17. října se Česká republika stala svědkem dosud nevídané věci. Poprvé od roku 1989 vstoupili zaměstnanci českých univerzit hromadně do stávky, aby ministrovi školství a vládě ukázali, že za stávajících mzdových podmínek odmítají dále vykonávat svou práci. Na tom, že jsou vysoké školy podfinancované, se během příprav těchto masivních protestů shodly všechny relevantní strany: Rada vysokých škol, Česká konference rektorů, Vysokoškolský odborový svaz, akademické senáty univerzit i jednotlivých fakult. Vážnost situace a nespravedlnost v odměňování za stejnou práci na různých fakultách musel přiznat i ministr školství, který ostatně dlouhodobě na podfinancovanost vysokých škol upozorňoval jako rektor či předseda konference rektorů. Jak jinak než jako uznání vážnosti situace a velký úspěch stávky si vyložit ministrův příslib, že i v době, kdy se všeobecně zdůrazňuje škrtat všechny státní výdaje krom obrany, mají vysoké školy získat o miliardu navíc, a z toho bude na řešení nerovností v rámci vysokých škol vyčleněno 800 milionů Kč?
Necelá miliarda nestačí
Slíbené prostředky bohužel nebudou stačit, zejména pokud vláda hodlá naplnit svou ambici patřit ke špičce Evropy mj. v kvalitě univerzit. Abychom se dostali na úroveň průměru OECD (nemluvě o nápravě dlouhodobého institucionálního podfinancování, v současnosti záplatovaného operačními programi EU), bylo by třeba navýšit prostředky na vysoké školy o 11 miliard Kč. Tato částka odpovídá právě oněm 0,2% HDP, o které české veřejné výdaje na VŠ za průměrem vyspělých zemí zaostávají. Přesto oceňujeme, že ministr školství vnímá problém a slíbené prostředky bereme jako první vlaštovku pro jeho řešení, jakkoli víme, že jedna vlaštovka jaro nedělá.
Je vcelku srozumitelné, že pokud ministr čelí stávce na vysokých školách a kritice své vlády, snaží se ji odrazit všemi argumenty, které má po ruce, včetně účelových a manipulativních. Přesto by ministr školství, natož pak bývalý rektor a akademik, neměl svízelnou situaci vysokých škol popírat či bagatelizovat. Jeho úkolem je naopak řešit problémy, na něž svého času sám poukazoval. Na nepravdy nebo zavádějící tvrzení je každopádně třeba reagovat, aby se opakovaný nesmysl nestal veřejně přijímanou pravdou.
Manipulativní výroky ministra
Je nepřípustné, aby ministr vědomě manipulativním způsobem diskreditoval požadavky stávkujících báchorkami o mzdách, „které by akademikům mohli závidět i poslanci či ministři.“ Několik málo případů mimořádně ohodnocených profesorů s nadstandardně honorovanými mezinárodními granty nemá vůbec žádnou relevanci, jestliže mediány na podfinancovaných fakultách jasně ukazují, že drtivá většina vyučujících ani zdaleka nedosáhne na obvyklé mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v ČR. Za iniciativu Hodina pravdy se proto na ministra školství obrací Nina Wanča z odborů FF UK s následujícím apelem: „Vyzýváme pane ministra, aby se méně oháněl čísly týkajících se jednotlivců, jejichž vypovídající hodnota se téměř rovná nule, a začal se více zajímat o žalostné finanční podmínky tisíců zaměstnanců ve VŠ, kteří si nepřejí nic jiného než konečně a s rozumem začít vyjednávat o jejich zlepšení.“
Dosavadní způsob komunikace ministerstva a ministra
Již na setkání s reprezentacemi vysokých škol dne 12. září na UMPRUM si ministr neodpustil mnoho zavádějících i znevažujících výroků na adresu publika složeného z akademické veřejnosti. V samotný den stávky sice nejprve projevil ochotu k setkání s reprezentanty iniciativy Hodina pravdy, avšak v průběhu samotného jednání, které zahájil téměř půlhodinovým nepřerušovaným monologem, jim neumožnil ani přednést požadavky stávkujících, ani odpovědět na námitky. Nelze jednat, když mluví jen jedna strana.
Předseda Akademického senátu FF UP a anglista Ondřej Molnár shrnuje svůj dojem z celého setkání slovy, která by podepsala nemalá část zaměstnanců vysokých škol: „Z našeho setkání s ministrem Bekem na mě padla frustrace, zda má moje práce na univerzitě ještě smysl. Na rozvíjení anglistiky v Olomouci jsem vynaložil obrovské množství energie, která v důsledku nedostatku financí přichází vniveč. Přitom vidím všude okolo sebe tolik příležitostí, v nichž by se mi dostalo mnohem vyššího ohodnocení. A já se místo toho musím obhajovat před vlastním ministrem, znevažujícím mou práci!“
Ministr popírá svou část zodpovědnosti
Ministr převádí veškerou zodpovědnost na samotné univerzity a jejich vnitřní rozdělování. Je snad ochoten předstoupit před vyučující z lékařských, přírodovědeckých či matematicko-fyzikálních fakult s vážně míněným návrhem, aby si snížili své mzdy ve prospěch kolegyň a kolegů z fakult právnických, pedagogických, humanitních či společenskovědních? Jak upozornil proděkan 3. LF UK Jan Trnka během tiskové konference v den stávky 17. 10., “finanční a mzdová situace není příznivá na žádné z fakult, takže například z těch lékařských odcházejí vyučující medicínských oborů do nemocnic za výdělky řádově vyššími.”
Nelze se tedy domnívat, že nedůstojné mzdy na nejpodfinancovanějších fakultách je možné snadno dorovnat ponížením mezd zaměstnanců fakult označovaných za bohatší. Ministr Bek má pravdu v tom, že dnešní systém mezifakultního rozdělování financí přicházejících z MŠMT je nespravedlivý, zejména pokud se opírá o nadále neobhajitelnou praxi uplatňování tzv. koeficientů ekonomické náročnosti. Namísto řešení této nespravedlnosti, za níž je spoluzodpovědný, ji ale ministr využívá metodou “rozděl a panuj”.
Navýšení rozpočtu o 1 mld. a rozpočtová metodika
Iniciativa Hodina pravdy vítá první krůček ze strany ministerstva, kterým je zvýšení rozpočtu pro VŠ o jednu miliardu korun za účelem nápravy stávajících nespravedlností. Ocenit lze zejména důležitou podmínku pro přidělení této částky, podle níž by mělo být 800 milionů využito na snížení dramatických nerovností v mzdových tarifech v rámci jednotlivých univerzit. Otevírá se tím cesta k postupnému zlepšování situace zejména na těch nejvíce podfinancovaných fakultách. Stejně tak Hodina pravdy oceňuje ministrův návrh na zavedení nové „rozpočtové metodiky, která bude motivovat vysoké školy k tomu, aby snižovaly obrovské rozdíly v platech mezi jednotlivými fakultami.“
Střednědobé a dlouhodobé řešení a naše požadavky
Nadále však hodláme rozporovat, že výše uvedené prostředky postačí k vyřešení stávající finanční krize na vysokých školách. Částka 800 milionů znamená nanejvýš symbolické zvýšení, které tíživou finanční situaci velké části zaměstnanců VŠ nevyřeší. “Naším požadavkem nadále je, aby všichni zaměstnanci na všech fakultách dostávali za svou práci alespoň minimální důstojnou mzdu a ohodnocení akademiků a akademiček dosahovalo přinejmenším stejných mezd, jaké jsou zákonem garantovány vyučujícím na středních a základních školách, tj. 130% průměrné mzdy,” deklaruje požadavky Hodiny pravdy František Kratochvíl z odborů FF UP v Olomouci. K tomu je bezprostředně nutné, aby po 15 letech poklesu dosáhly přímé výdaje na vysokoškolské vzdělávání alespoň úrovně z r. 2009, kdy tvořily celých 0,66% HDP. Konkrétně by to znamenalo zvýšení institucionálního financování veřejných univerzit o nejméně 10 miliard korun, jimiž by vláda konečně dosvědčila, že svá slova o prioritě vysokého školství jako základu budoucí priority naší země myslí vážně.
V následujících měsících budeme pečlivě sledovat, jak ministerstvo problém, jehož váhu implicitně uznalo, nadále řeší. Na rozpory mezi vládními deklaracemi o ČR jako “centru vzdělanosti” a naší zkušeností z podhodnocených akademických pracovišť znovu upozorníme 17. listopadu ve spolupráci s iniciativou Sametové posvícení a v dalších akcích, jimiž chceme MŠMT a vládě připomínat, že míč nyní leží na jejich straně hřiště. Pokud MŠMT nepřijde do ledna s uspokojivým řešením, budou protestní akce pokračovat a nelze vyloučit jejich eskalaci. “Z členské základny naší organizace se ozývá silná kritika toho, že stávka byla pouze varovná a symbolická. Stále více zaměstnanců volá po tom, aby stávka byla časově neomezená a aby např. vůbec nezačal příští semestr,” uvádí k tomu koordinátor Hodiny pravdy Jakub Izdný z odborů FF UK.
Ondřej Švec, Ondřej Slačálek (FF UK)