Opakované přehlížení požadavků, s nimiž se zaměstnanci univerzit od letošního března obracejí na vládu, přimělo několik fakult českých vysokých škol k vyhlášení stávky, kterou podle aktuálních údajů zastřeší také Vysokoškolský odborový svaz. Stávka za důstojné podmínky pro univerzitní výuku a další práci na VŠ je v tuto chvíli ohlášena na 17. října na Filozofické fakultě UK v Praze a Filozofické fakultě UP v Olomouci. Na fakultách deseti univerzitních měst mezitím vznikají stávkové výbory a další akademické instituce se chtějí přidat alespoň symbolickým přerušením výuky a účastí na plánované demonstraci v Praze.
„Na den učitelů 28. března jsme jasně poukázali na žalostné podmínky, za nichž na našich fakultách pracujeme. Jelikož se rozpočet vysokých škol pro rok 2024 nezvýšil a jeho reálná hodnota naopak v důsledku inflace razantně klesla, dalším logickým krokem je stávka. Stávkou symbolicky demonstrujeme, že v současných podmínkách prostě nadále pracovat nemůžeme,“ uvedla Nina Wančová z FF UK.
Stávkujícím zaměstnancům podfinancovaných univerzit přitom zdaleka nejde pouze o mzdy, které u odborných asistentů činí často pouhých 31.400,- hrubého a pro zaměstnance administrativy či knihoven začínají ještě níže. „Jde o zachování oborů v pestrosti jejich nabídky, přípravu nových badatelských generací a prosperitu celé země, která se bez přidané hodnoty vzdělání a expertízy stane provinčním dodavatelem levné práce pro zbytek Evropy,“ varuje František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci. “Očekává se od nás úspěch v celosvětových žebříčcích kvality univerzit, pracujeme ale v nesrovnatelně horších podmínkách oproti univerzitám, které se v nich umisťují na předních příčkách,” dodává.
Rozhořčení akademiků i dalších zaměstnanců vyvolává především neochota vlády naplňovat své vlastní priority. V návaznosti na nedávná prohlášení premiéra na konferenci „Česko na křižovatce“, podle nichž musí mít „vysoké školy ambici proniknout mezi světovou univerzitní špičku a být atraktivní nejen pro české, ale i zahraniční studenty,“ se rozhodli stávkující vyjít do ulic pod heslem „Vysoké školy na křižovatce“. „Stojí-li Česká republika na rozcestí mezi montovnou a mozkovnou, pak je osud českého vysokého školství klíčovým faktorem, který rozhodne o dalším směřování naší země,“ vysvětluje Markéta Balcarová z FF ZČU, proč investice do dlouhodobě podfinancovaných VŠ ve svém důsledku neprohlubují státní deficit, ale naopak představují tu nejefektivnější cestu k trvalému zvýšení státních příjmů.
Vít Zdrálek z odborové organizace FF UK k tomu dodává: „Frustrace z trvale kritické finanční situace našich fakult je pouze násobená vládními deklaracemi o České republice jako ‘centru vzdělanosti a nových myšlenek.’ Naše vzdělávací instituce nesou tíhu těchto planých slibů a doposud mohly fungovat jen díky oddanosti mnoha vyučujících, ochotných rozvíjet svůj obor i za cenu hluboce podprůměrné mzdy. Jenže systém založený na zneužívání oddanosti akademiků k vlastním oborům je z dlouhodobého hlediska neudržitelný, vede k vyhoření, prekarizaci a nejistotě, jež v současnosti dusí velkou část práce na univerzitách.“
Krátkozrakost vládních úspor v oblasti vysokého školství pak nejpalčivěji vyniká v kontextu, kdy se o univerzitní vzdělání budou již zanedlouho ucházet silné populační ročníky 2007 a 2008. „Reálně hrozí, že budeme před branami vysokého školství muset nechat velké množství uchazečů navzdory jejich schopnostem a aspiracím. Finančně oslabené fakulty totiž na tento nápor, navzdory všem svým snahám o vnitřní racionalizaci a hledání externích zdrojů, nebudou připraveny v žádoucí kondici,“ dodává předseda senátu FF UK Ondřej Švec. Pro český stát toto riziko znamená další mrhání talenty, pro odmítnuté žadatele zmařenou příležitost k rozvoji vlastních schopností i omezené možnosti pracovního uplatnění.
Stávkující proto požadují po vládě adekvátní financování vysokého školství ve státním rozpočtu na rok 2024, tak aby mohly univerzity zajistit důstojné mzdové a pracovní podmínky pro všechny své zaměstnance a zaměstnankyně. Dále vyzývají vládní představitele k přijetí závazného střednědobého výhledu růstu poměrných výdajů na VŠ vůči HDP na úroveň průměru zemí OECD, v souladu se závazky plynoucími z vládního prohlášení. Česká republika totiž po patnácti letech poklesu vynakládá na vysoké školství ze státního rozpočtu o 0,2% HDP méně, než je průměr vyspělých zemí. Podle posledních dostupných dat EUROSTATu pak veškeré veřejné výdaje na terciární vzdělávání včetně projektových peněz, vědy a výzkumu odpovídají v ČR 0,86% HDP, zatímco průměr zemí EU je 1,27 % HDP.
Stávkující také vyzývají MŠMT, aby urychlilo přípravu stále odkládané novely VŠ zákona, která zásadně zlepší ekonomické, pracovně právní a sociální podmínky studujících doktorského studia. „Stejně jako existuje zjevný rozpor mezi vládními deklaracemi o školství jako prioritě a trvalým přehlížením zoufalého finančního stavu českých vysokých škol, stejně tak si ministerstvo protiřečí, když na jedné straně kritizuje znepokojující procento tzv. „drop-outu“ současných doktorandek a doktorandů, na druhé straně však nechává tuto nejtalentovanější skupinu juniorských badatelek a badatelů živořit, když na stipendium pro jednoho doktoranda přispívá pouze 11 250 korun. Může se pak někdo Ph.D. studujícím divit, že z doktorátu odcházejí za lepší perspektivou do zahraničí či mimo akademický svět?“ táže se doktorandka arabistiky Adéla Provazníková z FF UK.
17. říjen, přesně jeden měsíc před Mezinárodním dnem studentstva, se proto ponese ve znamení protestu proti prekarizované a přehlížené práci, jejíž hodnotu by měl konečně český stát stvrdit nejen planými deklaracemi a sliby. Stávkující očekávají konkrétní plán, jak české vysoké školství financovat v souladu s úlohou, kterou mají univerzity hrát jak v rozvoji vzdělanosti, tak pro zajištění budoucí prosperity nás všech.