají, by však i tak dostávali důstojnou mzdu za svoji práci
• Existují také institucionální granty, které se týkají většího počtu součástí fakulty, ale opět z nich netěží všichni (v minulosti se jednalo např. o KREAS, jehož rozdělování konkrétním pracovníkům a pracovnicím nepodléhalo transparentní soutěži a způsobilo celou řadu nerovností).

Nad rámec výše uvedeného je třeba systematicky pracovat v rámci kolektivního vyjednávání, zejména je třeba věnovat pozornost povinnosti zaměstnavatele informovat o tom, jak zajišťuje rovné odměňování, vyžadovat každý rok nebo půlrok přehledy mzdových rozpětí, průměrů a mediánů a mzdy vedení vysokých škol, jak to zákon a judikáty umožňují. Dále je třeba velice dbát na rozdíly v odměňování mužů a žen.

Otázky obecnějšího charakteru Hodina pravdy už dříve publikovala zde: Odpovědi na nejčastější otázky.

V uplynulém roce jsme byli nuceni jednat hned se třemi ministry školství, z nichž dva postupně odstoupili. Podařilo se nicméně upevnit postoje Asociace děkanů filozofických fakult a realizovat na dané téma desítky jednání od univerzitních úrovní až po zastřešující organizace včetně ministerstva. Podporou nám byly tisíce podpisů, statistické i kvalitativní analýzy opravňující naše požadavky a časté přitakání všech, kdo se debat účastnili, včetně studujících a médií.

Univerzity zpracovaly datové podklady, na základních premisách přitom panuje shoda napříč celou sférou aktérů: Vysoké školy jsou podfinancované a tento stav nejvíce dopadá na rozsáhlý segment sociálněvědních a humanitních pracovišť. V období rostoucí inflace a mzdových posunů v regionálním školství se tak akademičtí a vědečtí pracovníci žijící většinově ve velkých městech dostávají nejen do absurdní situace, kdy jejich finanční ohodnocení zdaleka nedosahuje úrovně odpovídající kvalifikaci, ale začíná být nesouměřitelné s nižšími stupni vzdělávací soustavy, a stává se kariérně i existenčně neudržitelným. 

Přes přísliby řešení nebyl ze strany nového ministra školství, prof. Mikuláše Beka, ani dalších pověřených zástupců MŠMT, zařazen tento problém mezi priority avizované v dosavadních vystoupeních, dokonce nebyl při nástupnické řeči na tiskové konferenci 16. 5. zmíněn ani okrajově, což považujeme za krajně přehlíživé a varující. Naznačená řešení (vnitřní přerozdělování v rámci jednotlivých institucí či slučování oborů) nemohou tento stav výrazně proměnit, a rozhodně nedostačují ani k zabránění odchodu talentů, ani k motivaci budoucích špičkových odborníků k univerzitnímu angažmá.

Naděje na vysvětlení nynějšího postupu MŠMT stále trvá: Příležitostí je jednání Asociace děkanů filozofických fakult, které proběhne 25.-26. května v Olomouci s přislíbenou účastí zastoupení MŠMT, nejpozději pak během zasedání České konference rektorů 8. června 2023, kde by měl vystoupit ministr Mikuláš Bek. Naše aktivita je nyní intenzivnější, než kdykoliv v uplynulých třech desetiletích: Pravidelně se schází jak neformální uskupení Hodiny pravdy, tak nově konsolidované grémium předsedů akademických senátů filozofických fakult, v pohotovosti jsou sílící odborové organizace. Další kroky jsou zevrubně diskutovány s právníky i vedením Vysokoškolského odborového svazu.

V tuto chvíli oslovuje senátní grémium Asociaci děkanů filozofických fakult, aby usilovala o bezprostřední vyjasnění situace komplikované stálými změnami na MŠMT a, alespoň dle posledních tiskových výstupů, ignorováním našich aktivit a požadavků. Jsme plně odhodláni vyvinout maximální úsilí pro podporu našich oborů a důstojné podmínky kolegyň a kolegů, stejně jako pro kvalitní zázemí pro naši studentskou obec.