V heslech současné vlády zaznívá, že vzdělání a věda jsou klíčovou oblastí pro rozvoj. Reálná zkušenost akademické sféry je zcela odlišná. Vysoké školy napříč Českou republikou se v reakci na neudržitelnou situaci rozhodly 17. 10. stávkovat, aby přiměly vládu ke splnění závazků plynoucích z vládního prohlášení. Jen tak lze totiž zabránit dalším odchodům vysoce kvalifikovaných odborníků mimo akademickou sféru a hrozbě, kterou nedostatek financí představuje pro kontinuitu a rozvoj oborů vyučovaných na českých vysokých školách. Bez výrazných investic do vysokoškolského vzdělávání zůstanou ambice České republiky na budoucí prosperitu nenaplněny. „Dál šetřit v podfinancovaném vysokém školství není úspora, ale sebepoškozování. Stávka na vysokých školách byla dlouho něco nemyslitelného. To, že se do ní zapojují tisíce akademiků a ozývají se hlasy, že by v případě neúspěchu měla být následována časově neomezenou stávkou v době zkouškového období, svědčí o vážnosti situace,“ uvádí k tomu člen stávkového výboru a koordinátor Hodiny pravdy Ondřej Švec.
Dlouhodobé podfinancování vysokých škol, kdy reálná hodnota institucionálního příspěvku na vzdělání klesla za posledních 15 let o 17 %, s sebou nese tíživé dopady. Mzdy ve vysokém školství jsou nekonkurenceschopné a neodpovídají kvalifikaci, jazykové vybavenosti a mezinárodním zkušenostem akademiků. Zatímco průměrná mzda zaměstnanců s VŠ vzděláním dosáhla na konci loňského roku 69.000,- Kč, na mnohých fakultách zejména humanitního a společenskovědního zaměření pracuje nemálo odborných asistentů a asistentek za částku těsně přesahující 30.000,- hrubého. Jak dokládá analýza předsedy Rady vysokých škol prof. Milana Pospíšila, svou konkurenceschopnost na trhu práce však ztratily rovněž mzdy na fakultách přírodovědných, lékařských, ekonomických, chemicko-technologických, pedagogických či právnických. Předsedkyně České konference rektorů prof. Milena Králíčková pak ve svém prohlášení poukazuje na neblahé důsledky této situace: „Odlivy se dějí ze všech našich fakult, odcházejí do zahraničí, ale i na střední školy, neboť naše mzdy přestávají být v některých oblastech konkurenceschopné.“
Údaje o průměrných mzdách navíc neodhalují v plné míře tíživou existenční situaci mnoha vyučujících, jejichž výplata dnes sotva pokryje nájem v univerzitních městech. Několik příkladů dobře ilustruje drastický nepoměr mezi požadavky, které univerzita klade na své zaměstnance, a jejich mzdou. „Po čtyřech letech praxe na Filozofické fakultě ZČU, kde vyučuji 14 hodin týdně, publikuji pravidelně v mezinárodních odborných časopisech a vedu nespočet závěrečných prací, dostávám mzdu ve výši ve výši 29.959 Kč hrubého,“ odhaluje germanistka Markéta Balcarová z FF ZČU v Plzni svízelnou pozici zaměstnanců fakult, které jsou podfinancováním VŠ zasaženy nejbolestivěji. Podobně je na tom také specialistka na francouzskou a italskou literaturu z pražského Ústavu románských studií Chiara Mengozzi: „Na účet mi právě přišlo 27.643,- Kč jako výplata za září. I když jsem své práci zcela oddaná, opět jsem musela zvažovat, zda mám za těchto podmínek zůstat na univerzitě, pro kterou pracuji od rána do noci bez oddychu, abych zlepšila její renomé ve světě i úroveň a aktuálnost nabízených kurzů.“ MŠMT na tyto stížnosti často odpovídá, že se akademici musí snažit získat více zahraničních grantů, zřizovat cizojazyčné studijní programy pro samoplátce nebo si dorovnávat nízkou mzdu intenzivnějším zapojením do velkých mezinárodních projektů. „Základní plat akademika,“ odpovídá na tato tvrzení doc. Václav Štěpánek, předseda akademického senátu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, „musí být takový, aby stačil k důstojnému životu jeho a jeho rodiny, jak je tomu leckde u našich sousedů. Finance z grantů by pak měly být nadstavbou a odměnou za náročnou práci navíc. Granty přitom netrvají věčně, akademik je získá na omezenou dobu, a po skončení grantu se opět vrací k základnímu platu. Navíc je iluzorní se domnívat, že všichni akademici na fakultách mohou být stále v grantech zapojeni.“ František Kratochvíl z odborové organizace FF UP v Olomouci jeho slova doplňuje: „Dovedete si představit jiné zaměstnání ve veřejném sektoru, kde si sami zaměstnanci musejí shánět finanční prostředky na pokrytí svých výplat?” K úspěšnému získání grantu je však nutná i adekvátní podpora technicko-hospodářských pracovníků, jejichž platy také neodpovídají náročnosti jejich práce ani potřebné kvalifikaci. Děkan FF UP doc. Jan Stejskal k tomu dodává: „Je s podivem, že si české vzdělání při tak nízkém objemu investovaných financí udržuje nadále vysokou úroveň a mezinárodní prestiž. Tato kvalita byla až dosud dotována ochotou jednotlivců rozvíjet své obory za nedostatečné mzdové ohodnocení, které se však v současnosti stalo nedůstojným. Ukázala se tak neudržitelnost celého systému založeného na zneužívání oddanosti vyučujících a vědců ke své práci.“ Doc. Jan Trnka, proděkan pro rozvoj na 3. Lékařské fakultě UK, toto stanovisko doplňuje postřehem, že „bez zásadního navýšení financí pro VŠ nejenže není realistické stát se ‘centrem vzdělanosti’, jak si vysnil premiér Fiala, ale naopak lze čekat omezování kapacit a snižování kvality vzdělání i výzkumu.“
Všechny tyto frustrace stejně jako dosavadní neochota vlády zvýšit částku na VŠ vzdělávání vysvětlují obrovský ohlas na vyhlášení výstražné stávky na 17. října Vysokoškolským odborovým svazem napříč Českou republikou i vědními obory. K zapojení do stávky vybízejí akademické senáty fakult i univerzit (souhrn zde), pochopení a podporu vyjadřují děkani a rektoři a také Rada vysokých škol, která ve svém prohlášení kritizuje dlouhodobou podfinancovanost českého vysokého školství i ohrožení budoucího rozvoje vysokých škol. Rovněž studující chystanou stávku široce podporují, neboť dobře chápou, že mzdové podmínky jejich pedagogů zároveň rozhodují o kvalitě a podmínkách jejich studia. Doktorandky a doktorandi se pak v přípravě stávky masivně angažují mj. proto, že je žalostně nízká stipendia nutí hledat si další zdroje příjmu a zabraňuje jim v soustavném bádání a dokončení studia. „České doktorandky a doktorandi dostávají běžně měsíční stipendium 11 250 Kč, jak může někdo očekávat, že se budeme naplno věnovat vědě? Na sousedním Slovensku je dvojnásobné,“ uvádí doktorandka a historička Jindra Lavrenčíková z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. „Těžko se divit heslu z nedávného protestu ‘Docentka neuživí rodinu, doktorand ani kočku’ i úpadku zájmu o doktorské studium. Věda ztrácí svou nejmladší generaci a tím i budoucnost,“ dodává k tomu Aneta Kubánková, doktorandka Přírodovědecké fakulty UK.
Očekáváme, že nespokojenost se stavem vysokého školství a nenaplněné vládní sliby se plně projeví na demonstraci na Náměstí Jana Palacha v Praze. Ta je naplánována na úterý 17. října na 14:00. Z demonstrace následně vyrazí průvod směrem k sídlu MŠMT v Karmelitské ulici. Zde bude probíhat jednání tripartity mezi zástupci ministerstva, zaměstnavateli ve školství a zástupci odborových organizací. „Nyní již nejde pouze o podporu humanitních a společenských věd, kde je nedostatek financí nejpalčivější, ale o budoucnost českého vysokého školství jako celku. Vláda se vymlouvá, že v současné složité situaci nelze zvyšovat výdaje na VŠ, avšak my odpovídáme, že právě nedostatek investic do vzdělávání a vědeckého výzkumu je příčinou dlouhodobého rozpočtového deficitu ČR. Za této situace hrozí odliv klíčových pracovníků, který může ohrozit stabilitu a fungování celého systému terciárního vzdělání,“ říká předseda Vysokoškolského odborového svazu Petr Baierl. Jeho prohlášení doplňuje Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství, který své členstvo vyzval k účasti na protestech pod heslem: „Vzdělávání a věda nemohou být zdrojem škrtů a šetření.“
Iniciátoři současných protestů se proto obracejí na vládu s následujícím prohlášením:
Vyzýváme vládu ke zvýšení celkového objemu prostředků na VŠ vzdělávání ještě pro rok 2024, aby mohly univerzity okamžitě napravit stávající podhodnocení podstatné části svých zaměstnanců. Zároveň požadujeme, aby se MŠMT jednáním s reprezentacemi těchto institucí zasloužilo o zvýšení těch nejnižších mezd alespoň na úroveň garantovanou zákonem pro vyučující základních a středních škol.
Pro následující období požadujeme zvýšení dorovnání výdajů na vysoké školství ve vztahu k HDP minimálně na průměr zemí OECD, jak je uvedeno ve vládním programovém prohlášení. Tyto investice chápeme jako nedílnou součást budoucí prosperity ČR i kultivace české společnosti prostřednictvím jejích tradičních pilířů, k nimž vzdělání a věda bezesporu patří.
Konečně žádáme o co nejrychlejší dokončení reformy doktorského studia tak, aby se razantně zlepšila nedůstojná finanční situace doktorandek a doktorandů, na nichž závisí budoucnost českého vysokého školství.
Varujeme před scénářem krize, která letos dopadla na mnohé z uchazečů o středoškolské studium. Na vysoké školy se již brzy chystají mimořádně silné populační ročníky. Namísto posílení vysokoškolského sektoru ale zní nepravdivá slova o jeho stabilitě, možnostech vnitřních rezerv a případných optimalizací. Důsledky tohoto přehlížení zasáhnou obrovské množství nynějších středoškoláků, mezinárodní renomé České republiky i její budoucí prosperitu!
Kontakt pro média:
Monika Brenišínová: 724103007, monika.brenisinova@ff.cuni.cz
Vít Zdrálek: 774956095, vit.zdralek@ff.cuni.cz