Organizátoři protestních akcí proti podfinancovanému stavu humanitních oborů se ohrazují vůči reakci premiéra Petra Fialy a ministra školství Vladimíra Balaše. Zatímco premiér podle médií odmítl navýšení prostředků na vysoké školy, ministr podmínil jednání o záchranné dotaci tím, že rektoři zašlou do 21. dubna seznam návrhů, jak provoz humanitních oborů zefektivnit. „České vysoké školství především utrpělo dekádou opomíjení a snižování reálných výdajů. Ty činily v roce 2010 0,59% HDP, ale v roce 2022 už jen 0,42 %. I přes včerejší příslib posílit rozpočet univerzit o 900 milionů Kč Česko stále dalece zaostává ve výdajích na VŠ vzdělání za průměrem OECD i Evropské unie. Tvářit se, že problém je jinde, znamená odvádět pozornost od základní příčiny našeho boje o přežití,“ řekl k tomu Ondřej Švec, předseda Akademického senátu FF UK. „Mnozí účastníci protestů nás kontaktují a vyjadřují nad výroky představitelů vlády rozhořčení. Další zklamaní akademici se hlásí, aby posílili řady organizačního týmu Hodiny pravdy, a požadují razantnější protestní akce. Z vysokých škol dál odcházejí kvalifikovaní učitelé, což vytváří trhliny, které nebude snadné zacelit,” dodává.
Iniciativa Hodina pravdy, která koordinovala protest na Den učitelů 28. března v devíti univerzitních městech, uvedla ve svém prohlášení: „Budou-li kroky vlády podobně neuspokojivé jako dosavadní reakce ministra školství a premiéra, nebo dojde-li dokonce k útokům na akademické svobody a ke snaze proměnit veřejné vysoké školy ve firmy s rektory jako jejich manažery, bude třeba pokračovat v protestních akcích.”
Na humanitní fakulty dopadá podfinancovaný stav obzvlášť drtivě. „Je to kvůli dlouhodobým nespravedlnostem v rozdělování prostředků, kdy za stejnou práci na stejných univerzitách dostávají vyučující na filozofických fakultách jinou mzdu než na jiných fakultách stejné univerzity,“ prohlásil Vít Zdrálek z vysokoškolských odborů. Nad touto praxí, která je podle některých právníků nelegální, vyjádřil v úterý údiv i prezident republiky Petr Pavel, který protest podpořil. „Mluvit v tomto kontextu o neefektivitě je urážlivé. Je spíš s podivem, že v této situaci humanitní fakulty normálně fungují a přes nerovné podmínky jsou schopny ve srovnání s ostatními podávat stejný nebo i lepší výkon,“ říká předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal. Např. pražská FF UK patřila v nedávném mezinárodním hodnocení vědeckého výkonu UK mezi pět nejlépe hodnocených fakult univerzity (z celkového počtu sedmnácti). „Nechceme-li být montovnou, potřebujeme silné univerzity a na nich silné humanitní vědy. Postojem k nim se testuje celková vládní vize pro společnost,“ říká předseda Akademického senátu FHS UK Pavel Himl.
Rozpaky vyvolává ministrův požadavek, aby mu rektoři předali do 21. dubna 2023 seznam zefektivňujících opatření. „Ministrův požadavek působí dojmem střelby naslepo. O efektivitu se univerzity snaží dlouhodobě. Narychlo slepená vynucená opatření jistě nejsou systémovými opatřeními, po nichž vláda současně volá. Skutečností je, že vysoké školy šetří už dlouho a příliš: na svých zaměstnancích a v důsledku toho i na svých studentech,“ uvedl historik Ondřej Vojtěchovský z odborové organizace FF UK. Tvrzení o údajně neefektivních „duplicitách“ míří ve skutečnosti na obory, na které se hlásí mnoho uchazečů, které jsou řádně akreditované a o jejichž absolventy je zájem v soukromém i veřejném sektoru. Často jde o „duplicity“ zdánlivé: různá pracoviště pokrývají rozdílné, avšak stejně potřebné části daného oboru. „Podiv ministra nad oborovou pestrostí a nad tím, že Univerzita Karlova má více oborů než Oxford či Cambridge, opomíjí rozdíly mezi českým a britským univerzitním systémem: Oxford a Cambridge doplňuje ve Velké Británii víc než 160 univerzit, které dohromady zajišťují velkou oborovou pestrost. Univerzita Karlova je ve výuce řady oborů v Česku jedinečná. Regionální vysoké školy zase napravují meziregionální nerovnosti, což je dlouhodobá politika českého státu i EU,“ zdůraznila během protestů profesorka Irena Korbelářová, která je děkankou Filozoficko-přírodovědecké fakultě na Slezské univerzitě v Opavě.
Rozpaky vyvolala i avizovaná reforma, která má posílit roli rektorů a dát jim pozici „manažerů“ vysokých škol. „Podobně jako stát není firma, není firmou ani veřejná univerzita, která vykonává mnoho veřejných funkcí. Akademická samospráva chrání řadu důležitých hodnot. Její současná podoba je dědictvím sametové revoluce a neexistují dobré důvody, proč se tohoto dědictví vzdávat. Rektoři potřebují silný korektiv akademické obce, jak ukázal například rozhodující kritický hlas akademických senátů pro odstoupení od smlouvy Univerzity Karlovy s Home Creditem, v níž bylo v sázce dobré jméno UK i akademické svobody sinologů,“ uvádí senátor a vedoucí katedry sinologie na FF Lukáš Zádrapa.
Vláda nepodala uspokojivou odpověď ani ve vztahu k problémům doktorandů a doktorandek, na jejichž neúnosné existenční podmínky protestní akce rovněž upozornila a kteří na mnoha fakultách pobírají stipendium dosahující pouze 10 500 Kč. „Ani zde nejde o neefektivní organizaci univerzit, ale o nedostatečnou výši státního příspěvku na doktoranda. Stát na nás dlouhodobě šetří a už od roku 2018 odmítá příspěvek na doktorandy valorizovat,“ říká doktorandka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Anna Schubertová.
Do protestních akcí na Den učitelů 28. 3. se zapojily filozofické a další humanitně zaměřené fakulty z devíti univerzitních měst. V Olomouci dokonce ve 13 hodin odpoledne došlo k hodinové symbolické stávce. V Praze se na nejrozsáhlejší demonstraci setkaly téměř dva tisíce humanitních akademiků a jejich podporovatelů. Na podfinancování vysokých škol i na do očí bijících nerovnostech ve výši univerzitních mezd se postupně shodli všichni zainteresovaní: fakulty, celé univerzity, ministerstvo školství, odbory i akademické senáty.
Organizátoři protestů proto chovají naději, že skutečné záměry vlády nejsou dobře vystiženy v poněkud zkratkovitém podání „už ani korunu“, které se v některých médiích objevilo. Nabízejí tedy i vstřícnější čtení premiérova vzkazu: ano, „pouhé navýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání humanitním a společenskovědním oborům nepomůže“, budou-li se tyto finanční prostředky nadále dělit podle dávno nerelevantních a ministerstvem školství již nepoužívaných koeficientů ekonomické náročnosti. Jak několikrát zaznělo i během protestního dne, jedinou schůdnou cestou je současné (i) navýšení celkového objemu financí na VŠ vzdělávání a (ii) jasný pokyn univerzitám, aby příspěvek na vzdělávací činnost přestaly rozdělovat způsobem diskriminujícím filozofické a další humanitně zaměřené fakulty.
