Stávku směřujeme na MŠMT a vládu ČR, která má finanční situaci ve vysokém školství v rukou a rozhoduje o tom, s jakým rozpočtem budou univerzity příští rok a v následujících letech hospodařit. Prohlašuje-li premiér, že Česká republika stojí na křižovatce, pak my odpovídáme, že právě nedostatek investic do vysokého školství způsobuje, že Česká republika zůstává v pozici dodavatele levné práce pro zbytek Evropy. Právě rozpočtová neochota této i dřívějších vlád posílit vzdělání a výzkum je tak skrytou a dlouhodobou příčinou strukturálního deficitu veřejných rozpočtů ČR, jak ostatně vládě připomínají i ekonomičtí experti z NERVu.

Za prvé, vyzýváme vládu ke zvýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání tak, aby podíl výdajů na vysoké vzdělávání vůči HDP byl – po 15 letech poklesu – konečně srovnatelný s průměrem zemí OECD, jak zní ostatně závazek uvedený ve vládním programovém prohlášení. Za druhé, požadujeme adekvátní mzdové ohodnocení práce na vysokých školách, které v mnoha případech nedosahuje ani minimální důstojné mzdy, ani platů garantovaných zákonem pro učitele základních a středních škol. Za třetí, žádáme co nejrychlejší dokončení reformy doktorského studia tak, aby se razantně zlepšila nedůstojná finanční situace doktorandek a doktorandů, na nichž závisí budoucnost našich oborů.

Vyjednávání je účinným nástrojem v případě, kdy obě strany pociťují problém jako stejně závažný a společně hledají cestu k nápravě. Vyjednávat lze pak o konkrétní podobě řešení. Bohužel, ministerstvo i vláda zatím problém podfinancovaných univerzit buď bagatelizují, nebo pod záminkou vnějších okolností odkládají jeho řešení na neurčito. Partnerem MŠMT a vlády ve vyjednávání o rozpočtu pro vysoké školy jsou vysokoškolské odbory, rada rektorů ČR a Rada vysokých škol. Přestože všechny tyto reprezentace jasně deklarovaly nutnost podstatného zvýšení institucionálního příspěvku na VŠ vzdělávání ze státního rozpočtu, vláda jejich pádné argumenty nevyslyšela. Naopak jsme na setkání zástupců vysokého školství a vlády na UMPRUM dne 12. září byli svědkem arogantního výstupu ministra Beka, kterým všechny pečlivě formulované a fakticky podložené analýzy současného kritického stavu českých VŠ smetl ze stolu.

Poslední měsíce byly poznamenány řadou protichůdných a zmatečných výroků ze strany MŠMT a vlády, z nichž poslední skutečně vyjadřují záměr navýšit rozpočet VŠ o zhruba 1 miliardu korun. Bez ohledu na to, zda vláda tento slib naplní, nejde o skutečné řešení. Jedná se pouze o uvolnění již dříve přislíbených prostředků na energie k libovolnému využití. Tato částka navíc nepředstavuje výrazný krok směrem k dorovnání financí alespoň na průměr zemí OECD či EU, nepokrývá ani propad příjmů způsobený inflací a nepředstavuje žádnou záruku pro finanční stabilitu vysokých škol v budoucnu. Jako zcela zavádějící proto musíme odmítnout prohlášení, podle nichž hodlá MŠMT vysokým školám “přidat 1,3 miliardy”. Bližší pohled na nový návrh rozpočtu i s oním slibovaným “přidáním” totiž rychle odhalí, že zatímco letos dostaly VŠ z rozpočtu MŠMT 30,915 miliardy Kč, na příští rok je v novém návrhu vyčleněno zhruba 30,903 miliardy Kč. Stávkující z českých vysokých škol se proto opět obracejí na svého ministra s apelem “Nula nepomůže, nula je méně než málo.”

Nikterak nerozporujeme, že vláda při sestavování rozpočtu musí vyvažovat různé protichůdné zájmy. Jsme si zároveň vědomi toho, že snižování rozpočtového schodku je jednou z jejích deklarovaných priorit. Cest k sestavení státního rozpočtu a dosažení žádoucího poměru příjmů a výdajů nicméně existuje celá řada. Proto striktně odmítáme argumentaci, že konsolidace veřejných financí na úkor vysokých škol je jakousi nutností, ke které neexistuje žádná alternativa. Stávkou chceme ukázat, že snížení reálné hodnoty výdajů na vysoké školství v situaci jeho stávajícího podfinancování povede k poklesu kvality vzdělávání, a tím i snížení konkurenceschopnosti české ekonomiky v budoucnu.

Je pravdou, že na humanitních a některých dalších fakultách je situace o poznání tíživější než v dalších oborech, a to vlivem dlouhodobě nespravedlivě nastaveného systému financování. Z nedávné studie think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR jasně vyplývá, že “současný rozptyl koeficientů ekonomické náročnosti neodpovídá ekonomické realitě a je výrazně přestřelený v neprospěch studijních programů v SHUV oblasti.” Tuto situaci ovšem nelze řešit přerozdělováním již tak nedostatečných prostředků na úkor ostatních fakult. Stávka navíc není ani zdaleka pouze záležitostí humanitních oborů. V současné době jde o stávku vyhlášenou Vysokoškolským odborový svazem, k níž se postupně přihlašují další a další fakulty, přičemž je samozřejmé, že ty nejpodfinancovanější stojí v první linii současných protestů.

Za prvé, akademické senáty univerzit revizi rozdělování financí nepřijmou, pokud by to znamenalo snížení mezd na jiných fakultách. Za druhé, naší strategií je v prvním kroku zvýšit objem financí pro VŠ a v druhém kroku se zasadit o to, aby byly prostředky navíc dedikovány primárně těm fakultám, jejichž finanční situace je nejtíživější. Za třetí, jde o stávku za sociální práva, jejíž požadavky nemohou být předmětem kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelem. Například na Univerzitě Karlově bychom k takové podobě potřebovali souhlas poloviny zaměstnanců všech fakult. Společným pramenem našich stávajících nesnází je postupné snižování reálné hodnoty výdajů na vysoké školství, které znemožňuje nápravu ze strany univerzit, neboť by to nutně vedlo k ohrožení jednotlivých oborů napříč univerzitou či jejich likvidaci v rámci vybraných fakult.

Organizování stávek a protestů rozhodně není naší zálibou. Již dosavadní protestní akce představují nežádoucí narušení chodu našich fakult a negativně zasahují do procesů vzdělávání a vědeckého bádání, které jsou jejich hlavním účelem. Pokud však naše požadavky vyslyšeny nebudou, nezbývá nám jiná možnost, než v protestních akcích dále pokračovat, a to i důraznějšími prostředky. Ve hře je zejména dlouhodobější stávka, která by zasáhla do zkouškového období, a narušila tak průběh státnic.